Meg Cabot o 7. a ¾. knížce série "The Princess Diaries"

20. února 2008 v 18:10 | Susannah |  Valentine Princess
Je tu další článek o knize, která u nás nevyšla. :)
Tentokrát se jmenuje "The Princess Diaries: Valentine Princess" (v češtině je Valentine Valentýn ).
V článku najdete i mnou přeložený výňatek z knihy... Přijde mi, že Meg nevybrala zrovna zajímavou část knihy, ale možná jsem si ji jenom zhnusila úmorným překládáním. :-D

____________________________________________________________________________
Valentýn znamená květiny, čokoládu a totální romantiku.
Ale jenom většinou Valentýn znamená právě tohle. Pokud jste princezna Mia, nikdy se nic neděje, tak jak by mělo. Grandmére chce prozměnu dokázat, že Ten Hoch (nebo Michael, jak je normálně znám) není ten správný pro korunní princeznu Genovie. Mia není moc úspěšná v dokazování opaku od té doby, co Michael důrazně zamítá veškeré vyskořisťovatelské komercializace (jinak řečeno - Valentýn).
Boris může Lilly otevřeně vyznávat lásku a dokonce i Kenny to zvládá. Takže proč se Michael není schopný změnit včas v Amora a říct Mie, že ji miluje a dát jí k tomu něco zabaleného v růžové, nebo červené, nebo dokonce s růžemi, aby Mie ukázal, že je její princ?
____________________________________________________________________________
Ukázka z knihy...
____________________________________________________________________________
Úterý, 11. února, 6 hodin večer, Limuzína cestou domů z hodin princeznování
Když jsem dneska přišla po škole za Grandmére na další hodinu princeznování, byl tam jakýsi hrůzostrašně vypadající chlap a seděl na růžovém brokátovém křesle, na kterém normálně sedávám já (protože je nejblíž k míse se slazenými mandlemi, které vždycky kradu, když se Grandmére zrovna nedívá, i přesto, že nejsou až tak dobré. Ne tak dobré jako bonbóny a čokoláda, nebo tak, ale žebráci si nemůžou vybírat... A proč mají vlastně staří lidé vždycky cucavé bonbóny?), a tak jsem hned začala "Kdo jsi?", protože tenhle švihák na sobě měl jednu z těch jednobarevných věciček na kravatu a košili, jako v televizní talk show, kde by si to mohl oblíknout ten, co uvadí a nebo jako mafián a taky byl přesně tím člověkem, kterého byste nečekali, že ude sedět v obývacím pokoji kněžny vdovy v jejím pokoji. Nechci být neslušná, ale je to pravda.
Potom Grandmére vyšla ven v plédu lemovaným peřím, jako kdyby byla Královna Matka a ne princeznina babička a hned začala se svým "Dobře, že jsi tady, Amélie. Seznam se s doktorem Stevem." A já hned: "S kýmže?" a ona "Jak si dovoluješ takhle mluvit s mým astorologem?"
Jasně. Grandmér má vlastního astrologa.
Přiznávám, že se trochu bojím, protože mi samozřejmě přišel na mysl Rasputin - víte co, ten chlap, co byl jako "spirituální poradce" (nebo taky mystický věštec) ruské královské rodiny, předtím než všichni skončili zastřeleni lidem. Ne přímo kvůli Rasputinovi, ale všichni přestali cara respektovat, protože on i jeho rodina poslouchali rady toho chlapa, co jako kníček sbíral vlasy pannen.
Očividně se to ale nestalo Nancy Reaganové, která naslouchala radám astrologistky Jeanne Dixonové, ale možná jenom proto, že koníčkem Jeanne Dixonové bylo hrát golf.
Každopádně, myslím, že doktor Steve není jako Rasputin. Jako, nemá ani bradku, skoro žádné vlasy a byl hrozně nudný. A měl na sobě oblek, ne mnišské roucho.
Stejně, neměla jsem ho ani moc ráda, když na mě ukazoval a říkal: "Neříkejte mi to! Nechte mě hádat! Tohle je její královská Výsost, princezna Amélie!"
Na což Grandmére začala tleskat rukama a prakticky hopsat kolem.
"Ano!" zakřičela. "Máte naprostou pravdu! Je úžasný! No není úžasný, Amélie?"
Fakt nechápu, co je na tom tak úžasného, když slyšel Grandmére, jak mě oslovila mým jménem, když jsem vešla.
Navíc, jako kdyby nebyl obrázek mého obličeje každý týden přes celou obálku časopisu "Teen People." Ale co.
"Řekněte nám, pane doktore, co jste se o Amélii dozvěděl," zaštěbetala Grandmére, zatímco si sedala na jednu z těch růžových brokátových židliček a začala prsty hmatat po mě s tím svým výrazem Udělej mi Sidecar, hned. "Včera jsem tady doktorovi dala tvoje datum a čas narození, Amélie a doktor Steve mi slíbil, že výsledky bude mít ještě dneska odpoledne, když tady budeš, aby sis je mohla taky poslechnout."
"Ale to je v pohodě," řekla jsem, když jsem šla k baru. "Jsem v pořádku, nepotřebuju znát svou budoucnost." Hlavně ne od někoho, kdo se jmenuje Dr. Steve.
