Úryvek z knihy "Nicola and the Viscount"

1. září 2009 v 16:13 | Elaine |  Kniha NatV
Přeložila jsem pro vás celou kapitolu knihy Nicola and the Viscount. Bylo těžké vybrat něco bez velkých spoilerů, snad se vám to bude líbit.

Šest

Udivená Nicola dokázala na Strašpytla jen zítrat s otevřenými ústy. Požádal ji - nebo to byla její představivost? - právě o ruku?
"No ano, Nicky," potvrdil Harold příliš hlasitě, takže lidé projíždějící kolem v kočárech - kvůli Haroldovi, který již způsobil přerušení proudu dopravy kolem parku, protože zastavil uprostřed cesty - se na ně zvědavě dívali. "Slyšela jste mě správně. Budeme se brát. Už jsem se zeptal otce a on to podporuje. Hodlá ihned rozeslat oznámení."
Náležitě zmatená Nicola sevřela opěradlo v kočáru a řekla si pro sebe: Ať uděláš cokoli, nesměj se. Nesměj se, Nicolo.
Ale bylo příliš pozdě. Klokot hrdelního smíchu z ní vytryskl dřívě, než ho mohla zastavit.
Jak předpokládala, Strašpytel vůbec neocenil, že se smála jeho nabídce. Řekl s hrozivým výrazem: "Myslím to vskutku vážně, Nicolo. A na vašem místě bych byl více opatrný, jak reagujete. Pravděpodobně nedostanete příliš návrhů, však víte, coby dívka ve vaší pozici."
"Ach, Harolde," vykřikla Nicola a otírala si slzy smíchu z koutků očí. "Omlouvám se. Ale to nemůžete myslet vážně. Víte, že se k sobě vůbec nehodíme."
"Nechápu, proč ne." Konečně si všiml rozzlobených pohledů, které na něj vrhali kočí odstatních kočárů na cestě, tudíž Harold uvolnil koním otěže a oni znovu začali objíždět park. "Máme spoustu společných věcí, vy a já."
Nicola byla v pokušení se zeptat, co přesně Strašpytel myslel, že měli společného, ale rozhodla se tu touhu potlačit. Nebyla si úplně jistá, že by během jeho odpovědi udržela smích.
"Harolde, nikdy by nám to spolu nešlo," rozhodla se říct místo toho. Ačkoli ho neměla ráda, nemohla si pomoct a litovala ho. Že by ji měl milovat natolik, že si ji chtěl vzít… no, to si nikdy ani nepředstavila. Velmi litovala, že se mu před tím smála.
"Proč ne?" chtěl Harold vědět. "Já… no, oblíbil jsem si vás."
A v tu chvíli Nicola přestala Harolda litovat. Oblíbil si ji? On si ji oblíbil? Neměla ani přinejmenším v úmyslu se za něj provdat, ale nemohla si pomoct a přemýšlela, že kdyby jednala přímo, mohl by hned zahubit jakýkoli pocit. Jako nápadník se Harold choval otřesně nedostatečně. Kde bylo ujišťování o nehynoucí lásce, květiny, komplimenty? Ale on ani neřekl, že si myslí, že je krásná!
Dobrý Bože. On byl vážně takový strašpytel.
"A Nicolo, jestli přemýšlíte, že řeknete ne, doporučuji, abyste si to znovu promyslela. Budete muset čelit faktům," pokračoval Strašpytel. "Se jměním tak malým, jako je to vaše, pravděpodobně nedostanete lepší nabídku."
Nicola krátce pomyslela na Boha, na to, jak ji držel kolem ramen tehdy na lokomotivě Chyť mě, kdo dokážeš. Myslela na to, kolikrát ji vyzval k tanci, a jak výborně vždy vypadal, tak mužně a elegantně ve svých dobře střižených kabátech v pastelových barvách. Vzpomněla si na to, že on se plavat nebál. Byl koneckonců na univerzitní koleji ve veslařském družstvu. A lodě se převrací, ne? Veslaři se tudíž z nutnosti naučili plavat.
"Od své matky dostávám dva tisíce liber ročně," informoval ji Strašpytel. "A jednou ze mě samozřejmě bude baron. Nemyslím, že dívka ve vašem postavení může očekávat lepší nabídku. Opravdu by bylo vhodné, Nicky, abyste moji nabídku dobře zvážila. Neexistuje mnoho mužů, to vás ujišťuji, kteří by se chtěli oženit s dívkou, která nemá ani penny, ale je tak… dobrá… tvrdohlavá jako vy. Většina mužů nemá ráda ženy, kteří dělají věci jako… no, jezdí na lokomotivě na veřejném místě."
