Stephenie Meyer: Hell on Earth (1. část)

24. prosince 2009 v 14:30 | Elaine |  Kniha PNfH
Ježíšek!!!
Celkem dost dlouhou dobu jsem pracovala na překladu povídky Hell on Earth (Peklo na zemi), což je součást knihy Prom Nights From Hell, kde svou povídkou přispěla i Meg Cabot.
Mně tahle povídka nepřišla děsivá, ale těm míň otrlým nedoporučuju číst to před spaním. Vykašlala jsem se na přechylování, takže se nedivte, když nenarazíte na -ová.
Stephenie Meyer napsala vážně úžasnou povídku, doufám, že se vám bude líbit.
Prosím, nekopírujte to.
Veselé Vánoce!

Hell on Earth

Gabe zíral napříč tanečním parketem a zamračil se. Nebyl si jistý, proč pozval Celeste na ples, a další záhadou bylo, proč řekla ano. Teď to bylo ještě záhadnější, když ji sledoval, jak svírá Heatha McKenzieho kolem krku tak těsně, že Heath měl nejspíš problémy s dýcháním. Jejich těla se začlenila do neoddělitelné masy, jak se kolébali mimo rytmus, ignorovali takt tlumených úderů písně rozléhajících se místností. Heathova ruka se toulala přes Celestiny lesklé bílé šaty důvěrným způsobem.
"To je smůla, Gabe."
Gabe uhnul pohledem od podívané, co jeho dívka předváděla jeho přibližujícímu se kamarádovi.
"Čau, Bry. Bavíš se dnes večer?"
"Líp než ty, chlape, líp než ty," odpověděl Bryan a křenil se. Zvedl kelímek odporného zeleného punče jako na přípitek. Gabe se dotknul svou balenou vodou Bryanova kelímku a povzdechl si.
"Neměl jsem ani tušení, že se Celeste líbí Heath. Kdo to vlastně je, její ex nebo kdo?"
Bryan si lokl nevábně vypadajícího nápoje, udělal obličej a zavrtěl hlavou. "O ničem nevím. Ani jsem je neviděl spolu mluvit před dnešním večerem."
Oba zírali na Celeste, která zjevně ztratila něco, co potřebovala, hluboko uvnitř Heathovy pusy.
"Jo," přisvědčil Gabe.
"Nejspíš to je jen tím punčem," řekl Bryan s úmyslem být povzbudivý. "Nevím, kolik lidí si toho řízlo, ale au. Možná ani neví, že to nejsi ty."
Bryan se znovu napil a udělal další obličej.
"Proč to piješ?" podivil se Gabe nahlas.
Bryan pokrčil rameny. "Nevím. Možná ta hudba začne znít trochu míň pateticky, když do sebe vrazím sklenici tohohle."
Gabe přikývl. "Moje uši mi to nikdy neodpustí. Měl jsem si s sebou vzít svůj iPod."
"Zajímalo by mě, kde je Clara. Existuje nějaký holčičí zákon, ve kterém se požaduje, aby strávily určitou část každé akce dohromady na záchodech?"
"Ano. Přísné pokuty pro ty holky, co nedodrží normu."
Bryan se krátce zasmál, ale pak jeho úsměv povadl a chvíli si pohrával se svým motýlkem. "Co se týče Clary…" začal.
"Nemusíš nic říkat," ujistil ho Gabe. "Je to úžasná holka. A vy dva se k sobě dokonale hodíte. Nemusel bych být slepý, abych to viděl."
"Vážně ti to nevadí?"
"Řekl jsem ti, abys ji pozval na ples, ne?"
"Jo, řekl. Sir Galahad dohodil další dvojici. Fakticky, chlape, myslíš vůbec na sebe?"
"Jasně, každou chvíli. A poslyš, když už mluvíme o Claře… radši by si měla dnešní večer užít, nebo ti zlomím nos." Gabe se zeširoka usmál. "Ona a já jsme pořád dobří kamarádi - nemysli si, že ji nezavolám."
Bryan protočil panenky, ale najednou se mu už hůř polykalo. Jestli mu Gabe Christensen chtěl zlomit nos, nebude mít velký problém to udělat - Gabeovi nevadilo, že si odře klouby na ruce nebo si poskvrní pověst, jestliže to znamenalo napravení něčeho, co bylo v jeho očích špatné.
"Postarám se o Claru," řekl Bryan a přál si, aby jeho slova moc nezněla jako slib. Bylo tu něco na Gabeovi a jeho pronikavých modrých očích, které vás přiměly se cítit takovým způsobem - jako dělat vše, co je ve vašich silách, při každém zadaném úkolu.
S úšklebkem Bryan odhodil zbytek punče do květináče s umělým fíkusem. "Jestli vůbec někdy vyjde z koupelny."
"Skvěle," řekl Gabe pochvalně, ale jeho úsměv na jedné straně poklesl. Celeste a Heath zmizeli v davu.
Gabe si nebyl jistý, jaký je protokol, když se s vámi někdo rozejde na plese. Jak se má ujistit, že se v pořádku dostala domů? Byla to teď Heathova práce?
Gabe znovu uvažoval nad tím, proč pozval Celeste na tenhle ples.
Byla to velmi hezká dívka - přímo nádherná. Dokonalé blond vlasy - tak moc byly objemné - velké hnědé oči a plné rty vždy pokryté třpytivým odstínem růžové. Její rty nebyly jediné části těla, které byly přitažlivé. Úplně ho omámila úzkými přiléhavými šaty, které si dnes večer oblékla.
Ale její vzhled nebyl důvodem, proč si jí všiml. Ten důvod byl něco úplně jiného.
