Můj První Prodej od Meg Cabot

31. října 2009 v 9:56 | Susannah |  - Rozhovory a chaty -
Už docela dlouho jsem si sušila k přeložení tenhle rozhovor. Autorkou je Jane a uveřejněn byl 25. května 2007 stránkou DearAuthor.COM.
Meg v článku píše o svém shánění agentky, cestě k publikování a končí prodáním práv na film Deník Princezny.
Mimochodem - těšte se na podobný článek od naší oblíbené princezny jménem Mia Thermopolis.


oOo
Když před čtrnácti lety nečekaně zemřel můj táta (bylo mi dvacet šest), tak můj manžel podotkl, že život je krátký: Možná bych měla zkusit vydat některé z knížek, které jsem si vždy psala pro radost (ale nikdy jsem je nikomu - včetně jeho - neukázala).
Uvědomila jsem si, že má pravdu. Co jsem mohla ztratit? Nejhůř mě mohli odmítnout.
První dopis s odmítnutím přišel hned další týden. Následovaly další dva roky podobných. Od agentů prakticky denně (ne v neděli a o svátcích, kdy se neroznáší pošta). Všechny odmítnutí jsem si schovávala v poštovním pytli pod postelí. Přísahala jsem, že až mi někdo knížku vydá, tak se za a) budu posmívat všem, co mě odmítli a za b) ukážu ten pytel školákům s radou, aby nikdy nepřestávali bojovat za své sny.
Nevím, proč jsem nepřestala. Hlavně když jsem dostávala nejrůznější odmítnutí od velkého NE! napsaného před můj vlastní dopis a poslaného zpátky na účet adresáta po nabídky agentů, kteří mi chtěli pomoct přepsat moji knihu (Nerozesílala jsem jenom jednu. Rozeslala jsem mnoho dokončených paranormálních sérií a čtyři různé historické romance.) za 500$.
A pak jednoho dne zazvonil telefon. Byla to agentka (jejíž agentura mě předtím už třikrát odmítla, ale zrovna tahle agentka byla nová, až později jsem zjistila, že to byl prakticky její první den), které se líbila ukázka z jedné středověké historické romace. Chtěla si přečíst víc.
Nebyla jsem v téhle situaci poprvé. Došlo mi, že si nakonec řekne o těch 500$. Ale zbývající polovinu knihy jsem jí poslala i tak.
O týden později mi volala znovu, aby mi řekla, že mě chce reprezentovat. ZDARMA.
Tohle opravdu považuji za svůj první úspěch a prodej, co se knih týče, protože získat agenta pro mě byla nejtěžší část celého procesu vydávání. O čtyřicet pět novel později, je Laura Langlie (v současné době nezávislá agentka žijící v Brooklynu) pořád mojí agentka a jedinou osobou, která četla všechno, co jsem kdy napsala (tu část, kterou jsem vůbec kdy někomu ukázala), včetně mnoha, mnoha rukopisů, které dodnes nebyly vydány.
Lauře se vlastně nikdy nepodařilo prodat tu konkrétní historickou romanci. Ale místo toho se jí podařilo prodat mou první vydanou knihu, Viktoriánskou romanci, kterou jsem napsala pod pseudonymem Patricia Cabot (Where Roses Grow Wild), za 5 000$, které zaplatila Jennifer Weiss v St. Martin's Press, které se ta kniha líbila, ale zálo se jí, že to časové období nesedí.
Ale víte co? Ten první prodej byl oproti shánění agenta lehoučký.
Uplynulo pár dalších let. Bylo mi třicet, byla jsem publikovanou autorkou, ale pořád jsem pracovala v normální práci. Začala jsem psát knihu o dívce, jejíž mamka si začala s jejím učitelem (protože přesně to mi udělala ta moje). Abych to nějak zamaskovala, aby si nikdo nemyslel, že jsem psala o sobě, udělala jsem z té dívky čtrnáctiletou puberťačku. A princeznu. Knihu jsem dala Lauře.
Řekla, "Myslím, že by z toho byl skvělý film."
Smála jsem se.
Laura spolupracovala na filmových právech s filmovým agentem Billem Contardi (dodnes je mým filmovým agentem), který rukopis poslal do Hollywoodu. Laura začala rozšiřovat knihu na Manhattanu, kde všichni vypadali, že Deníky Princezny nenávidí. Nasbírala jsem velké množství odmítacích dopisů, které jsem mohla přidat do svého poštovního pytle pod postel.
Dokud jednoho dne zase nezazvonil telefon. Abigail McAden, pětadvacetiletá asistentka editora v HarperCollins vydávající knihy pro děti, volala, aby mi řekla, že se jí ta kniha ohromně líbila. Koupila ji (její první prodané knihy v tvrdých deskách, hardcover) za 8 000$ (Abby je teď redaktorkou editorů v Pointu, nové nakladatelské firmě patřící Scholasticu. Vydávají knihy pro teenagery a já pro ně budu psát tři nové série. Abby je stále mou editorkou).
O pár týdnů později ZASE zvonil telefon. Byla to Laura. Volala, aby mi řekla, že volal Bill Contardi. Whitney Houston chtěla produkovat Deníky Princezny jako film. Nakonec se ještě na palubu přidalo studio Disney a Garry Marshall se přihlásil jako režisér. Někomu se taky podařilo přesvědčit Julii Andrews, aby ve filmu hrála. Dokud se mi v poště neobjevil šek s o hodně víc nulami, než jsem kdy viděla, s mým jménem na obálce, myslela jsem si, že jsou to všechno jenom řeči.
A zbytek je, jak se říká, všem známý.
Oh, až na ten poštovní pytel se všemi těmi dopisy! Měla bych zmínit, že tenhle pytel, který pořád mám, se ukázal být příliš těžký, aby se dal nosit, takže jsem ho do žádné školy nikdy nevzala, abych školákům řekla, že by nikdy neměli vzdávat své sny. I když chodím do škol a říkám jim to. Jenom s sebou nenosím ten pytel jako vizuální pomůcku. Pravdou je, že ho ani nedokážu uzvednout. A lidem, co mě odmítli, jsem se nikdy neposmívala. Protože posměšky nejsou vhodné pro princeznu.
S láskou,
Meg Cabot.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elaine | 31. října 2009 v 13:36 | Reagovat

Stejně je Meg dobrá, že vydržela tolik let odmítání. A Laura Langlie se ale má, četla od ní úplně všechno. :-( To by chtělo vloupat se jí do bytu a zjistit, jestli se tam nepovalují Meginy rukopisy. :-D

2 Susannah | Web | 31. října 2009 v 15:14 | Reagovat

Nemysli si, že mě to nenapadalo.  :D Tak kdy vyrážíme krást?  ;-)

3 Elaine | 31. října 2009 v 15:43 | Reagovat

Nejlíp ještě tenhle měsíc, abychom rovnou zaletěly na Floridu na Meginu autogramiádu či co to má 14. 11. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.