2. část ukázky z knihy "The Princess Diaries: To the Nines"

23. února 2008 v 23:02 | Susannah |  Princezna Mia
Nejdřív jsem si myslela, že sem dám celou ukázku z knihy naráz, ale změna plánu.
Tady je druhá a ještě budou dvě.
Dopředu se omlouvám za jakékoli nesrozumitelnosti, ale dělám, co můžu. O:-) Tahle část mi dala dost zabrat, protože některé pasáže byly dost nesrozumitelné na přepis do češtiny...
Taky se mi už krapet motají ruce, nevím, kolikrát jsem se v textu překlikla, ale opravím to kdyžtak až zítra...

_________________________________________________________________________
Pátek, 10. září, 11:45 večer, The Loft?
Počet přijatých mailů: 0
SMSky: 0
Ale Michaelovo letadlo bude ve vzduchu ještě dalších 11 a půl hodiny. On zavolá, až přistane.
Určitě zavolá, musí.... Že jo?
Fajn, teď na to nemyslím. Protože vždycky když ano, zase mi zase tak šíleně buší srdce a potí se mi dlaně.
Mezitím, co jsem nebyla doma, mi domů dorazila obálka, někdo ji sem přinesl. Mamka mi o tom řekla (ne zrovna nadšeně) potom, co jsem jí vzbudila, abych se zeptala, jestli nevolal Michael. (Já fakt nevěděla, že už spí. Normálně je touhle dobou ještě vzhůru a dívá se na Davida Lettermana, dokud nepřijde hudební host v půl jedné. Jak jsem měla vědět, že ten hudební host byla Fergie, takže mamka šla spát brzo?)
Obálka očividně nebyla od Michaela. Byl to přepichový papír s velkou červenou voskovou pečetí, do které byla doprostřed vyražena písmena D a R. Něco na tom mi až moc připomínalo Grandmére.
Takže jsem nebyla překvapená, když mi mamka otráveně oznámila, "Tvoje babička říkala, abys to hned otevřela."
Ale byla jsem ještě překvapenější, když dodala, "A taky říkala, abys jí zavolala hned, jak to otevřeš, V kteroukoli dobu."
"Mám zavolat Grandmére když už je po jedenácté v noci?" To mi nedávalo smysl. Grandmére chodí sát před jedenáctou každou noc, pokud zrovna není někdo s Henry Kissingerem nebo někým podobným. Tvrdí, že když nespí celých jedenáct hodin, nezmůže ráno nic s těmi váčky, co se jí dělají pod očima, bez ohledu na to, kolik hemoroidového krému na ně dá.
"Přesně tak," zabručela máma a zase si přikryla hlavu peřinou. (I když nechápu, jak může spát vedle pana Gianiniho, když jí hned u ucha tak hrozně chrápe - záhada. To může být jedině pravá láska.)
Ani trchu se mi ta obálka nelíbila a ještě míň se mi líbila představa telefonátu Grandmére v půl dvanácté v noci.
Ale šla jsem k sobě do pokoje, rozlomila jsem pečeť, vyndala dopis a začala jsem číst...
A málem jsem dostala infarkt.
Asi dvě vteřiny na to jsem už mluvila s Grandmére.
"Amélie," řekla naprosto probuzeně. "Dobře. Konečně. Dostala jsi svůj dopis?"
"Od mámy Lany Weinbergerové?" prakticky jsem to zaječela. Naštěstí jsem si vzpomněla ječet trochu míň nahlas, protože bydlím v bytě a můj bráška spal hned ve vedlejší místnosti, nechtěla jsem riskovat mámin hněv, kdybych ho probudila. "Myslíš ten, jak se mě ptala, jestli bych mohla promluvit na její charitativní akci ženské společnosti, která se koná na pomoc afrických sirotků? Ano. Ale jak ... jak jsi to věděla? Taky jsi jeden dostala?"
"Nebuď směšná," řekla posměšně. "Mám svoje způsoby, jak zjišťovat takovéhle záležitost. Teď musím vědět, Amélie. Je to velmi důležité. Zmínila se o pozvání přidat se k Domině Reisové, až ti bude osmnáct?" Prakticky jste ji mohli slyšet slintat, jak byla natěšená na mou odpověď. "Žádala tě o slib, že až ti bude osmnáct, tak se přidáš?"
