Ukázka z "Missing You"

7. února 2009 v 14:29 | Susannah |  Missing You
Tak jo, domořila jsem se s překladem ukázky z pátého a posledního dílu série "1-800-WHERE-R-YOU".
Tenhle díl mám vážně ráda. Byl jiný než předchozí a svým způsobem hrozně smutný, ale na druhou stranu i veselý.
Když neznáte sérii a budete si číst tuhle ukázku, tak byste měli vědět, že Jess hraje v orchestru, takže svým "cvičit" vážně nemyslí činky.
Ještě během víkendu přidám další články a ukázky ze série. :)
Tenhle překlad mi dal vážně zabrat, takže omluvte případné překlepy. Snad tomu budete rozumět. Hlavně nezapomínejte, že jsem naprostý amatér, který to dělá pro radost sobě a vám. :)



________________

Kapitola ČTVRTÁ

"Potřebuješ abych CO?"
Rob snížil svůj pohled. Evidentně to pro něj bylo moc, dívat se mi do očí. Místo toho zíral na svou láhev piva.
"Mojí sestru," zopakoval. "Pohřešuje se. Potřebuju, abys mi pomohla ji najít. Jess, víš, že bych se tě neptal, kdybych se o ní vážně nebál. Doug mi říkal, že už to teď... no... neděláš. Říkal mi, že ta válka - prostě že tě to dost změnilo. A já tomu naprosto rozumím, Jess, vážně."
Potom se na mě podíval a nebesky modrá barva jeho očí mě udeřila plnou silou.
"Ale jestli je jákákoli... jakákoli možnst. Kdybys mi jenom poradila, naznačila, kde je... Vážně bych to ocenil. Přísahám, že potom odejdu a nechám tě napokoji."
Zírala jsem na něj.
Měla jsem to vědět, samozřejmě. To, že nechtěl MĚ. Ne, že bych se od té chvíle, kdy jsem otevřela své dveře a našla ho za nimi postávat, aspoň na chvíli bavila představou, že právě proto přišel. Myslím proto abysme se zase zkusili dát dohromady.
A uznávám, že byla velká úleva, že mi nepřišel říct o nějaké blížící se svatbě s Karen Sue Hanky, nebo někým podobným. Ne že by mi záleželo na tom, co dělá, nebo koho si vezme. Už ne.
Jenom mi prostě připadá, že bych to nemusela vědět.
Ale že podstoupil celou cestu až sem jenom proto, aby mě poprosil, abych někoho našla - i když naprosto přesně věděl, jak mě zničilo právě hledání lidí -
Dobře, tak úplně to nevěděl, když jsem s ním od té doby, co se to stalo, skoro nemluvila. Myslím od té války. A o své roli, kterou jsem v ní sehrála.
I tak si to ale určitě přečetl v novinách. Tomu se teda říká odvaha. Přijít sem a prosit mě, abych -
A potom mě uhodilo něco jiného a já se na něj zmateně podívala.
"Ty nemáš sestru," poukázala jsem.
"Ano," řekl Rob klidně. "Vlastně mám."
"Jaks mohl mít sestru," dotírala jsem daleko dopáleněji, než jsem chtěla, "a ani mi to neříct?"
"Protože jsem o ní sám nevěděl," řekl Rob, "až do nedávna."
"Co?" Nemohla jsem tomu uvěřit. Vážně ne. Chci říct, nejdřív se u mých dvěří objeví můj expřítel a ani ne proto, aby se ke mně vrátil a potom vytasí něco o údajné sestře. Vážně, tohle se může stát jenom mě. Na tomhle si televizní producenti smlsnou. "Tvoje mamka ji dala k adopci a neřekla ti to, nebo tak něco?"
"Není příbuzná s mojí mámou."
"Jak teda může být tvoje sestra?" O co se to snažil? To si myslel, že jsem se ve válce zbláznila a nejen ztratila svoje paranormální schopnosti?
"Je to dítě mého táty," řekl Rob.
A potom jsem si vzpomněla. Na to, že Rob měl i tátu. Nikdy jsem ho nepotkala, protože opustil Robovu mámu, když byl Rob jenom mimino. A Rob o něm nikdy nechtěl mluvit - ani neměl příjmení Snyder po tátovi, ale po mámě - do dne, kdy jsem omylem narazila na jeho fotku a měla sen o tom, kde jeho táta je.