Strašpytel víc a víc ztěžoval Nicole, aby ho litovala. Brzy ho skutečně začala nenávidět.
"Ne všem mužům se to nelíbí," nemohla si odpustit jedovatou poznámku. "Lordu Sebastianovi, například."
Sotvaže byla slova pryč z Nicoliných úst, začala si přát, aby je neřekla. Ale samozřejmě s tím nemohla nic udělat. Strašpytel to uslyšel a ihned ho zarazilo nikoli to, co řekla, ale způsob, jakým to řekla, pokud měl jeho vyděšený pohled vůbec nějakou příčinu.
"Lordu Sebastianovi?" zopakoval. "To myslíte vikomta?"
Nicola krátce přikývla - nebylo zde nic, předpokládala, co by nyní mohla udělat. Jenom se modlila, aby si Harold nedomyslel to nejhorší… co ve skutečnosti cítila k Bohovi.
Nyní se zasmál Harold. Skutečně. Smál se od srdce a očividně tím šokoval své koně, kteří jistě nikdy před tím neslyšeli dělat svého majitele takový rámus, protože sklopili uši a zmateně protáčeli oči.
"Lord Sebastian!" vykřikl Strašpytel. "Ach, Nicolo. Nemůžete si ani na chvíli pomyslet, že by o vás měl vikomt zájem. Ne čestný."
Nyní byla Nicola ještě rozzlobenější, než když měl poznámky o jejím chování na Euston Square. Jejím tělem proudila zlost téměř stejně silná jako tehdy, kdy jí chtěl zabránit, aby plavala. Jenže bohužel tentokrát ho nemohla zpohlavkovat, protože byli na veřejnosti a ona byla, díky deseti letům neúnavnému vyučování Madame Vieuxvincentové, dáma.
"Pro vaši informaci," pronesla Nicola možná pošetile, avšak docela chladně, "vikomt a já jsme blízcí přátelé. Velmi blízcí přátelé."
"Ano," přikývl Strašpytel, který čím dál méně zněl jako Strašpytel a více jako nějaký cizinec, kterého nikdy nepotkala a už vůbec s ním nebyla příbuzná. "Viděl jsem, jak jste si blízcí ten den na Euston Square."
Nicola se navzdory začervenala. Věděla, že neměla dovolit vikomtovi, aby ji objímal kolem ramen. Ale on měl pouze v úmyslu ji ochránit, to bylo vše. Bojovala s rozpaky, ale vzdorně řekla: "Potom jste viděl, co jsem měla na mysli, viďte, Harolde?"
"Nicolo." Harold se na ni velmi vážně podíval. Nebyl pohledný. Měl příliš slabou bradu a jeho oči byly tak malé, že si téměř nezasloužily to označení. Ale když se tvářil velmi vážně, stejně jako v tuto chvíli, bylo těžké poznat člověka, kterého si Nicola tolik let ošklivila. Objevil se v něm záblesk vzdoru, který Nicola nikdy neviděla, záblesk, který neměl nic společného s kuráží, dokonce ani s charismatem, byl ale však stejně nezdolný jako ony přednosti.
"Měla byste radši pochopit, že Lord Sebastian Bartholomew nikdy nepožádá o ruku bezvýznamnou neznámou slečnu bez penny, jako jste vy," prohlásil Harold s mrazivou jistotou. "Nezáleží na tom, kolikrát mu dovolíte obejmout vás kolem ramen."
Rozhořčená Nicola si v kočáře stoupla a nezáleželo jí na tom, jesti vypadne a setká se se smrtí pod tisíci kopyt dole na špinavé cestě.
"To je vše," prohlásila. "To je vše. Ihned zastavte kočár."
Strašpytelovi zpopelaly tváře do obvyklé bledosti, vyděsil se a zatáhl za opratě.
"Nicolo!" vykřikl. "Zbláznila jste se? Posaďte se!"
Ale Nicola se neposadila. Místo toho, když kočár zastavil, z něj bez pomoci sestoupila. Lem jejích šatů zachytil příčel kola a utrhl ho, ale jí na tom ani nezáleželo. Jen co ho vyprostila, otočila se a přeběhla cestu, sotva se vyhnula srážce s projíždějícím kočárem.
"Nicolo!" zahřměl Strašpytel ze svého sedadla. "Nicolo, vraťte se sem!"
Ale Nicola se nevrátila. Nezáleželo jí na tom, že celou cestu domů půjde pěšky. Šla by i až do Newcastlu, kdyby to znamenalo, že už nikdy nebude trpět společnost Harolda Blenkenshipa.
Ačkoli bylo právě po poledni, návštěvníci se Hyde Parkem jen hemžili. Nebyl lehký úkol kráčet na okraji cesty a nenechat se srazit kočárem. Ani se nemohla pokusit jít mezi stromy na druhé straně cesty, protože tam zaslechla zvuky kroků.