"Ano," odpověděla jsem. "Ale Grandmére, já jsem nikdy předtím o téhle Domině Reisové nic neslyšela. A ani na to teď nemám čas. Procházím teď velmi stresujícím obdobím a musím se koncentrovat na to zůstat - " (pozn. Nejsem si jistá překladem.)
To bylo asi to nejhorší, co jsem mohla říct, ale to je fuk. Grandmére prakticky plivala oheň, když mi odpovídala tím svým princeznovským tónem, "Pro tvou informaci je společnost Dominy Reisové jednou z těch nejvlivnějších na světě. Jak to můžeš nevědět, Amélie? Jsou něco jako Opus Dei ženských organizací. Jenom nejsou svázané vírou."
Musela jsem uznat, že mě to tak trochu zajímalo. "Opravdu? Opus Dei? Ta tajná společnost v Šifře mistra Leonarda? Ta, jak se tam členové sami mučili? Laniná máma nosí ocelový bodcový kruh kolem nohy?"
"Samozřejmě, že ne," povzdechla si Grandmére. "Myslela jsem to obrazně."
To mě teda zklamalo. Nikdy jsem Laninou mámu nepotkala (a myslím, že ona o mě taky nic neví, protože v tom dopise se zmiňovala o tom, jak moc si Lana cení mého letitého přátelství a jak je politováníhodné, že můj královský program mi nedovolil účastnit se Laniných večírků, na které mě k nim domů zvala. Aha, jasně.), ale představa jakéhokoli člena Weinbergerovic rodiny, do kterého se zabodávají ocelové bodce mě dost pobavila.
"A," pokračovala Grandmére, "Určitě jsem ti už o Domině Reisové předtím říkala, Amélie. Komtesa Trevanni je taky členkou."
"Bellina matka?" Grandmére nemluvila o své úhlavní nepřítelkyni (komtese) od té doby, co se komtesina dcera, Bella, potěšila celou rodinu Trevanni, když poslední Vánoce utekla s mým takzvaným bratrancem princem Reném a nechala se jím, no, zbouchnout (Grandmére říká, že je poněkud slušnější říkat enceinte (pozn. česky - těhotná), což je francouzský pojem. Ale pravdou je, že jí vážně zbouchnul. Chci říct - nikdo v mé rodině ještě neslyšel o kondomech?).
Potom, co si promluvil s mým tátou (A myslím, že šlo o peníze: René byl už jenom kousek od toho, aby podepsal televizní smlouvu na novou reality show "Prince Charming" (pozn. překlad by byl okouzlující princ, ale v angličtině je to fráze - prostě někdo dokonalý jako u nás princ na bílém koni, nebo tak), ve které by několik mladých svobodných dívek mělo šanci mít rande s opravdovým princem...jménem René), se René konečně oženil s Bellou. Jak smutné pro její babičku bylo, že svatba byla jenom tichý obřad, protože Renému trvalo hrozně dlouho, než se vyslovil, takže Bella se už začínala v oblasti břicha dost zakulacovat a oni jsou pořád moc přecitlivělí, pokud jse o něco v Královském Magazínu.
Teď bydlí Bella a René v Upper East Side v podkrovním bytě, který jim ke svatbě koupila komtesa, která spolu s nimi začala chodit na hodiny Lamaze (pozn. poradna pro těhotné ženy) a dávala pozor, jestli by je nemohla ještě víc obšťastnit.
Grandmére tale hrozně žárlila, že Bella dostala Reného místo mě. I když jsem překvapivě pořád na střední... Prostě jsme se o tom spolu už nikdy nebavily.
"Audrey Hepburnová byla taky členou společnosti Dominy Rei," pokračovala Grandmére. "Stejně jako monacká princezna Grace. Hillary Rodham Clintonová. Soudkyně vrchního soudu Sandra Day O´Connorová. Jaqueline Kennedy Onassisová. I Oprah Winfreyová."
Potom bylo ticho, stejně jako vždycky, když jste v kultivováné společnosti, když je zmíněná i jméno Oprah Winfreyová.
Potom jsem řekla, "To je sice všechno moc hezké, Grandmére. Každopádně, jak jsem říkala, tohle pro mně vážně není ta nejlepší doba. Já - "
Ale Grandmére se mě jako vždy ani nenamáhala poslouchat. "Já jsem samozřejmě byla oslovena, abych se připojila, už před lety. Ale kvůli naprostému nedorozumění, které způsobil jistý gentleman, kterého bych raději nejmenovala, jsem byla nelítostně odmítnuta.