Což bylo náhodou - kdybyste chtěli přesné slovo - vězení.
Rob se o tátovi zdráhal mluvit ještě víc, když si uvědomil, že vím, kde je.
Jenom jsem tam tak seděla a zírala na něj. Protože jsem opravdu nedokázala pochopit, o čem to mluví.
"Takže... tvůj táta je venku z vězení?"
Teď se prozměnu zachvěl Rob.
"Ne," řekl. A já si uvědomila, že jsem to před tím vlastně nikdy doopravdy neřekla. Chápete, to slovo na V. Vždycky to byla naše nevyslovená dohoda, ještě když jsme byli - cokoli, co jsme vlastně byli. "Ne, je tam pořád. Ale předtím, než ho zavřeli a potom, co se rozvedl s mamkou, tak potkal někoho dalšího - "
Konečně jsem začínala rozumět.
"Takže je to tvoje nevlastní sestra," řekla jsem.
"Správně." Rob se natáhl pro nachos, nabral si tím ohromnou porci guacamoly, dal si to do pusy a žvýkal. Silně jsem pochybovala, že to vůbec ochutnal. Jedl jenom proto, aby dělal něco se svýma rukama, které vždycky vypadaly, že musí něco dělat. Už od první ho dne, co jsem ho potkala - ať už hrabat se v motoru, ohýbat knížku, nebo žmoulat nějakou látku. "Nevěděl jsem o ní, dokud mi na jaře nenapsala. Nevycházela dobře se svou matkou a tak začala psát tátovi, který jí řekl o... o mně. Takže jednou večer zavolala a... no. Je to něco, když zjistíš, že máš mladší sestru, o které jsi předtím ani netušila."
"Dokážu si to představit," řekla jsem. Vlastně jsem nedokázala. Řekla jsem to jenom proto, abych něco řekla.
"Jmenuje se Hannah," řekl Rob. "Hannah Snyderová. Je skvělá. Vážně vtipná a tak trochu... no, divoká. Vlastně je hodně jako ty."
Vyčerpaně jsem se usmála. "Skvěle," řekla jsem. Protože to je přesně to, co chci, aby si o mně myslel kluk, do kterýho jsem zamilovaná. Vtipná a divoká jako jeho malá sestřička. Jasně. Moc dík.
Ne, že bych do Roba ještě byla zamilovaná. Už ne.
"Všechno bylo.... no, Hannah říkala, že to u ní doma není nic extra," řekl Rob. "S její mámou, víš. Začala prostě dělat některé věci - máma Hannah -, co by vážně dělat neměla. Brát drogy a tak. A ještě do toho cizí mužský." Rob si odkašlal a znovu se plně koncentroval na namáčení dalšího nachos. "Mužský, který Hannah znepříjemňovali život. Víš, uhm. Když už je strarší a oni - "
"Na ni upírali přehnanou pozornost?" zeptala jsem se.
"Přesně," řekl Rob. "A nemyslel jsem si, že by to bylo nějaký dobrý prostředí, kde by měla vyrůstat. Tak jsem se začal poohlížet, co by mě to stálo, kdybych chtěl být jejím zákonným zástupcem, dokud jí nebude osmnáct. Ne, že by ji její mamka chtěla doma. Když skončila škola, tak řekla, že to bude vpořádku, když za mnou Hannah pojede."
"Uh-huh," řekla jsem. Ale doopravdy jsem neposlouchala. Jedna část mě se totiž divila, jak si Rob mohl někdy myslet, že by mu soud přiřkl opatrovnictví nad malou ségrou, když je v podmínce.
A potom mi došlo, že už asi v podmínce nebude. Za to, ať už to bylo cokoli, co udělal. Byl ještě mladistvý, když se to stalo a teď už mu bylo přes jednadvacet. Teď už to byl dost možná jenom zapečetěný spis na nějakém soudu a když teď Rob vedl vlastní firmu, vlastnil dům a ještě to byl uznávaný člen společnosti - už by ho to vůbec nemělo omezovat.
A já už se nejspíš nikdy nedozvím, co udělal, že se vůbec do té podmínky dostal.
