1. část ukázky z knihy "The Princess Diaries: To the Nines"

22. února 2008 v 10:02 | Susannah |  Princezna Mia
Nejdřív jsem si myslela, že sem dám celou ukázku z knihy naráz, ale změna plánu.
Než přeložím další část, tady máte tu první:
Dopředu se omlouvám za jakékoli nesrozumitelnosti, ale dělám, co můžu. O:-)

_______________________________________________________________________
Pátek, 10. Září, 9 hodin večer
Kráska a Zvíře, Divadlo Lunt-Fontanne, dámský salonek
Nezavolal. Teď jsem mluvila s mamkou.
Myslím, že od ní není fér obviňovat mě z toho, že věřím, že celý svět se točí kolem mého rozchodu s Michaelem. Protože já si to nemyslím. Vážně. Jak mám asi vědět, že dala právě spát Rockyho? Měla vypnout zvonění, když je to tak hrozný problém, že ho to vzbudilo...
Každopádně nikdo nevolal.
Asi bych ani neměla čekat, že tam budou nějaké vzkazy. Dívala jsem se na plán jeho letu a do Japonska nedorazí dřív jak za 14 hodin.
A v letadle (když už letíte) nesmíte vlastně ani žádné mobily a pagery používat. Minimálně ne na volání a SMSky.
Nebo na odpovídání na maily.
Ale to je v pohodě. Vážně, On zavolá.
Dostane můj mail, zavolá a všechno bude zase jako dřív.
Musí.
Mezitím ale musím jít dál, jako kdyby bylo všechno normální. Asi tak jako to normální být může, když jste se právě rozešli se svým přítelem, s kterým už jste dva roky, kterému jste ale poslali omluvu v mailu, rotože jste si uvědomili, že jste se strašně mýlili.
Zvlášť, pokud se stane, když se nedáte zase dohromady, že budete žít jenom takový poloviční život a budete odsouzeni k bezvýznamným vztahům se supermodely.
Počkat - to je můj táta. To je jedno.
Ale jsem to vlastně i já - teda bez těch supermodelů.
Dívání se na Krásku a Zvíře s Džejpím mě přinutilo uvědomit si, jak hloupě jsem se minulý týden chovala.
Ne, že bych si to předtím ještě neuvědomovala. Ale to představení mě v tom jenom utvrdilo.
Což je naprosto šílené, protože já a Michael jsme spolu nikdy nebyli v divadle. Vlastně jsem Michaela nemohla dostat ani na ta představení, které hlavně umocňují dívky v krinolínách a věcí, které slétávají od stropu divadla (jako Fantom opery a Tarzan: muzikál).
A při těch několika přítežitostech, kdy se mnou Michael šel, celou dobu strávil nakláněním se ke mně a šeptáním: "Už chápu, proč tohle představení končí. Nikdo by přece normálně nestál před mluvící konvicí na čaj a nezpíval o tom, jak moc miluje nějakou dívku. Ty to víš, ne? A odkud má celý ten ohromný orchestr asi přijít? Vždyť jsou v žaláři. To prostě nedává smysl."
Což mi vždycky zkazilo celý ten zážitek, jak jsem si dřív myslívala. Taky to, jak Michael každých pět minut odcházel na pány a tvrdil, že se u večeře napil moc vody. Ale ve skutečnosti jenom hrál World of Warcraft na svém mobilu.
Ale i když si to tady s Džejpím svým způsobem užívám a tak, nemůžu si pomoct - chci, abych tady zase byla s Michaelem, který by celou dobu nadával na to, jak je Krásku a Zvíře jenom kýčovitý muzikál od Disneyho, který se zaměřuje na malé děti, kteří jsou často opomíjenými diváky... A taky na to, jak je ta hudba příšerná a celé je to udělané jenom proto, aby tady turisti utráceli peníze za drahá trička, nekvalitní hrnečky a za lesklé divadelní programy.
Je taky moc smutné, že tady není, protože jsem si až dneska uvědmila, že příběh Krásky a Zvířete je tak trochu příběh o mně a Michaelovi.
Ne tou částí o krásce (samozřejmě). A samozřejmě ani tou částí o zvířeti,
Ale tou částí o dvou lidech, kteří jsou nejdříve přátelé a vůbec si neuvědomují, jak moc se mají navzájem rádi - dokud už není skoro pozdě si to uvědmit...
To jsme my dva.
Až na to, že Bella je chytřejší než já. Vadilo by Belle, že Zvíře se dávno předtím, než ji uvěznilo ve svém hradě, vyspalo s Judith Gershnerovou a zapomnělo se o tom zmínit?
Ne, protože to všechno se stalo PŘEDTÍM než se Bella a Zvíře navzájem našli. Takže jaký je v tom rozdíl?
Přesně: žádný.