Stejně si ohromně oddechla, když za sebou zaslechla hlas volající její jméno. Nebyl to Strašpytlův hlas, ten nemohl opustit kočár a pronásledovat ji pešky… pokud chtěl najít svůj kočár na místě, kde by ho nechal, protože park nebyl přeplněný pouze těmi, co chtěli vidět a být viděni, ale také i pochybnými individui - kroky směřující za větším úlovkem, než jsou peněženky dam. Ne, tento hlas patřil dámě.
Nicola se ohlédla a s úlevou spatřila Eleanor, jejího bratra Nathaniela a ještě jednoho muže, jak se na ni překvapeně dívají z krásného čtyřmístného otevřeného kočáru.
"Nicky!" vykřikla Eleanor, krásnější než kdy jindy v čepci ozdobeném hedvábnými růžovými poupaty, který pro ni Nicola vybrala den před tím. "Copak to děláš, že jdeš sama podél této zaprášené cesty? A byl to Strašpytel, kterého jsme právě minuli?"
"Vskutku to byl on," potvrdila Nicola a nadutě zvedla bradu. "Byla jsem nucena opustit jeho kočár poté, co mne velice urazil."
"Urazil tě?" Eleanor vypadala šokovaně, ale ten gentleman vedle ní na místě kočího se jenom usmál, možná zpozoroval, že Nicola zjevně během oné nepříjemnosti neutrpěla žádné fyzické zranění.
"Pak byste měla radši nastoupit k nám," navrhl, "kde je bezpečí. Neměla by, Sheridane?"
Nathaniel na opačném sedadle řekl jen: "Vskutku." Ale sklonil se, otevřel dveře a vystoupil, aby Nicole pomohl dovnitř.
"Děkuji," řekla vděčně a usedla na čalouněné sedadlo. "Neměla jsem nejmenší tušení, co udělat. Ale věděla jsem, že s ním nemůžu zůstat v kočáře ani o vteřinu déle."
"Je nebezpečné," řekl ten gentleman, pořád se usmíval, když si Nathaniel sedal vedle Nicoly, "pro mladé dámy, aby cestovaly bez ochrany. Naštěstí slečna Sheridanová má zde svého bratra, aby ji ochránil. A nyní i vás, předpokládám."
Nicola, která se podívala z gentlemana na Eleanor a pak na jejího bratra a zpět, si uvědomila, že se dostala na výlet Eleanor a jednoho z jejích nápadníků. Lady Sheridanová, která vždy dělala, co je vhodné, nepochybně přiměla Nathaniela, aby jel se svou sestrou a jejím nejnovějším beau. Samozřejmě Nathaniel měl výraz bratrského zájmu, který obvykle míval na plesech a podobných sešlostech.
"Slečno Sparksová," oslovil ji s nezvyklou formalitou, "mohu vám představit Sira Hugha Parkera? Sire Hughu, nejlepší přítelkyně mé sestry, slečna Sparksová."
Sir Hugh uvolnil opratě a otočil se, aby potřásl Nicolinou rukou. Všimla si se souhlasem, že ačkoli byl blonďatý a měl knír, vypadal dost hezky, byl přívětivý a vysoký. Jeho žabot byl čisťounce bílý, což bylo něco, co Nicola u mužů oceňovala.
Uvažovala, jaký má roční příjem a jestli ho má Eleanor ráda. Nemohla nic odhadnout z Eleanořina chování, které bylo naprosto neobvyklé. Nevydala ze sebe ani jedno zachichotání. Eleanor se snažila chovat tak, jak se ji lady Madame snažila naučit.
"Ještě dobře, že jsme byli blízko," řekla Eleanor, když Sir Hugh pobídl spřežení grošáků kupředu, hned co Nicola a Nathaniel usedli na svá místa. "Co přesně tvůj bratranec udělal, že tě urazil, Nicky? Neobtěžoval tě znovu kvůli prodeji opatství, že ne?"
"Ach ne," odpověděla Nicola. "Tentokrát jen chtěl, abych se za něj provdala."
Eleanor ze sebe vydala zdvořilý výkřik neuvěření, Sir Hugh se znovu zasmál, jako by zjistil, jak je Nicola zábavná. Jenom Nathaniel přijal informaci klidně, střelil po Nicole pronikavým pohledem a prohlásil: "Jsem přesvědčený, že ten chudák získal zápornou odpověď."