Bylo to hloupé a trapné, vážně. Gabe by to nikdy, nikdy nikomu neřekl, ale i teď i tehdy měl ten divný pocit, že někdo potřebuje pomoct. Potřebuje jeho. Nevysvětlitelně ho to táhlo k Celeste, jakoby se za půvabnou blondýnkou skrývala slečna v nesnázích pod bezchybným make-upem.
Velmi hloupé. A zjevně nesprávné. Celeste nevypadala, že by se zrovna zajímala o Gabeovu pomoc. Prohlédl si znovu taneční parket, ale v davu nezachytil její zlaté vlasy. Povzdechl si.
"Čau, Bry, chyběla jsem ti?" Clara, její kudrnaté tmavé vlasy plné lesku, se osvobodila z houfu dívek a připojila se k nim u zdi. Zbytek houfu se rozptýlil. "Ahoj, Gabe. Kde je Celeste?"
Bryan ji objal kolem ramen. "Myslel jsem, že jsi odešla. Řekl bych, že budu muset zrušit bezva plány, které jsem zrovna vymyslel s-"
Clařin loket zasáhl Bryana do solaru plexu.
"Paní Finkle," pokračoval Bryan, vydechl slova a pokýval směrem k zástupkyni ředitele zabodávající pohled z nejvzdálenějšího rohu místnosti od hovořících lidí. "Chtěli jsme třídit neúspěchy u světla svíček."
"No, nechtěla bych, abyste to propásli! Myslím, že jsem zahlédla trenéra Laudera u občerstvení. Možná bych ho mohla přemluvit k bonusovému šplhání."
"Nebo bychom mohli jenom tancovat," navrhl Bryan.
"Jistě, to můžu zařídit."
Se smíchem se protlačili k tanečnímu parketu, Bryanova ruka se točila kolem Clařina pasu.
Gabe byl rád, že Clara nečekala na odpověď na svou otázku. Bylo trochu trapné, že žádnou neměl.
"Ahoj, Gabe, kde je Celeste?"
Gabe se zašklebil a otočil se ke zvuku Loganova hlasu.
Logan teď byl taky na chvíli sám. Možná jeho holka byla v dívčím chumlu.
"To ti nemůžu říct," přiznal Gabe. "Viděl jsi ji?"
Logan na chvíli špulil své plné rty, jakoby se uvnitř hádal, jestli má něco říct. Nervózně si prohrábl své bohaté černé vlasy. "No, myslím, že jsem ji viděl. Ale nejsem si stoprocentně jistý… má na sobě bílé šaty, že?"
"Jo - kde je?"
"Myslím, že jsem ji viděl ve vstupní hale. Nemůžu si být jistý. Bylo celkem těžké vidět její tvář… obličej Davida Alvarada byl úplně přes něj…"
"David Alvarado?" zopakoval překvapeně Gabe. "Ne Heath McKenzie?"
"Heath? Ne. Byl to určitě David."
Heath byl čára, blond a měl světlou kůži. David měřil sotva metr padesát, měl olivovou kůži a černé vlasy. V žádném případě by si nikdo ty dva nespletl.
Logan pokýval smutně hlavou. "Promiň, Gabe. Je to na houby."
"Nedělej si s tím starosti."
"Aspoň v tom nejsi sám," řekl Logan smutně.
"Vážně? Co se stalo tvé holce?"
Logan pokrčil rameny. "Je tu někde kolem nasupená na všechny. Nechce tancovat, nechce si povídat, nechce punč, nechce se fotit a nechce moji společnost." Každý zápor zdůraznil na prstech. "Nevím, proč mě vůbec pozvala. Nejspíš jenom chtěla předvést svoje šaty… Přál bych si, abych pozval někoho jiného." Loganovy oči se toužebně dívaly na skupinu rychle tančících dívek v kroužku bez kluků. Gabe si pomyslel, že viděl Logana, jak se zaměřil na jednu konkrétní dívku.
"Proč jsi nepozval Libby?"
Logan si povzdychl. "Nevím. Myslím… myslím, že by se jí ale líbilo, kdybych ji pozval. Prostě super."
"Kdo je tvoje holka?"
"Ta nová, Sheba. Je trochu přehnaně vážná, ale fakticky nádherná, tak trochu exotická. Taky jsem byl šokovaný a nemohl jsem říct nic jiného než ano, když mě pozvala, abych šel s ní. Myslel jsem si, že s ní, no, že by s ní mohla být… zábava…," zakončil Logan neobratně. Co si skutečně myslel, když mu Sheba nic méně než přikázala, aby ji vzal na ples, se nezdálo úplně vhodné, aby se to vyslovilo nahlas, obzvlášť před Gabem; hodně věcí se nezdálo vhodných zmiňovat před Gabem. Byl to přesný opak se Shebou. Když se podíval na její neuvěřitelně úžasné šaty z červené kůže, jeho hlava se naplnila myšlenkami, které se ani při nejmenším nezdály vhodné, když ho její tmavé oči propalovaly.
"Nemyslím si, že jsem ji potkal," řekl Gabe a narušil tak Loganovo krátké snění.
"Pamatoval by sis, kdybys ji potkal." Ačkoli Sheba zapomněla na Logana dost rychle, když se ocitli ve dveřích, ne? "Poslyš, nemyslíš si, že Libby možná přišla sama? Neslyšel jsem nic o tom, že by ji někdo zval…"
"Ehm, přišla s Dylanem."
"Aha," zamumlal Logan sklíčeně. Potom se pousmál. "Večer je už tak děsný bez toho nejhoršího mučení - neměli mít kapelu? Tenhle DJ…"
"Já vím. Je to jako bychom byli trestáni za naše hříchy," zasmál se Gabe.
"Hříchy? Jako bys nějaké měl, Galahade Čistý."
"Děláš si srandu? