Ukázka z "Rusovláska z ostrova"

5. května 2009 v 18:40 | Susannah |  Kniha LoS
To jsem vám ještě neříkala, ale celá kniha Rusovláska z ostrova je napsána ve třetí osobě. Nejde o klasické lezení do hlav ženských postav, se kterým se u Meg Cabot většinou člověk setká. Většinou, protože všechno jsem nečetla. :D
Ukázku jsem právě přepsala z knížky a nemám na ni žádná autorská práva. Ta jsou ostatně vždy jen Meg. :))


oOo
"Mrtvý?" opakovala jako ozvěna.
Zdálo se, že to slovo probralo i štamgasty, neboť hlavy všech se náhle obrátily k němu.
"Hm... ano," přikývl Reilly. Teď, kdyř se mu konečně podařilo upoutat na sebe pozornost celé místnosti, si znovu uvědomil, že tu stojí téměř nahý. Přikrývku, kterou mu slíbila hostinská, pořád nikde neviděl.
Byl však lékař, měl tu svou povinnost a hodlal ji splnit.
"Ano, madam," pokračoval. "Pan Stuben je bohužel mrtvý. Puls má nehmatný a od chvíle, kdy jsem ho vytáhl z vody, ještě nevydechl. Dělám to nerad, ale musím vás upozornit, že vaše úsilí, jakkoliv obětavé, je už v tuto chvíli zbytečné."
Všiml si, že teď, když se ukázalo, že muž ležící na prkně není živý, jeví o něho najednou hosté Ztýraného zajíce mnohem větší zájem. Někteří dokonce natahovali krky, aby na něho lépe viděli. Reilly si uvědomil, že mrtvý převozník je evidentně zajímá víc než živý.
"Mrtvý?" znovu opakovala hostinská a pohlédla na ležící tělo. "Stuben mrtvý? Ale vždyť nikdy předtím neumřel."
Reilly zvedl v úžasu obočí. "Ano, mrtvý," potvrdil a uvažoval, zda se všichni v téhle vesnici dočista zbláznili, a pokud ano, co s tím bude on, jako jediný zdejší lékař, dělat. "To je možné, ale obávám se, že tentokrát se mu jeho pád do vody stal osudným. Je mi velmi líto, že právě já vám musím tuto špatnou zprávu sdělit. Udělal jsem všechno, co bylo v mých silách, abych ho zachránil, ale voda byla na jeho pokročilý věk příliš studená."
Řekl si, že s ohledem na přítomnost dam bude moudřejší, když pomlčí o tom, že hlavní podíl na převozníkově smrti měla jeho opilost.
"Tentokrát už neměl dost sil, aby to překonal," dodal Reilly. "A teď bych vás rád požádal, pokud by vám to nedělalo příliš velké potíže, jestli byste mohla někoho poslat do přístavu pro moje zavazadla. Rád bych se převlékl..."
Přerušilo ho prudké bouchnutí vstupních dveří, v nichž se objevila vysoká postava zahalená do těžkého tmavého pláště. Jeho šosy vlály v průvanu mrazivého vzduchu.
"Slečno Brenno!" zvolala hostinská, jako by jí spadl kámen ze srdce. "Díky bohu, že už jste tady."
Reilly se otočil a se zájmem si příchozí prohlížel. Tak tohle je ta slečna Brenna, o níž všichni pořád mluví! První pohled ho nezklamal. Alespoň co do výšky to byla typická Brenna. Panebože, vždyť mohla mít jen o pár centimetrů méně než on, přičemž on nebyl se svými stopětaosmdesáti centimetry žádný mrňous. Postavu jí zakrýval plášť a tvář hluboko stažená kapuce, takže zatím nemohl posoudit, zda i ostatní parametry odpovídají jejímu jménu. Byl si však jistý, že musí vypadat jako amazonka. Už slyšel, jak to líčí Pearsonovi a Shlelleymu. Ti si na tom zgustnou.
"Stuben je zase v tom," informoval příchozí osobu jeden z rybářů. "A tady ten," ukázal na Reillyho, "tvrdí, že je mrtvej."
"Kdo ten?"
Hlas měla přesně takový, jaký Reilly od Brenny čekal - hluboký a ani trochu ženský. Reilly si už v duchu blahopřál k tomu, jaký je znalec ženského pohlaví, když záhyby pláště rozhrnula ruka v rukavici, sejmula z hlavy kapuci a... Reilly neměl daleko k záchvatu mrtvice. Žádná dvojitá brada a také nic, co by třeba jen náznakem připomínalo koňskou vizáž, pouze snad bohatá hříva rozpuštěných kadeří barvy mědi, které nepoutala žádná síťka ani hřeben. Tak téhle Brenně nebylo možné přisoudit jiné přívlastky než půvabná a krásná. Alespoň tak ji ohodnotil na základě toho, co stačil zaznamenat, neboť vzápětí upoutalo jeho pozornost něco šokujícího: dívka totiž měla pod pláštěm - a další rychlý pohled mu to potvrdil - pánské kalhoty.
Ano, pánské kalhoty, které svůdně lnuly k jejím štíhlým stehnům a byly pevně sepnuté u pasu širokým koženým opaskem, do něhož měla zastrčený tlustý zelený svetr. Přesto si Reilly ještě stačil všimnout, že na nohou má dívka vysoké, pevné kožené boty.
Svetr a boty sice skrývaly některé základní ženské atributy, ale ty kalhoty byly skvostné. Reilly dosud nikdy neviděl ženu v kalhotách. Byl si jistý, že Kristina by se raději ukázala v pytli od brambor, než v něčem, co by se jen vzdáleně podobalo kalhotám.
Přesto to byla módní novinka - třebaže se možná ještě nedostala do Paříže nebo Londýna -, kterou byl Reilly ochoten z celého srdce podporovat. Vlastně byl dojem z ní zcela přemožen a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že dívka opět promluvila.
"Kdo říká, že Stuben je mrtvý?" ptala se svým mužským hlasem, který se mu nyní zdál až v absurdním rozporu s jejím ohromujícím ženským zjevem.
Snad tucet rukou ukázalo směrem k němu. Vzápětí se Reilly cítil jako nabodnutý na hrot pod upřeným pohledem páru očí, jež nebyly pouze modré, ale zcela jistě nejpronikavější a nejbystřejší, jaké kdy viděl. Neměl klobouk, který by před ní smekl - Maeve mu ho už odnesla -, a mohl se tedy pouze lehce uklonit. Přitom si s pocitem zoufalství uvědomil, že tady stojí téměř nahý.
"Ano, já," ozval se, nevysvětlitelně nervózní z jejího pronikavého pohledu. "Já jsem to řekl. Vytáhl jsem ho z vody. Měl nehmatný puls, byl studený jako led a..."
"Kdo jste?" zeptala se a jednou mrkla.
Stačil zaznamenat, že slečna Brenna - na rozdíl od všech ostatních lidí, s nimiž přišel do styku od chvíle, kdy překročil hranice - nepoužívala drnčivé skotské r vyslovované špičkou jazyka, ale mluvila, jak chtěli Bůh a královna, čistým, nezkaženým anglickým akcentem.
"Stanton," odpověděl. "Reilly Stanton. Jsem ten, kdo přijal místo..."
Dívka mu už však nevěnovala pozornost a kráčela směrem k mrtvole.
"... které jste inzerovali," dokončil Reilly a sledoval, jak otočila mrtvého na boj, pak ho oběšla a postavila se za něj. "Místo lékaře. Přijel jsem, abych okamžitě nastoupil." Protože se nedočkal žádného ohlasu a nikdo z přítomných se netvářil příliš chápavě, rychle dodal: "Mám samozřejmě lékařský diplom, z lékařské fakulty na Royal College. Jsem členem Královské lékařské společnosti... a studoval jsem v Paříži... Možná jste mě neposlouchali, ale znovu říkám, že ten muž je opravdu zcela..."
K jeho nesmírnému údivu zvedla dívka pěst a vší silou jí udeřila nešťastného chlapíka do středu zad mezi lopatky. Ozvalo se temné žuchnutí. Rána byla tak silná, že by ji převozník pořádně pocítil, kdyby žil.
"... mrtvý," dokončil Reilly. "Je mi moc líto, ale dělal jsem, co jsem mohl."
Právě v tom okamžiku otevřel mrtvý převozník ústa a vyvrhl z nich na podlahu gejzír rumu a mořské vody, až postříkal boty všem okolo včetně Reillyho.
Potom domněle mrtvý opilecky zamžoural a vyloudil na tváři ostýchavý úsměv.
"Omlouvám se," řekl.
oOo
Kdybyste měly zájem si knihu koupit, tak u nás ji seženete přímo na stránkách nakladatelství Oldag. Jenom si nečtěte anotaci, protože pak vážně nemá ani cenu si tu knížku číst. V knihovnách v Praze jich je dost a dost (Mariánské náměstí má hned tři, ale všechny vypůjčené a jednu u mě doma :D). Ostatním vám nepomůžu. O:-)
Všimněte si ale, že na téhle knize je Megiino příjmení "Cabot" - nikdo neměl potřebu přepisování do (mnou nenáviděného) "CabotOVÁ". Tleskám nakladatelství. :))
P.S.: Jenom projistotu - knížka vyšla pod pseudonymem Meg - PATRICIA CABOT. Mimochodem se Meg jmenuje Meggin Patricia Cabot, takže nejde o nějaký extra pseudonym. :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pink-pink | 5. května 2009 v 19:34 | Reagovat