Nicola se začínala cítit trochu zahanbeně kvůli svému dřívějšímu chování vůči Strašpytlovi a bránila se: "Není vůbec chudák, Nathanieli Sheridane, a nesnažte se pro něj cítit soucit. Není to jen tím, že měl tu drzost se zeptat, když on je jistě posledním mužem na světě, za kterého by se někdo chtěl provdat. Byl to způsob, jakým se zeptal." Neměla v plánu svěřit se živé duši, co Strašpytel řekl o Bohovi - dobrá, nejspíš by to svěřila Eleanor, až by byly znovu samy, ale zajisté ne teď přímo před Nathanielem a Sirem Hughem. "Řekl pouze, že si mě oblíbil."
Sir Hugh se tomu upřímně zasmál, zatímco Eleanor se tvářila rozzlobeně. Jen Nathaniel, který měl ruce založené na prsou a byl hluboce zabořený do svého koutu v kočáře, se na Nicolu obrátil s pohledem, který by se dal pokládat za nedůvěřivý.
"Nechte mě hádat," řekl, "radši byste slyšela něco podobného veršům 'Kéž bych byl rukavicí na té její ruce a dotýkal se jí!'"
Nicola se na něj podívala se zúženýma očima, byla si vědoma, že zlehčuje její trampoty… a její lásku pro literaturu. I tak neměla v úmyslu započít hádku se svými zachránci, takže zdvořile potvrdila, že by se jí tato odpověď líbila.
"Citát ze Shakespeara," řekla upjatě, "nikdy nikomu neublížil. Ale jestli si myslíte, že můj bratranec Harold by mne dokázal požádat o ruku tak, že bych ho přijala, mýlíte se. Přesto… několik komplimentů by možná pomohlo."
"Jsem vážně ráda, že jsi ho odmítla, Nicky," řekla Eleanor, jasné sluneční paprsky se ryšavě leskly na jejích kaštanově hnědých vlasech, které vyklouzly zpod čepce. "Nesnesla bych tě vidět vdanou za muže, který je vedle tebe podřadný, intelektuálně i morálně." Když to řekla, podívala se na svého bratra, který byl stále zanořený v rohu kočáru. "Nemyslíš, Nathanieli?"
Sotva zdvihl tmavé obočí a zatrpkle nevnímal svou sestru.
"Nemyslíš, Nate?" řekla Eleanor víc nahlas.
"Co nemyslím?" chtěl Nathaniel vědět.
"Snesl bys vidět Nicky provdanou za muže intelektuálně i morálně jí podřízeného?" zasyčela Eleanor, pořád se snažila, jak Nicola mohla říct, chovat se jako dáma před svým nápadníkem, ale vážně chtěla, to si byla Nicola jistá, kopnout svého bratra. Ale co teď Nathaniel udělal, že rozčilil svou mladší sestru, Nicola nedokázala odhadnout.
"Předpokládám, že ne," řekl nakonec Nathaniel a narovnal se. Pro jednou byl jeho výraz vážný - ačkoli pramen vlasů, který mu pořád padal do očí, nějak pokazil efekt.
"Podívejte, Nicky," řekl nevlídným hlasem, který u něj Nicola neznala. Nicola akorát stihla pomyslet, co by jí Nathaniel Sheridan mohl říct takovým tónem a proč se jeho sestra od něj odvrátila a dívala se přímo před sebe s tak snaživým soustředěním, když se docela blízko ozval známý hlas: "No ne! Slečno Sparksová? Jste to vy?"
Nicola se rozhlédla a ke svému naprostému nadšení uviděla, jak Bůh zastavuje svůj zbrusu nový kočár, ještě světlejší a luxusnější model než Haroldův.
"Nevěděl jsem, že se dnes uvidíte se Sheridanovými," řekl Lord Sebastian Nicole po přivítání, které si opětovali - v případě Nathaniela Sheridana proti své vůli, myslela si Nicola. Proč musí vždy být hrubý k Lordu Sebastianovi? "Honoria řekla něco o tom, že jdete ven s Haroldem Blenkenshipem."
"Vyrazila jsem s Haroldem," vysvětlovala Nicola, "ale nešlo to dobře a tito skvělí lidé mě mile zachránili."
"Chápu," prohlásil Bůh, vypadal ještě víc božsky v jasném slunečním svitu, které proudilo skrz listnatý baldachýn stromů nad jejich hlavami. "To je dobré. Nikdy jsem vás na roli potulného rytíře neodhadoval, Sheridane. Jsem překvapený, že jste zvedl hlavu na tak dlouho od těch vašich knih, abyste to zkusil."
Nathaniel jednoduše odpověděl: "Jsem překvapený, že zvládnete cestu městem, aniž by vám veslo trčelo z každého rukávu, Bartholomewe."
