Rozhovor s Meg Cabot - 1.část

8. července 2008 v 8:42 | Susannah |  - Rozhovory a chaty -
Na oficiálních stránkách Meg jsem natrefila na přepis jednoho z chatů a měla jsem charitativní náladu, takže jsem vybrala zajímavé otázky (a odpovědi) a přeložila je. (Stejně jsem vybrala skoro všechny. )
Je na téma posledního (6.) dílu Mediátora (v češtině: "Čtvrtý rozměr lásky", v anglině: "Heaven Sent" nebo "Twilight" - USA). Proběhl v lednu 2005. (Ale lidi se stejně ptali i na jiné věci.)
Snažila jsem se, jak jsem mohla... Je to celkem dlouhý, takže se kdyžtak snažte ignorovat překlepy a chyby - už se mi to nechce znovu procházet. Otázky jsem seřadila i podle toho, na co se tam lidi ptali...
Tak si je užijte - řekla bych, že je to docela zajímavý.

_______
Otázka = Q: (question)
Odpověď = A: (answer)
_______
Q: Byla tohle první série, kterou jsi napsala?
A: Mediátora a Deníky Princezny jsem začala psát naráz.
Q: Jak jsi vymyslela tolik jmen postav?
A: Telefonní seznam.
Q: Ve tvých knihách používá hodně postav ICQ, jsou jejich přezdívky vymyšlené podle těch tvých, nebo tvých přátel?
A: Ne, jsou napsané podle jejich osobností.
Q: Připadá ti někdy, jako kdyby k tobě tvoje postavy mluvily?
A: To je těžká otázka. Neříkají mi, co mám dělat, ale někdy se cítím špatně, když jim provedu něco hnusného.
Q: Bála ses někdy toho, že tvoje knížky neuspějí, když jsi začala psát?
A: Já se bojím i teď.
Q: Co jíš, když píšeš? Já vím, že je to šílená otázka...
A: Poslední dobou? Mande.
Q: Proč jsi začala psát? A kolik ti vlastně bylo?
A: Protože jsem se nudila. Bylo mi sedm.
Q: Nejdřív musím říct, že to byl NEJLEPŠÍ Happily Ever After (= žít šťastně až do smrti) VŠECH DOB! Jaks vůbec přišla na nápad pro Mediátora?
A: Potom, co umřel můj táta, mi pořád přišlo, že ho vidím všude kolem... Zajímalo by mě, jaké by to bylo, kdybych viděla VŠECHNY mrtvé lidi. A tak se zrodil nápad dívky, které se to stane.
Q: Napsalas tátu Suze podle toho svého?
A: Ááá, jo, přesně tak.
Q: Můj táta před rokem taky zemřel... Byl na cestě z Iráku. Zajímalo by mě... Vážně jsi viděla svého tátu? Nemusíš odpovídat, jestli je to moc osobní.
A: Tvého táty je mi líto. Ano, vídala jsem tátu kolem sebe, dost často, letmé záblesky. Teď už ho vídám jenom ve snech... Doufám, že ty toho svého taky.
Q: Ovlivňuje psaní knih hodně tvůj volný čas s rodinou?
A: Ano. Časem začnou být podráždění, když pořád jenom píšeš. Člověk si musí pamatovat, že rodina je důležitější než knihy... I když je těžké na to nezapomenout, když se člověk do nějaké knihy hodně ponoří.
Q: Jakto, že duchové neposedli lidi?
A: Protože jsem sama nevěřila, že to duchové dokážou.
Q: Upravuješ ve svých knihách někdy svoje vlastní zážitky tak, aby dopadly jinak?
A: Jo, pořád.
Q: Když jsi psala Mediátora, inspirovala tě Buffy? Oba příběhy mají hodně společeného. Buffy i Suze hodně bojují, tráví spoustu času na hřbitovech a podaří se jim zničit části jejich škol. Navíc v Buffy je Willow zamilovaná do Xandera, stejně jako je v Mediátorovi Cee Cee zamilovaná do Adama. A Buffy i Suze jsou obě připletené do zakázané lásky (Angel & Jesse).
A: Knihy jsem začala psát ještě před tím, než se Buffy dostala do televize, ale uznávám, že románek mezi Angelem a Buffy trochu zamotal tím Jesseho a Suze. Knížku jsem ale nevymyslela na základě Buffy.
Q: Jak tě napadlo, aby se příběh odehrával právě v Carmelu?
A: Ráda zasazuju děj do míst, kde jsem sama žila, abych to mohla napsat realističteji. Žila jsem v Carmelu a zdálo se mi, že bude ideální.
Q: Užívala sis život v Carmelu stejně jako Suze?
A: Byla jsem docela opuštěná, když jsem tam žila, protože jsem tam nikoho neznala a taky jsem byla moc na knížky, zatímco většina dětí ujížděla na sportu. Ze začátku to bylo vážně těžké. Ale pak jsem si našla přátele a užívala si to.