"Aha," odpověděla jsem. "To je hodně špatné. Ale já - "
"Dobře, když to musíš vědět, byl to monacký princ Rainer. Ale ty drby byly naprosto milné. Nepodívala jsem se na něj ani dvakrát. Byla to moje chyba, že mnou byl tak fascinován, že za mnou běhal jako štěně? Nedochází mi, jak si někdo mohl myslet, že šlo o víc, než o to, o co ve skutečnosti šlo...jednoduché poblázění staršího muže do o hodně mladší ženy, která nemohla přestat zářit důvtipem a radostí ze života."
Trvalo mi celou minutu, než mi došlo, o kom vlastně mluví. "Ty myslíš....sebe?"
"Samozřejmě, že myslím sebe, Amélie! Co je to s tebou? Proč si myslíš, že si vzal Grace Kellyovou? Proč si myslíš, že mu jeho rodina dovolila oženit se s filmovou herečkou? Jenom proto, že byli tak uvolnění potom, co souhlasil se svatbou s kýmkoli potom, jak jsem mu zlomila srdce, když jsem ho opustila...."
Zalapala jsem po dechu. "Grandmére! Ty jsi z něj udělala gaye?"
"Samozřejmě, že ne! Amélie, nebuď směšná. Ale to je jedno. Jak jsme se vlastně k tomuhle tématu dostaly? Důležité je, že komtesa Trevanni sní svou vlastní hlavu, když proneseš tu řeč na tom charitativním plese pro ženskou společnost. Nikdy nechtěli po její vnučce, aby promluvila. A proč by taky měli? Nikdy ničeho nedosáhla, kromě toho, že otěhotněla, což zvládně každá druhá. Je navíc tak zženštilá, že by asi zamrzla, kdyby viděla, jak na ní kouká 2 000 žen, které dokázali uspět v obchodu - "
Zase jsem zalapala po dechu....ale teď kvůli něčemu jinému. "Počkat.... dva tisíce?"
"Budeme hned muset zavolat do Chanelu a domluvit si schůzku," žvanila dál Granmére. "Myslím, že by to chtělo něco usedlého, ale přece jen trochu mladistvého. Myslím, že je čas vybavit tě oblečením. Šaty jsou žádoucí, ale správným oblečením nic nezkazíš - "
"Bezvadně upravené a úspěšné ženy, které obchodují?" Ozvala jsem se s pocitem na omdlení. "Myslela jsem, že budou všechny jako Lanina máma... společnost žen, které pracují na plný úvazek jako chůvy, kuchařky a hospodyně - "
"Nancy Weinbergerová je jedna z nejvyhledávanějším interiérových aranžérek na Manhattanu," přerušila mě suše Grandmére. "Kompletně vybavila byt, který komteda koupila Renému a Belle. Schválně... Barvy Dominy Reisové jsou bílá a modrá....modrá ti sice nikdy moc neslušela, ale nějak to budeme muset zvládnout..."
"Grandmére," řekla jsem. Panika v hrdle mi narůstala. Bylo to něco takového, jako vždycky, když jsem si teď vzpomněla na Michaela, ale bez těch potících se rukou. "Tohle nezvládnu. Nedokážu mluvit před dvěma tisíci úspěšnými ženami. Ty tomu nerozumíš - teď procházím krizí lásky a dokus se to nevyřeší, vážně si myslím, že potřebuju oddech... Vlastně, i když by to už bylo rozhodnuté, nemyslím si, že bych dokázala mluvit před tolika lidmi.
"Nesmysl," řekla Grandmére jasně. "Mluvila jsi před celým genovijským parlamentem o těch parkovacích automatech, pamatuješ? Jako by někdo z nás mohl zapomenout."
"Jo, ale to byli jenom starý chlapi v parukách, ne máma Lany Weinbergerové! Vážně nevím Grandmére. Myslím, že bych třeba měla - "
"Samozřejmě, jenom Lord ví, co udělat s tvými vlasy. Nemyslím, že by to do té doby dorostlo. Třeba by ti to mohl Paolo nějak prodloužit. Hned ráno mu zavolám...."
"Grandmére, vážně," řekla jsem. "Myslím, že já - "
Ale pozdě. Už zavěsila a pořád u toho mumlala něco o prodlužování vlasů.
Bezva. Přesně tohle jsem potřebovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 markéta | 8. června 2008 v 15:07 | Reagovat

Super! Jen tak dál!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.