Bůh k Nicolinu velkému údivu začal rudnout. Nicola si náhle začala uvědomovat napětí ve vzduchu mezi kočárem Lorda Sebastiana a tím, ve kterém seděla. Neměla ani tušení, odkud to přišlo, ale byla ráda, když Sir Hugh řekl svým žertovným způsobem: "Pánové, pánové. Neměli bychom radši už jet? Zadržujeme tu dopravu…"
Lord Sebastian si všiml kočárů stojící netrpělivě za tím jeho a řekl: "Ať se propadnu, jestli nemáte pravdu. Pojďte, slečno Sparksová, vím, že toužíte vrátit se domů, právě tam jedu."
Nicola, která se celá rozsvítila, odpověděla: "Děkuji, můj lorde," a vstala, aby opustila kočár Sira Hugha a přesedla do toho, který patřil Lordu Sebastianovi.
Jenomže Nathaniel, který seděl vedle dveří, se ani nepohnul.
"Nemusíte jít," navrhl jí. "Vezmeme vás domů, Nicky."
"Ach, děkuji," řekla Nicola, pořád stála. "Ale je to mimo vaši trasu."
"Siru Hughovi to nevadí," prohlásil Nathaniel. "Nemám pravdu, Sire Hughu?"
"Když to říkáte, Sheridane," byla odpověď Sira Hugha.
"Ale opravdu," řekla Nicola, začala se cítit trochu nápadná, když lidé v kočárech za nimi začali vykřikovat věci jako: 'Už jeďte!' a 'Koni tam spadla podkova?' "Je to od vás příliš laskavé. Ale Lord Sebastian se právě vrací přímo domů. A brzy mě budou očekávat, víte. Lady Honoria a já jdeme… jdeme do Grafton House podívat se na knoflíky."
Samozřejmě to byla lež. A dokonce ani ne originální. Byla to ta stejná, kterou použila s Haroldem. Ale z nějakého důvodu se cítila provinile, když ji řekla. Provinile? Proč by se měla cítit provinile, že lže Nathanielovi Sheridanovi? Vždyť se k ní nikdy nechoval jinak než nepříjemně!
Ale lež, ačkoli jí vadila, vypadala, že bude mít účinek. Nyní skutečně Nathaniel neměl jinou možnost než se pohnout, i když neochotně, a pomoci Nicole dolů z kočáru Sira Hugha do toho, který patřil Lordu Sebastianovi. Když se pohodlně usadila na sedadlo vedle Boha, Nicola zapomněla na svou provinilost a vzrušeně zamávala svým přátelům na rozloučenou. Všichni kromě Nathaniela, který měl jeden ze svých záchvatů nevrlosti, vesele zamávali zpátky. A poté Lord Sebastian obrátil kočár a vyjel z park na cestě domů.
Teď seděla vedle… dobrá, boha. Věděla, že na ni žárlí každá dívka, kterou minuli. Všechny k ní vzhlížely, k Nicole Sparksové, a přemýšlely, jak přišla k takovému štěstí a ukořistila nejhezčího mládence v Anglii. No, odpověď byla dost jednoduchá. Hnala se životem jako o závod a podívejte, co se stalo!
"A copak," chtěl Bůh vědět hned, co dorazili domů, "vám ubohý pan Blenkenship udělal, že jste se cítila oprávněna ho tak krutě opustit?"
"Ach," odpověděla Nicola roztržitě, jak pozorovala modrou oblohu kolem jeho zlaté hlavy… nebe, které se nedalo srovnat s modrou barvou jeho očí. "Požádal mne o ruku, to je vše."
Bůh vypadal, že ho to velmi pobavilo. Zasmál se a řekl: "Vskutku strašný zločin. Jste tak tvrdá na všechny žadatele o vaši ruku, slečno Sparksová? Nebo byl pan Blenkenship něčím zvláštní?"
"Možná výjimečně hrubý," připustila Nicola a obdivovala Bohovy řasy, jak se třpytí na slunci.
"To se mi opravdu ulevilo," prohlásil Bůh.
"Co tím myslíte?" zeptala se Nicola a zasněně si představovala, že se těch řas dotýká.
"No, že se v principu nestavíte proti manželství," řekl Bůh. A náhle už nedržel opratě, uchopil Nicolinu ruku a přitáhl si ji k ústům. "To znamená, že je tu pro mne naděje, že?"
Na chvíli na něj mohla Nicola jenom zírat, sotva věřila, co jí vlastní uši - a oči a špičky prstů, které se chvěly v rukavicích kvůli dotyku jeho rtů - říkají.
A poté jednoduše a přímo zaplašil pochyby, které mohla mít.
"Vezmete si mě, Nicolo?" zeptal se.
A ačkoli by Madame Vieuxvincentová ani v nejmenším nesouhlasila, Nicola mrštila paže kolem Bohova krku a políbila přímo tam na Park Lane přede všemi.