Q: Jakto, že jsi žila na tolika místech? Hodně ses stěhovala, když jsi byla mladší? Předpokládala jsem, že ses stěhovala jako dospělá, ale před chvílí jsi tady někomu odpověděla, žes byla mladší, když jsi žila v Carmelu.
A: Ano, můj táta byl profesor a opakovaně jezdil na dovolenou. Žila jsem ještě třeba ve Francii a Anglii. .
Q: Jak dlouho jsi tuhle knihu psala? Bavilo tě to?
A: Tahle mi trvala asi měsíc a půl. A ano, bavilo. Skoro všechno jsem napsala vedle bazénu domu, který jsme si tenkrát pronajímali v Connecticutu.
Q: Mělas během psaní téhle knihy nějaký blok?
A: Během psaní Twilight ne, ale u jiných knih ano.
Q: Máš někdy bolesti hlavy, protože se snažíš psát?
A: Ne, jenom z alkoholu, který po psaní piju. KECÁM! Ale jo, hlava mě trochu pobolívá.
Q: Bylas během psaní Twilight smutná, že je to poslední kniha série, nebo jsi byla ráda, že už bude konec?
A: Byla jsem ráda, že už jsem hotová. Je těžké pamatovat si tolik dějových linií odehrávajících se najednou.
Q: Je něco, co bys na sérii nejraději změnila?
A: Ráda bych trochu rozšířila příběh otce Doma a jeho románku (s duší mrtvé dívky), ale neměla jsem na to čas.
Q: Přála sis někdy potom, co kniha vyšla, abys do ní mohla něco přidat?
A: Ne, protože je nevydám, dokud nejsou napsané přesně tak, jak chci.
Q: Jak ses cítila, kdyžs dokončila Twilight a tím uzavřela i celou sérii?
A: Samozřejmě, že jsem byla trochu smutná... Vždycky jsem věděla, jak sérii uzavřu a doufala jsem, že to budu moci protáhnout na víc knížek... ale taky jsem věděla, že nemám tolik času, kolik bych tomu chtěla věnovat, takže jsem to ukončila ještě když jsem měla sílu ty knihy psát.
Q: Jsi smutná, že je konec?
A: No, trochu, ale jsem taky hrozně nadšená ohlasy a zároveň jsem ráda, že si i já i Suze můžeme oddechnout.
Q: Proč po tobě lidé chtěji, abys v Mediátorovi pokračovala, když to Twilight očividně skončilo?
A: Nemám tušení. Ale asi chtějí, aby ten příběh pořád pokračoval... Ale neuvědomují si, že by se kvůli tomu, aby se událo ještě něco zajímavého a mělo smysl o tom psát, muselo stát něco dost hrozného.
Q: Nemohla bys napsat nějakou knihu, která by se odehrávala před Mediátorem? Příběh o tom, jak žili Suze a Jesse než se setkali?
A: Kdybych to udělala, napsala bych o otci Domovi, ne o Suze a o Jessem.
Q: Vědělas, jak sérii ukončíš, kdyžs ji začala psát?
A: Naprosto přesně.
Q: Ovlivňuje tvoje nálada vývoj příběhu v tvých knihách?
A: Ne, protože konce knih mám velmi dobře naplánované ještě předtím, než začnu psát, takže během psaní je jedno, jak se cítím, musím se držet nabídky, kterou jsem prodala svému nakladateli.
Q: Proč ses rozhodla skončit se Suze ještě když je na střední, když Deníky Princezny pokračují až do chvíle, kdy Mia odejde na kolej? Nic proti čtenářům Deníkům princezny, nebo úžasné autorce.
A: No, prostě jsem nikdy neplánovala provázet Suze celou školou. Když série začíná, je ve druháku a jde zároveň o její první týdny na nové škole. Vždycky jsem věděla, že s Miou to potáhnu déle než se Suze. Původně jsem plánovala Mediátora jako osmidílnou sérii a Deníky Princezny jako šestnáctidílné...
  • pozn.: Proboha, tolik????
Q: Která Mediátorská knížka je tvoje oblíbená?
A: Víš, že na tohle nemůžu odpovědět! Ale mám tak trochu slabost pro Twilight.
Q: Zajímalo by mě, jestli brečíš, když píšeš ty části knih, které tvoje čtenáře rozbrečí. Třeba když si Suze myslela, že o Jesseho přijde, nebo se tě to nijak nedotkne, když víš, co se stane?
A: Já jsem nebrečela vůbec, ale moje agentka ano. Byla jsem strašně překvapená! Nikdy předtím jsem ji nerozbrečela. Až pak jsem si uvědomila, že jsem napsala knihu, která některé lidi rozbrečí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.