"Takže jsem si ji před týdnem vyzvedl od její mámy v Indianapolis," pokračoval Rob. "A Hannah jela bydlet se mnou. A všechno bylo skvělý. Chci říct, že to bylo, jako kdybysme vyrůstali spolu a nikdy nebyli zvlášť, chápeš? Máme rádi ty samý věci - auta, motorky, Simpsonovi, Spidermana, italský jídlo a ohňostroje... Chci říct, bylo to skvelý. Vážně skvělý."
Poprvý od doby, co jsme si sedli, se Robovy ruce zastavily. Ležely otevřené na stole a on se na mě díval a říkal, "A potom jsem se předevčírem probudil a ona byla pryč. Prostě... pryč. V její posteli ani nikdo nespal. Všechny svoje věci má pořád v pokoji. Ani její mamka o ní neví... Policie nemá žádnou stopu. Je prostě. Pryč."
"A ty sis vzpomněl na mě," řekla jsem.
"A já si vzpomněl na tebe," řekl Rob.
"Ale já už to nedělám," řekla jsem. "Nehledám lidi..."
"Já vím," řekl Rob. "Aspoň vím, žes tohle řekla tisku. Ale, Jess. Chci říct, žes to už říkávala novinám dřív. Aby ses jich zbavila. Když tě pořád sledovali a Doug z toho byl mimo. A potom znovu o rok později, když po tobě šla vláda, abys pro ně pracovala. Potom jsi taky předstírala, že - "
"Jo," přerušila jsem ho. Možná trochu moc nahlas, protože pár, co zrovna vešel, se na nás dost divně podíval. Něco jako - co to s nimi je? Snížila jsem svůj hlas. "Ale teď nic nepředstírám. Já už to vážně nedělám. Já nemůžu."
Rob naproti mně mě dál bez mrknutí oka pozoroval.
"Doug říkal něco jinýho," poznamenal.
"Douglas?" Nemohla jsem tomu uvěřit. "Co si Doug myslí, že o tom ví? Ty si myslíš, že můj bratr Douglas ví víc než třicet tisíc psychiatrů, ke kterým mě poslala armáda, abych získala svoje schopnosti zpátky? Ty si myslíš, že Douglas je nějaký expert na posttraumatický stres? Douglas pracuje v obchodě s komixy, Robe. Mám ho ráda, ale on o tom nic neví."
"Může o tobě vědět víc," řekl Rob naprosto neovlivněný mým rozníceným proslovem, "než nějaký psychiatři, ke kterým tě poslala armáda."
"Jo," odsekla jsem. "No, nemáš pravdu. Je konec, jasný? A teď už vážně. Není to jenom výmysl, abych se dostala z války. Jsem z toho venku. To o tvojí sestře mě mrzí. Přála bych si, abych mohla něco udělat a je mi líto, jestli tě Douglas zmátl. Neměls sem jezdit. Kdybys místo toho zavolal, mohla bych ti to prostě říct po telefonu."
A ušetřila bych se toho, abych tě znovu viděla, zrovna když už jsem si myslela, že jsem se přes tebe konečně přenesla.
"Ale kdybych místo toho zavolal, nemohl bych ti dát tohle," řekl Rob, sáhl do své zadní kapsy a vytáhl peněženku. Nebyla jsem překvapená, když vytáhl fotku - jeden z těch školních portrétů, které se vždycky fotí - mladý holky, která mi ho dost připomínala. Až na to, že měla rovnátka a několikabarevný vlasy. Vážně. Nabarvila si vlasy čtyřmi různými barvami - modrou, svítivě růžovou, fialovou a žlutou na způsob Barta Simpsona.
"To je Hannah," řekl Rob, když jsem si od něj vzala tu fotku. "Teď jí bylo patnáct."
Podívala jsem se zpátky na Hannah, dívku, která byla zodpovědná za Robovu zjevení tady.
Ale ne, samozřejmě že ne, proto, že by tady chtěl být. Věděla jsem, na čem jsem. Byl zpátky jenom kvůli ní.
"A taky proto, že podle něj jsme my dva pořád přátelé.
"Robe," řekla jsem. "Řekla jsem ti, že pro ni nic nemůžu udělat. Ani pro tebe. Je mi to líto."