Já prostě jenom nemůžu uvěřit tomu, jak hloupá jsem byla. Přísahám, že i když je to kýčovité a taky musím uznat, že si té kýčovité části Krásky a Zvířete jsem už vědoma, udělalo mi to jasno.
Což by mě nemělo tak překvapovat, když to je vlastně starý příběh.
Každopádně, i když jsem dřív říkala, že ideální partner je ten, kdo celou dobu během Krásky a Zvířete, toho nejromantčtějšího a nejkrásnějšího příběhu, vydrží sedět a nebude se v určitých částích řechtat (Jako třeba když Zvíře přichází na jeviště, aby se změnil v prince, nebo když přidjou falešní vlci, aby ten příběh udělali trochu strašidelnější, i když ne MOC, protože tady jsou malé děti.)
Ale teď si uvědomuju, že jediný kluk, který kdy přestál celé představení a prošel testem je John Paul Reynolds-Abernathy IV. Taky jsem si nemohla nevšimnout toho, že mu po tváři stekla jedna slza během scény, kdy Kráska obětuje svůj život za život svého otce.
Michael během žádného představené na Broadwayi nikdy nebrečel. Kromě té scény, kde je brutálně zabit Tarzanův opičí otec.
A to jenom proto, že se tak moc smál.
Musím si ale konečně uvědmit, že to není špatné. Tím myslím, že kluci můžou být jiní než holky. Ne proto, že se starají o to, jestli někdy bude film Nightstalkers v hlavní roli s Jessicou Biel, která by byla něco jako Abby Whistler z filmu Blade: Trinity.
Nebo proto, že si myslí, že nevadí spát s Judith Gershnerovou a nikdy se o tom nezmínit před svou dívkou, protože se to stalo dříve než spolu ti dva začali chodit.
Ale protože jsou jenom jinak naprogramovaní. Jako být nehybným při pohledu na muže v obleku gorily, který předstírá na jevišti zastřelení.
Zatímco se všichni zamilují do scény ve filmu Notting Hill, kde se postava Julie Roberts vrátí k tomu chlapovi, kterého hraje Hugh Grant, i když by se něco takového ve skutečnosti nestalo ani za milión let... Povýšenecká hvězda by se přece nikdy nezamilovala do nízko postaveného knihkupce.
A říkám to jako princezna, která miluje vysokoškoláka.
Teď už to chápu: Kluci jsou prostě jiní než my.
Ale to není špatné. Vlastně moji prarodiče by řekli Viva la difference (pozn. difference=rozdíl, ono to v anglině zní líp). Protože musím uznat, že není moc kluků, co mají rádi muzikály.
Ale ti samí kluci vám taky můžou dát řetízek se sněhovou vločkou k patnáctinám v upomínku Zimního plesu, kde jste si poprvé navzájem vyzali lásku.
Což je, jak musíte uznat, svým způsobem romantické.
Ou. Právě zablikala světla. Je čas vrátit se na místo na druhé jednání.
Na což se upřímně moc netěším. Bylo by fajn, kdyby se mě Džejpí přestal ptát, jestli jsem v pohodě.
Já chápu, že má o mě starost jenom jako o kamarádku, a tak, ale co mám podle něj asi tak odpovědět? Jak může nevědět, že odpověď je: Ne, nejsem v pořádku? Musím mu připomínat, že před dvěma dny jsem jako idiot servala z krku ten řetízek a hodila jsem ho po klukovi, co mi ho dal? To si myslí, že se automaticky zase vzchopím z něčeho takového jenom proto, že se dívám na muzikál s tancujícími čajovými konvemi?
Džejpí je hrozně milý, ale někdy je taky trochu mimo.
Ale Tina má úplnou pravdu, ukazuje se, že Džejpí je ve skutečnosti potlačená sopka vášně. To prokázala ta jediná slza. Jediné, co potřebuje je žena, která otevře jeho srdce, které bylo doteď chladné a chráněné silnou skořápkou, které exploduje jako ta slabá kaldera, která je součástí národního parku Yellowstone.
A tahle žena zjevně nebyla Lilly (, která mi mimochodem nezavolala, ani nenapsala, ani na mě nezařvala něco jako, že jsem zlodějka kluků. Což tak trochu nebyla ona sama.).
Na druhou stranu, třeba Džejpí není mimo.
Je to prostě kluk.
Domnívám se, že nemůžou být všichni jako Zvíře.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mexxie | Web | 8. června 2008 v 15:00 | Reagovat

úúúúplně úúúúžasnej blog! Ty překlady jsou úžasný! Už se strašně těším až 9. díl v Čechách!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.