Život po "Denících Princezny"

31. března 2009 v 20:31 | Susannah |  - Rozhovory a chaty -
Před chvílí jsem narazila na celkem nový rozhovor s Meg.
Interview s ní vedla Karen Springen a bylo pořízeno 21. února 2008. Meg v něm mluví hlavně o sérii Allie Finkle's Rules for Girls, ale i o připravované sérii Abandon a celkově své kariéře a životě.
Překládala jsem to docela dlouho, ale spíš proto, že jsem pořád odbíhala. :) I tak to je podle mě zajímavý rozhovor. Aktuální a podrobný. Dost dobré otázky. Dejte na mou radu a určitě si ho přečtěte. ;)


_________________
NEWSWEEK: Na sérii Allie Finkle tě vlastně přivedl nápad, když jsi psala o svém učiteli ze čtvrté třídy do sbírky od Davida Levithana a on navrhl, že bys měla psát pro menší holky, je to tak?
Meg Cabot: Prostě jsem nad tím pořád přemýšlela. Čtvrtá třída byla celkem sěžejním obdobím mého života. Celý příběh Allie Finkle byl vlastně pravidvý. Stěhování a začátky na nové škole byly děsivé.
Kam ses přestěhovala?
Přestěhovala jsem se z předměstí Bloomingtonu (v Indianě) do jeho centra. Táta přednášel na univerzitě. Čtvrtá třída byla opravdu traumatizující. Začala jsem čtením svých starých deníků z té doby, když mi bylo tolik, co Allie.
Napsalas Allie podle sebe?
Ano. Je ale trochu víc divoká. Já sama měla dva mladší bratry. Můj táta - už je po smrti - učil to samé, co její, počítače. Vlastně se to jmenovalo "decision sciences" (decision = rozhodnutí; science = přírodní věda). Pořád nerozumím co to znamená. Moje máma pracovala stejně, jako ta Alliina - v univerzitním poradenství. Moje mamka taky chvíli pracovala pro Plánované Rodičovství. Byla ilustrátorkou. Kolem domu byly podivné antikoncepční zařízení, které mohla kreslit. Ale to v knížkách o Allie Finkle nebude!
Kolik knížek o Allie vlastně plánuješ napsat?
Napsala jsem tři a vymyšlené mám další tři.
A co děti v tvém životě?
Znám hodně lidí s devítiletými dětmi. Miluju je. Můj manžel a já máme kočky. Pořád jsem čekala, až začnou tikat moje biologické hodiny, ale nikdy nezačaly. Můj bratr má malé dcery a já jsem skvělá teta. Je jim 3 a 2 roky.
Plánuješ napsat víc dílů "Deníků Princezny", nebo pracuješ jenom na Allie Finkle a svojí druhé novější sérii "Airhead" o holce, která se stane supermodelkou, jejíž další díl vyjde v květnu?
Pracuju na úplně posledním "Deníku Princezny", už desátém v pořadí. Mám další sérii, kterou budu psát taky pro Scholastic. První díl se jmenuje "Abandon". Je to převyprávění mýtu o Persefoně, které se odehrává v dnešní střední škole. Mělo by vyjít na podzim 2009.
Jaké knihy jsi měla jako malá nejraději?
Napadá mě "Wrinkle in Time" (= Vráska v čase). To jsem zbožňovala. Milovala jsem taky staré klasiky jako "Little Women" (= Malé ženy). Milovala jsem tajné čtení knížek rodičů - tátových detektivek a máminých jako těch od Ermy Brombeck. Rodičům to nevadilo.
Narozdíl od tvých knih pro dospívající, v "Allie Finkle Rules for Girls" není žádné líbání - zatím. Dostane se v průběhu sérií Allie do věku, kdy se bude líbat?
Určitě se dostane až do páté třídy, možná šesté. Časem se možná do někoho zakouká. O líbání si nejsem jistá. Ale v dalších knížkách bude dost diskuzí o líbání. Ale je to spíš jako chytni si kluka a polib ho, jak se to stává na dětských hřištích.