"Já vím," přikývl Rob. "Řeklas to. Koukni, Jess. Já nevím, čím sis během té - " Zadržel se ještě než mohl říct to slovo na V a místo toho řekl, " - toho předminulého roku prošla. Když jsi byla... za mořem. Nemůžu ani předstírat, že si dokážu představit, jaké to tam pro tebe bylo. Podle toho, co říká Doug, tak ses, když ses vrátila - "
Ostře jsem na něj pohlédla. Chtěla jsem Douglase zabít. Vážně. To, co se odehrávalo u nás doma potom, co jsem se vrátila - noční úzkosti, jak tomu říkali doktoři - byla jenom moje věc. Nikoho jiného. Douglas neměl právo jen tak si chodit kolem a mluvit o tom. Povídala jsem si snad o jeho mentálních problémech s jeho bývalými? No, ne, protože on žádné nemá. Má svůj pevný vztah se sousedovic dcerou, Tashou Thompkinsovou, se kterou už bude teď už něco kolem tří let, zatímco ona chodí na přednášky na Univerzitě Indiana a pořád jezdí sem a tam každý víkend, aby ho viděla.
Ale kdyby Douglas měl nějakou bývalou, určitě bych si s ní nepovídala o jeho osobních trápeních. To ani náhodou.
Rob si musel všimnout toho naštvaného zrudnutí, které se určitě rozlilo po celém mém obličeji, protože potom řekl, vlídným tónem s rukou na té mé, co držela obrázek jeho sestry, "Hele, nevyčítej to Dougovi. Já se zeptal, dobře? Když ses vrátila, tak jsi byla.... bylas - " Kývnul na malý kaktus na okenním parapetu uprostřed dvou ohnivě rudých lampiček. "Bylas jako ta rostlina. Pokrytá trny. Nenechalas nikoho, aby se k tobě přiblížil - "
"Jak to můžeš vědět?" dotírala jsem na něj naštvaně, odtáhla jsem svou ruku a fotku jsem nechala spadnout na prostředek stolu. "Byls tak zaneprázdněný se slečnou-děkuju-žes-spravil-můj-karburátor, že mě překvapuje, že sis vůbec všimnul."
"Hele," řekl s ublíženým výrazem. "Uklidni se. Říkal jsem ti, že ona - "
"Vyklašleme se na to, Robe," řekla jsem s třesoucím se hlasem. Protože jsem byla tak naštvaná, ujišťovala jsem sama sebe. To byl ten jediný důvod. "Chceš, abych ti našla sestru. Fajn. Já ji najít nemůžu. Nemůžu najít nikoho. Teď už to víš. Nelžu ti. Není to jenom pitomá póza, abych se někoho zbavila. Je to realita. Už nejsem Blesková Holka. Ale nesnaž se mě omámit falešným pochopením. Není to nutný a nebude to fungovat."
Evidentně dotčený Rob na mě přes stůl zamrkal. "Moje pochopení," řekl Rob, "není falešný, Jess. Nevím, jak mi to vůbec můžeš říct, potom všem, čím jsme spolu - "
"Ani s tím nezačínej," řekla jsem s pozvednutím jedné ruky otevřenou dlaní v univerzálním posunku pro stop. Neboli řekni to ruce. "Vypadáš, že si všechno, čím jsme spolu prošli, pamatuješ jenom, když ode mně něco potřebuješ. A v jiných chvílích na to snadno zapomínáš."
Rob otevřel svou pusu, aby něco řekl - nejspíš to zapřel - ale nedostal šanci, protože k našemu stolu přišla zmatená servírka. "Je tady všechno vpořádku?"
Všimla jsem si, že jediný další pár v místnosti se na nás potají dívá spoza svých menu. Tuším, že náš rozhovor začínal nabírat na obrátkách.
"Všechno je super," řekla jsem bídně. "Nemůžeme prostě dostat účet?"
"Určitě," řekla servírka. "Hned se vrátím."
Ve chvíli kdy odešla, se ke mně Rob přes stůl naklonil - s lokty opřenými o stůl a koleny vrážejícími do těch mých, s prsty jenom několik palců od mých u obrázku jeho sestry - a řekl tichým hlasem, "Jess já chápu, že sis předminulý rok prošla peklem. Chápu, žes byla pod neuvěřitelným nátlakem a žes viděla věci, které by nikdo tvého, nebo jakéhokoli jiného věku, neměl vidět. Myslím, že je úžasné, žes byla schopná se vrátit do života, který aspoň vypadá normálně. Obdivuju, že ses nesložila úplně."