Ahojky.Tu knížku bych si ráda přečetla i když je pro dospělý a mě je 12.Myslíš že ta knížka je už pro lidi takovýho věku?(vím že si pssala že je od 12 ale stejně se radši ptám) :-D

2 Susannah (šílenec řídící tenhle blog) | E-mail | Web | 5. května 2009 v 20:19 | Reagovat

Jde o to, jestli si připadáš dost, ehm, vyspělá na čtení eroticky laděných scén, kterých tam sice moc není, ale zato jdou do podrobností... Běžně se u takových knih doporučuje 12 let, ale já sama bych po tom asi ve dvanácti moc neprahla. Je to docela složitější než knihy, které Meg nevydala pod pseudonymem. Klidně ale můžeš po přečtení několika desítek stran rozhodnout, že končíš... Ve finále je to jenom na tobě. I když mi vážně připadá, že bys měla pár let počkat...

3 Susannah (šílenec řídící tenhle blog) | E-mail | Web | 5. května 2009 v 20:20 | Reagovat

Meg v jednom chatu na podobnou otázku někomu odpovídala. "Když se ptáš, tak nejsi," zněla její odpověď.

4 Susannah (šílenec řídící tenhle blog) | E-mail | Web | 5. května 2009 v 20:21 | Reagovat

Na otázku, jestli je ten člověk, kterýmu je x let, ale jakoby málo, dost vyzrálej na čtení knih pro dospělý... To jsem tam asi měla napsat.   :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.