Jak bude růst?
Velmi pomalu. Nebude jako Harry Potter, který byl každým dílem o rok starší. V šesti knížkách, které mám teď rozvržené, je Allie pořád čtvrťačka, jestli vám to pomůže. Princeznu Miu jsem dokázala udržet na střední asi tak šestnáct knih.
Jak tě napadlo jméno Allie Finkle?
Snažím se vybírat první jména podle lidí, které mám ráda. Měla jsem skvělou šéfovou, která se jmenovala Allie. Začalo to jako Finklestein, ale bylo to moc dlouhé a až moc podobné Frankensteinovi. Moje příjmení bylo Cabot, takže na mě lostatní volali "Cabbage" (= kapusta). Potřebovala jsem nějaké jméno, z kterého by někdo nepříjemný dokázal udělat něco jako "Stinkle" (stink = zapáchat). Byla jsem Larva Kapustová (anglicky: Maggot Cabbage).
Jak ses stala spisovatelkou?
Vždycky jsem milovala psaní. Moje máma vyhrála jako devatenáctiletá povídkovou soutěž v časopise Seventeen. Bylo to celkem povzbudivé, ale člověk taky potřebuje normální prácí. Řekla mi, ať studuju kromě psaní i něco jiného. Když mi bylo 16, potkala jsem na jednom večírků vysokoškoláka, který měl jako hlavní obor tvůrčí psaní. Říkal mi, ať to nestuduju. Studovala jsem umění a říkala jsem si, že budu ilustrátorka tak, jako máma. Přestěhovala jsem se do New Yorku, abych se jí mohla stát. Nejdivnější na tom je, že jsem v New Yorku potkala toho vysokoškoláka a teď jsme manželé! To on mě vždycky tak podporoval. Díky němu jsem dostala práci v účtárně na New Yorkské Univerzitě, kde si on dělal Ph.D. z Americké literatury. Byla jsem asistenka vedoucí koleje na sedmisetlůžkové koleji. Vlastně jsem tam napsala sérii knih, jejíž hrdinka pracuje na koleji a v každé nové knížce je taky nová vražda. Vždycky když už všichni spali, tak jsem psala. Asi deset let jsem dostávala samá nepříjemná odmítnutí. Výpověď jsem dala, když mi poslali šek za film "Deník Princezny."
Příští kniha o Allie Finkle, "The New Girl" bude o sporech s dívčí šikanou na nové škole. To se ti stalo, nemám pravdu?
To všechno. Musím psát o věcech, co se opravdu staly - kromě princeznování!
Jaká je tvá rada pro začínající, dětské autory? Mají si psát deníky, stejně jako ty?
Určitě. Pracuji s American Library Association na podněcování dětí k psaní normálních deníků a méně publikování spousty informací online.
Když jsi byla malá, tak jsi četla hodně knih?
Četla jsem spoustu knih komiksů. Byla jsem posedlá nápadem vypravěče a tím, jak byly příběhy postaveny.
Co si teď přečteš pro zábavu?
Časopisy! A detektivy! Miluju takové ty příšerně napínavé od Roberta B. Parkera. Nejraději mám ty s chuligány.
Jaké to je, mít před sebou filmy podle vlastních knih?
Je zvláštní vidět, jak moje postavy ožívají a chodí si po obrazovce. Je to skvělé. Jsou to postavy, které žili uvnitř mé hlavy, ale vidět je ožívat je ohromné, zvlášť pokud jde o Julii Andrews (pozn. hrála Grandmére v Denících). Nejlepší na tom je dostávat dopisy ve stylu "Viděla jsem film podle tvé knihy, šla jsem a koupila si tu knížku a nemůžu přestat číst." Síla Hollywoodu je ohromující. Druhý film "Deník Princezny" sice vůbec nebyl podle mých knížek, takže to bylo trochu podivné. Ale i tak mi zaplatili!
newsweek.com
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.