"Doktor Steve neředpovídá budoucnost, Amélie," řekla Grandmére opovržlivě. "Zkoumá postavení nebeských těles v době, kdy se někdo narodil a potom vysvěluje význam umístění a předpovídá o budoucnosti běhěm životka zkoumané osoby. Navíc, doktror Steve věří, že jsem v obrovském nebezpečí těžkého ublížení na zdraví - "
"Pokus o vraždu?" zeptala jsem se nadějne, když jsem míchala její barndy a Cointreau. Možná, že je v tomhle Rasputinovi víc, než jsem si myslela.
Ale Grandmére mě ignorovala. " - a brzo budu sledována rozpáleným ctitelem. Je to správně, doktore?"
"Vidím nebezpečí, Vaše Výsosti," řekl doktor Steve a díval se na ní velmi vážně. "Stejně jako žádost o ruku."
"Myslím, že to bude ten odporný Lord Crenshaw," řekla Grandmére, když jsem jí podávala sklenici Sicecaru. "Byl docela vytrvalý, když mi nabízel, že mě doprovodí na charitní ples, který pořádá komtesa pro Americkou Srdeční Asociaci na Valentýna. Teď, doktore. O Amélii - "
"Já to ale nechci vědět!" zaječela jsem. Vážně, kdo chce znát svou budoucnost? Ne, že bych věřila v astrologii, ale stejně, někdy je až moc přesná. Třeba v tom, jak se k sobě hodí Kozoroh a Bý. Protože jak jinak byste chtěli vysvětlit, proč by Michael Moscovitz, který je tak nejinteligentnější a nejúžasnější čtvrťák na škole (Tedy, pokud nejste slepí jako každý ve škole, kdo si myslí, že JOSH RICHTER je ten nejinteligentnější a nejúžasnější čtvrťák na škole.), chodil s plochou holkou jako jsem já? To by bylo jako kdyby začal Josh Harnett chodit s Little Debbie, známou jako logo zákusků.
Mmmm, teď bych si nějaký ten její zákusek dala.
Ale Doktor Steve v tu chvíli už vyndal můj graf a říkal věci jako "Její královská Výsost, princezna Mia, je obdařena zvláštním porozuměním a užívá si přírodu a všechny živé věci - "
"Ach," zakřičela jsem ve snaze dostat se pryč, až na to, že cestou bych musela projít kolem Rommela, který se krčil ve svém kožešinou pošitém košíku, který mu pořídila Granmére. "Ne! Neříkete mi to!"
"Je ohromně vytrvalá, hlavně ve svých citových - "
"Už ani slovo!" snažila jsem se vyprostit od Rommela, ale bylo to velmi těžké, protože sebou házel z jedné strany košíku na druhou. Je to hodně velký koš.
" - a proto bude mít nejdelší partnerský vztah se šlechetným a starostlivým lvem - "
Najednou jsem ztuhla.
"Se lvem?" zaječela jsem z podlahy. "To je nemožné! Michael je Kozoroh!"
"Takže očividně, Amélie," řekla Grandmére přepjatě, když usrkávala Sidecar,"Michael není ten, s kým máš skončit. Co dál, doktore Steve?"
Ale já pak přestala poslouchat, protože mi bylo jasné, že drahý doktor je jenom šarlatán.
Možná, že nenosí mnišskou róbu, nemá bradku a nesbírá vlasy pannen, ale neni o nic víc věštec než byl kdy Rasputin.
Protože kterýkoli astrolog, který by z postavení hvězd nevyčetl, že já a Michael jsme si souzeni, je omezenec.
A nebo ho možná uplatila moje babička, která nemůže vystát Michaela, protože není urozeného původu a ještě hůř - není extrémně bohatý... Takže v jejích očích není hoden její vnučky.
Zdvořile jsem poděkovala doktoru Stevovi, že mě ujistil v tom, že je mi souzeno po převzetí trůnu Genovie dokázat velké věci, jenom abych nebyla nezdvořilá. Ale pravda je, že žádný věštec z ruky na ulici by nemohl předpovědět tohle. Myslím tím, co bude s mým plánem změnit palác na obrovský útulek pro zvířata a tak.
Ksakru.
Zajímalo by mě, kolik peněz Grandmére tomu podvodníkovi dala. Možná bych měla zavolat tátovi. Tou poslední věcí, kterou teď potřebujeme je pokus o převrat populací lhostejnou Grandmére nechopnou ušetřit. Táta má pořád dost problémů s uklidňováním parlamentu kvůli tomu sporu s parkovacími automaty´, který jsem začala nechtěně vést přes zimní prázdniny.
Nechápu, jak může být skupina členů kabinetu tak háklivá. Mohli by ke mně být víc milí. Je jenom otázkou času, kdy přijde stálý příval turistů z Ameriky, přijdou lodě, které budou křižovat mořem a naprosto zničí genovijskou křehkou infrastrukturu. Musíme začít hledat příjem jinde a postupně začít stahovat křižníky, nebo se začne Genovie potápět stejně jako Benátky.
Bože, být princeznou je těžké.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danieliq | E-mail | Web | 15. listopadu 2008 v 19:05 | Reagovat

táto kniha vyšla aj v slovenčine... vlastne, zdá sa mi, že všetky polovičné diely vyšli aj v slovenčine...aspoň myslím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.