Ukázka z knihy "Princeznám sluší růžová"

19. října 2009 v 22:19 | Susannah |  Princeznám sluší růžová
Další ukázka z knihy.
Tentokrát 5. díl série Deníky Princezny, Princeznám sluší růžová.
Pro osvěžení si děje knihy se mrkněte sem.

________
(česká verze knihy - strana 46)
Nejspíš jsem si nemusela dělat starosti s tím, co mi chce Michael dát k narozeninám, protože pak se ve třídě - ano přímo ve speciálce - objevila celá jeho kapela, Skinner Box. Tedy, Boris už tam byl, protože během speciálky cvičí na housle, ale ostatní členové skupiny - Felix, ten bubeník s bradkou, Paul, vytáhlý kluk, co hraje na klávesy, a Trevor, co hraje na kytaru - se všichni ulili z vyučování, aby mi u nás ve speciálce zahráli písničku, co pro mě složil Michael. Zpívá se v ní:
Když v martenskách dupe po schodech,
Jen ten pohled mi bere dech.
Támhle jde,
Princezna, co mám rád.

Nejí maso a nekouří,
Jen oči na mě přimhouří.
Támhle jde,
Princezna, co mám rád.

Refrén:
Princezno, mám tě rád,
Nemusíš se bát,
Dovol mi být tvůj princ
Jako v pohádkách.

Princezno, mám tě rád.
Chci se s tebou smát,
A jestli mě ráda máš,
Své srdce ti chci dát.

Slib, že nenecháš mě stát,
Když dál budu rád tě mít.
Támhle jde,
Princezna, co mám rád.

Refrén:
Princezno, mám tě rád,
Nemusíš se bát,
Dovol mi být tvůj princ
Jako v pohádkách.

Princezno, mám tě rád.
Chci se s tebou smát,
Řekni, že mě ráda máš,
Své srdce chceš mi dát.

A tentokrát nebylo pochyb, že je ta písnička o mně, ne jako tehdy, když mi zahrál tu písničku o sklenici vody!
Takže, Michaelovu písničku o mně slyšela celá škola, protože Skinner Box měl zesíky (pozn. ano, v knize to je opravdu napsané!) opravdu nahlas. Paní Hillová a ostatní osazenstvo sborovny se vyhrnuli ven, zdvořile počkali, až Skinner Box dohraje, a pak nechali celou kapelu po škole.
A pan Wheeton sice nechal mademoiselle Kleinové na její narozeniny doručit přímo uprostřed páté hodiny tucet rudých růží, ale nenapsal písničku jenom pro ni a nezahrál ji před celou školou.
A Lana sice jde na maturitní ples, ale její přítel - o jeho kamarádech ani nemluvě - kvůli ní nikdy nebyl po škole.
Takže až na ty prázdniny, co budu muset strávit v Genovii - a taky na tu věc s plesem - zatím moje patnácté narozeniny vypadají docela dobře.
________
(česká verze knihy - strana 50)
Takže když Michael dorazil, bylo to jako signál pro ostatní, aby mi začali dávat dárky, co mi koupili.
A jaké dárky! Říkám vám, beru všechny stížnosti zpátky. Je to BEZVA, když vám je patnáct.

TÁTA
Od táty jsem dostala krásné a určitě hrozně drahé pero, abych mohla, jak řekl, dál rozvíjet svou spisovatelskou kariéru (zrovna teď s ním píšu do deníku). Samozřejmě bych víc ocenila, kdyby mi dal prázdninovou permanentku do zábavního parku (a povolení zůstat v téhle zemi, abych ji mohla využít), ale to pero je moc hezké, tmavě fialové a zlaté a je na něm vyryto Její Veličenstvo princezna Amélie Renaldo.

MÁMA A PAN G.
Mobilní telefon!!!!!!!!!!!!! Ano!!!!!!!!!!! Můj vlastní mobil!!!!!!!!!
Bohužel ten mobil doprovázela přednáška z jejich strany o tom, že mi ho koupili, jenom abych byla k zastižení, až na mámu přijdou porodní bolesti, protože máma chce, abych byla u porodu (což nebudu ani náhodou, protože nesnáším pohled na to, jak se něco odněkud klube, ale nemá cenu se hádat se člověkem, který musí v jednom kuse chodit na záchod), a že nemám telefon používat ve škole a volat jenom místní hovory, žádné mezistátní, takže z něj asi nebudu moct volat Michaelovi, až budu v Genovii.
Ale nevěnovala jsem jim moc pozornost, protože HURÁ! doopravdy jsem dostala něco ze svého seznamu!!!!!
________
(česká verze knihy - strana 52)
Ale ten nejlepší dárek jsem dostala od Michaela. Nedal mi ho před ostatními. Počkal, až se zvednu na záchod, a šel za mnou. Potom, zrovna když jsem se chystala seběhnout po schodech k dámským toaletám, povídá: "Mio, tohle je pro tebe. Všechno nejlepší k narozeninám," a podal mi malou plochou krabičku zabalenou do zlatého celofánu.
Vážně mě to překvapilo - skoro tak jako ten dárek od Grandmére. Povídám: "Ale Michaele, ty už jsi mi přece dárek dal! Napsal jsi pro mě písničku. Byl jsi kvůli mě po škole!"
Jenže Michael na to jenom: "Ale ne. To nebyl můj hlavní dárek. To je tohle."
A musím se přiznat, že ta krabička byla tak malá a plochá, že jsem si myslela - opravdu myslela - že by v ní mohly být lístky na ples. Že se třeba Lilly před Michaelem zmínila o tom, jak moc na ten ples chci jít, a že on koupil lístky, aby mě překvapil.
Taky že mě překvapil. Protože v té krabičce nebyly lístky na ples.
Ale i tak, byl to skoro stejně tak dobrý dárek.

MICHAEL
Řetízek s malou stříbrnou sněhovou vločkou jako přívěskem.
"Vzpomínka na Zimní ples," dodal jakoby se bál, že mi to nedošlo. "Pamatuješ na ty papírové vločky, co visely v tělocvičně ze stropu?"
Samozřejmě že se na ně pamatuji. Mám jednu z nich v zásuvce nočního stolku.
________
Související články:
Zápis z deníku Meg o přívěsku se sněhovou vločkou: -> X <-
Články s narozeninovou písničkou pro Miu: česky a anglicky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elaine | 19. října 2009 v 23:24 | Reagovat

Další moje oblíbené úryvky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.