Překlad byl opraven 25. srpna 2012.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Phet | Web | 1. září 2009 v 17:32 | Reagovat

Waaau to si taky musím objednat xD Victoria and the rogue byla totálně úžasná, tak určitě neuělám chybu.. ostatně jako ve všech knížkách od Meg XD

2 Elaine | 1. září 2009 v 17:46 | Reagovat

To je správný stanovisko. :-) A já mám Victorii na cestě. 8-)

3 Katjes | E-mail | Web | 1. září 2009 v 20:26 | Reagovat

Ahojky
chtěla jsem se zeptat :-) Ty jsi četla knížky od Meg (teda myslím pod pseudonymem Patricia-tyy historické).Jen by mě zajímalo jaké jsou?Přemýšlím jestli si nějakou knížku pod Patricii nemám koupit :-) Děkuju

4 Susannah | Web | 1. září 2009 v 21:18 | Reagovat

Katjes: Já vím, že ses ptala Elaine. Ona tu určitě odpoví. :) Já jenom za sebe říkám, že vřele doporučuju "Rusovláska z ostrova", neboli "Lady of Skye". ;)

5 Elaine | 1. září 2009 v 22:01 | Reagovat

Katjes: četla jsem jenom "Polibek pro nevěstu" ("Kiss the Bride") a rozhodně ti tuhle knížku můžu doporučit. :-) Je moc hezká, čtivá a zábavná a teď je jich všude plno, protože vyšla nedávno. Ještě "za tepla" jsem psala tento článek: http://meg-cabot-books.blog.cz/0907/dojem-ze-cteni-polibek-pro-nevestu . :-)
A 15. 9. vyjde další historická romance (ve stejný den, co vyjde The Lost Symbol od Dana Browna!), "Výchova Karolíny". Jak známe Meg, tahle kniha bude určitě taky super. :-)
Rozhodně ty Meginy (Patriciiny :-D) romance zkus. Na internetu jsou k mání na Oldag.cz.
Tyhle historické romance (Rusovláska, Polibek a Karolína) jsou pro dospělé, pro teenagery tu ještě jsou "Nicola and the Viscount" a "Victoria and the Rogue". :-)

6 Katjes | E-mail | Web | 2. září 2009 v 20:44 | Reagovat

Jééžiš tak děkuji moc:D jsem ráda,že ste mi takhle poradily:-) tak to si určitě nějaké přečtu ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.