BBC chat s Meg Cabot

2. srpna 2008 v 10:45 | Susannah |  - Rozhovory a chaty -
Je tu další chat s Meg, na který jsem narazila na internetu.
Je docela starý. Je to v době, kdy se připravoval čtvrtý díl "Deníků Princezny" a zároveň se točil druhý film.
Otázky jsou směřované na její zkušenosti jako spisovatelky.

__________
Otázka = Q: (question)
Odpověď = A: (answer)
__________
Q: Jak myslíš, že bys reagovala, kdyby ti ve čtrnácti někdo řekl, že jsi princezna?
A: To bych byla strašně šťastná. Milovala bych to. Neměla bych takové problémy jako Mia, protože bych narozdíl od ní začala bydlet v paláci! Nejsem jako postavy, o kterých píšu! Ona je daleko milejší.
Q: Jaký "Deník Princezny" je tvůj oblíbený?
A: Moje oblíbená kniha je ta třetí - "Zamilovaná princezna". Až si ji přečtete, tak to pochopíte. Nechci tady psát spoilery ohledně konce, musíte si to prostě přečíst, abyste věděli proč.
Q: Raději píšeš, nebo kreslíš?
A: Mám ráda psaní, jsem daleko lepší spisovatelka než kreslířka, prootže když píšu, tak je ten obraz v mé hlavě daleko jasnější, než když se to snažím namalovat. Vlastně to i nakonec vyjde lépe, když to napíšu.
Q: Je těžké dívat se na někoho, jak z tvé knížky dělá film? Ztvárnili to jinak, než sis to představovala?
A: Vůbec to nebylo těžké - když jsem uviděla film, opravdu se mi líbil. Byly tady sice rozdíly mezi filmem a knížkou, ale pořád se to drželo hlavní myšlenky, že člověk prostě nemá lhát sám sobě. Myslím, že Anne Hathaway byla přímo perfektní Mia.
Q: Prodalas práva na zfilmování všech knížek série, nebo dostaneš ještě víc peněz po vydání dalších knih, když měl film v USA takový úspěch?
A: No, Disney si koupil práva na postavy, za což mi zaplatili vždycky, když je použili. Právě teď pracují na druhém dílu filmu! Nebude to sice vůbec podle knížek, ale známé postavy se objeví na nových a jiných místech.
Q: Proč píšeš pod dvěma různými jmény - Meg Cabot a Jenny Carroll?
A: Je to něco jako paralelní vesmír. Vlastně píšu pod třemi jmény! Jako Patricia Cabot píšu fikci pro dospělé a jako Jenny Carroll píšu paranormální příběhu pro teenagery. Objeví se to v show v Anglii, která bude teď v lednu. Všechny jsou pro různé nakladatele, takže mají prostě různá jména. Jenny Carroll je jméno mojí mrtvé kočky - na její počest. Měla jsem jí hrozně ráda.
Q: Ovlivnilo to, že jsi vyrůstala na malém městě tvoje nadání pro psaní?
A: No, nebylo tam co dělat, takže jsem neměla na výběr. Bylo to dávno předtím, než byla kabelovka a videokazety, takže tam vážně nebylo co dělat - kromě psaní svých vlastních příběhů.
Q: Čteš hodně? Myslíš si, že je dobré číst, když chce být člověk spisovatelem?
A: Myslím, že pokud člověk opravdu chce být spisovatelem, tak číst přímo musí! Je úplně jedno, co si přečteš, prostě toho přečti co nejvíc. Jako malá jsem přečetla spoustu komixů a nijak mi to neuškodilo. Dokud čtete, trénujete na to být spisovatelem. Každé dva, nebo tři dny si přečtu knížku. Zrovna teď mám hrozně ráda britské záhady. Moje oblíbená spisovatelka (je už po smrti) byla Patricia Wentworth. V Americe už jsou vyprodané, takže je člověk musí shánět po antikvariátech.
Q: Kdo je tvůj oblíbený britský autor dětských knížek?
A: Mám velkou slabost pro Louise Rennison, i když jsme spíš konkurentky. Miluju její příběhy o Georgii, ale taky mám hrozně ráda Sue Townsend, která píše knihy o Adrianu Moleovi.
Q: Je psaní dlouhých knížek hodně odlišné od psaní krátkých povídek?
A: Ó ano! Myslím, že napsat dlouhou knihu je daleko jednodušší. V povídce máte tak málo místa pro sdělení vaší správy, takže musíte být hodně pečliví, ale v dlouhém příběhu si můžete dát na čas, takže si je užívám daleko víc.