Tady se jeho hlas ztišil ještě víc.
"Ale je tady jeden nepopíratelný fakt, který na sobě nejspíš pořád přehlížíš a všichni kromě tebe samotné ho vidí: Vrátila ses odkudkoli, kdes vlastně byla, a bylas zlomená."
Nasála jsem vzduch, ale on mluvil i přesto dál.
"Slyšelas mě," řekl. "A já nemluvím o tom, že už nemůžeš hledat lidi. Mluvím o TOBĚ. Ať jsi tam venku viděla cokoli - zlomilo tě to. Ty lidi - vláda - tě využili, dokud neměli všechno, co od tebe potřebovali, dokud už jsi neměla nic, co nabídnout - a pak tě jednoduše nechali jít s díky a úsměvem. A ty ses vrátila. Ale nebudeme si lhát: vrátila ses zlomená. A nenecháš nikoho, aby se dostal blázko a pomohl ti. Nemluvím ani o psychiatrech. Mluvím o lidech, co tě milují."
Znovu jsem se ho snažila přerušit. A on mě znovu zastavil.
"A víš co?" řekl. "To je v pohodě. Zachránilas tolik lidí, že si myslíš, že tobě už nikdo nepomůže? To je taky v pohodě. Tak si pomož sama... jestli můžeš. Ale narovinu: Jednu dobu jsi byla schopná hledat pohřešované lidi. Ale nikdy jsi neuměla číst myšlenky. Takže mě nepřesvědčuj, že si něco myslím a cítím, když nemáš ani nejmenší tušení o tom, co děje v mojí hlavě."
Když se k nám přiblížila servírka s účtem, tak se zase odtáhl.
Zírala jsem na fotku, co ležela mezi námi na desce stolu. Vlastně jsem ji ani neviděla. Byla jsem naprosto oslepená vztekem.
To jsem si aspoň tvrdila. Že jsem byla naštvaná. Jak si to mohl dovolit? No vážne. Kde to vůbec vzal? Zlomená? Já? Já nebyla zlomená.
Zmatená. Jasně. Byla jsem zmatená. Kdo by po roce bez spánku nebyl. Vždycky když jsem totiž zavřela oči, slyšela jsem a viděla věci, které jsem už nikdy nechtěla vidět a ani slyšet.
Ale že bych nikoho nenechala, aby mi pomohl? Ne. Ne, já nechávala lidi, aby mi pomohli. Lidi, kterým na mě doopravdy vážně záleželo.
Nejsem zlomená. Ta část mě, která bývala schopná najít pohřešované lidi možná. Ale ne JÁ.
Protože kdyby to byla pravda - to, co říkal - tak bych těch posledních dvanáct měsíců chladu mezi námi - myslím Robem a mnou - byly... co? MOJE vina?
Ne. Ne, to nebylo možný.
"Musím jít," řekla jsem přiškrceným hlasem a vstala tak rychle, že jsem převrhla svou židli.
Rob vypadal překvapeně. "Ty jdeš?" zeptal se. A jeho pohled se upřel na fotku v mé ruce.
Jo. Zvedla jsem ji. Neptejte se mě proč.
"Mám něco na práci," řekla jsem na cestě ke dveřím. "Musím cvičit."
Rob svraštil čelo. "Ale - " Pak se mi podíval do tváře. A taky si stoupnul. "Dobře, Jess. Cokoli řekneš. Jenom... podívej se. Já nechci, aby mezi námi byly nějaké nepřátelské vztahy, dobře? To, co jsem řekl, jsem neřekl, abych ti ublížil."
Kývla jsem. "Žádný nepřátelský vztahy," řekla jsem. "A... je mi líto, že ti nemůžu pomoct. Myslím s tvojí sestrou. Promiň, nemůžu..."
Nemůžu co? Být tvoje holka? To je přesně ono. On po mně nechtěl, abych byla jeho holka.
Nikdy to po mně nechtěl.
"Prostě promiň," řekla jsem.
A potom jsem vyšla z restarace. Tak rychle, jak jsem jenom mohla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 http://colorka2.blog.cz/ | Web | 7. února 2009 v 14:40 | Reagovat
2 kathusska | Web | 7. února 2009 v 14:43 | Reagovat

cuuuseek... jak se mas?!

Nooo chtela jsem te jen pozaaadat o to aby jses podiiival/a na muuuj blog:)

Ajestli chces tak pisni nejaky komentiiik:)

P.S klasnyyy blogiiisek:)

zatiiim paapkooo:-***

jooo a plomiiin mi za reklamu...!!

3 Amaunet | 7. února 2009 v 16:46 | Reagovat

Páni, to vypadá... zajímavě. :-) Co jiného by se taky čekalo od Meg. Možná začnu i s 1-800-Where-R-You...

A nevíš náhodou, na čem teď Meg pracuje? Slyšela jsem, že plánuje nějakou knihu, která se jmenuje Abandon nebo tak nějak...

4 Amaunet | 7. února 2009 v 16:55 | Reagovat

A objednávala sis už něco z toho nového odkazu, co máš tady na stránkách, Shakespeare a synové? Zajímalo by mě, jestli je to lepší než Bookfayre... teda jesli to není jenom o ceně...

5 Susannah (šílenec řídící tenhle blog) | Web | 7. února 2009 v 16:56 | Reagovat

Amanuet: Abandon series je už dlouho rozepsaná série a Meg zatím pracuje na hromadě jiných knih. Nejvíc asi na "Being Nikki", která vyjde v květnu a dalších knížkách, o kterých si můžeš přečíst v menu hned pod záhlavím. Meg říká, že Abandon chce do vydání napsat do takové míry, že by díly vycházely krátce po sobě. :) Jinak sérii 1-800 můžu jenom doporučit. :))

6 Susannah (šílenec řídící tenhle blog) | Web | 7. února 2009 v 16:57 | Reagovat

Jooo, objednávala. Hned potom, co jsem tam ten odkaz flákla. Ale ještě mi to nepřišlo. :) Knížek mají spousty a myslím, že i ceny jsou lepší. Minule mě bookfayre zklamalo, takže teď zkouším obchod pojmenovaný podle nejlepšího spisovatele všech dob. :D :)

7 Amaunet | 7. února 2009 v 18:34 | Reagovat

Nevíš náhodou, o čem Abandon je? Ty, taková odbornice? ;-)

A myslím, že knížku "Being Nikki" už má Meg hotovou...

Ani jsem si ještě pořádně nenaplánovala, co chci za další knížky od Meg, ale nejspíš to budou ty, co nejsou v češtině. Možná Jinx (ta kniha mě zaujala) nebo další půl díly Princess Diaries.

Na BookFayre jsem zatím nezanevřela, ale možná taky zkusím tu stránku Shakespeare a synové. Dívala jsem se, že mají dva díly Princess Diaries ve španělštině (na BookFayre mají jenom jeden), a taky bych je moc ráda měla. No, cvok. Jak jinak. :-D

A ještě k mé přezdívce - už ji mám dlouho na icq, teď jsme s kámoškou rozjížděly blog a já tam mám taky Amaunet, ale všichni to komolili, tak mi ta kámoška začala zkráceně říkat (no, spíš psát) Ami.

8 Susannah (šílenec řídící tenhle blog) | Web | 7. února 2009 v 19:02 | Reagovat

Tááákže, Ami: :) Jo, s tou "Being Nikki" máš pravdu. Neuvědomila jsem si to. Abandon má být každopádně zase paranormální série... Měla vyjít letos v létě, ale prý vyjde ještě později, právě kvůli pokračování Airhead. Jinak Abandon má být moderní převyprávění mýtu o Persefoně (už jsem to tady psala v jednom článku), ale víc zatím není známo. Určitě to bude něco na styl Avalon High, která je užásná. :) JINX ti můžu jenom doporučit, mě ta knížka nadchla. Protože celou dobu nevíš úplně všechno o hlavní postavě, narozdíl od ostatních Megiiných knížek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.