Q: Co je důležitější: příběh, nebo zápletka?
A: Pro mě příběh. Myslím, že dobrý spisovatel zvládá oboje nastejno, ale mě víc baví psaní příběhu.
Q: Meg, napadalo tě někdy jako mladou, že budeš mít jako spisovatelka takový úspěch?
A: Nikdy!!! Nikdy jsem taky neplánovala být spisovatelkou. Chtěla jsem být veterinářka. K psaní jsem se vrátila, když mi nevyšla veterina, takže jsem stejně překvapená, jako všichni ostatní!
Q: Myslíš, že "Deníky Princezny" jsou si nějak podobně s "Adrianem Molem?"
A: Myslím, že tyhle dvě postavy jsou obě velmi pečlivé ve vedení svých deníku a oba taky snáší strasti dospívání, ale myslím, že Mia se nebere tak vážně, jako Adrian.
Q: Proč ses rozhodla napsat knihy jako deník?
A: Hmmm, ten nápad vlastně přišel s tím, že moje mamka začala chodit s jedním z mých učitelů a já si stěžovala všem svým přátelům, které to dost brzo přestalo bavit a říkali "nech si to pro sebe". Takže jsem si začala psát deník. Byla jsem hodně rozrušená, protože táta umřel a mamka si našla lásku - mého učitele! Dost mě to naštvalo. Moje mamka a její přítel jsou inspirací knih a jsou na to hrozně pyšní. Byl jedním z mých učitelů malování, možná proto až tak moc ráda nemaluju.
Q: Jak víš, že máš nápad, který se hodí buď na povídku, nebo na delší příběh?
A: Já vždycky všechno píšu jako dlouhý příběh, protože mi povídky připadají dost těžké. Když mě někdo požádá o povídku, snažím se najít nápad, který nevyžaduje dlouhý text. Mám ráda čtení povídek, jenom je neumím psát - vždycky skončí jako novely na 200 stránek, takže obdivuju lidi, kteří dokážou psát povídky.
Q: Myslíš, že děti se moc dívají na televizi, když by místo toho měli číst?
A: Myslím, že to záleží na dětech. Ty, které znám já, jsou čtenáři a na televizi se ani tak moc nedívají. Jedno z nich se dívá na televizi a většinou znuděně odejde, aby si četlo, protože v televizi ho nic nezajímá. Nicméně, některé děti, jako moji bratři, se na televizi dívají, ať je v ní cokoli. Když jsem byla malá já, tak v televizi ani nic dobrého nedávali, ale teď ji během dne raději nezapínám, protože vím, že bych se u ní zasekla.
Q: Vadí nakladatelům, že máš víc než jednoho?
A: Myslím, že ne... Je zajímá hlavně to, abych si psaním knížek pro ty ostatní neubírala čas na psaní těch jejich. Nicméně se snažím dodržovat daný plán, kterým se ujišťuju, že stihnu všechno, co potřebuju.
Q: Meg, jsi moje inspirace. Mohla by ses s námi podělit o nějaké své zážitky, které jsi získala, jako nová a začínající autorka?
A: Asi tak rok mě skoro každý den odmítali. Mám jeden obrovský pytel zamítacích dopisů. Málem jsem to vzdala, protože jsem stejně chtěla být veterinářkou a ne spisovatelkou. Nevím, co mě přinutilo se snažit dál. Myslím, že jsem dostala dopis od agenta, který mě chtěl zastupovat a to mi dalo sílu zkoušet to dál. Když něco milujete, tak se toho prostě držíte. Očividně jsem dost nemilovala své přání stát se veteřinářkou. Tuším, že jsem si myslela, že jste všichni celí žhaví do toho, že se vám moje psaní nebude líbit. Člověk se prostě musí držet, když to je něco, co ho baví.
Q: Jsou ilustrace obálek "Deníků Princezny" tvoje?
A: Ne, všechny jsou práce jedné docela slavné ilustrátorky. Bude dělat i obálku na čtvrtý díl. Je to přesně takové, jak jsem si Miu představovala já - její vlasy jsou prostě ono.
Q: Cítíš se jako součást svých vlastních příběhů?
A: Ano! Když píšu příběh, vždycky se tak trochu cítím jako hlavní postava. Knížky jsou o tom, jakou jsem chtěla být, co jsem si přála, aby se mi stalo. Takže všechny ty věci - kromě učitele a mojí mámy - jsou jeno fikce, ale snažím se psát svoje postavy realisticky - i když ve fiktivním smyslu. Všechny ale mají tak trochu i něco ze mě.
__________
Zdroj - můj překlad
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.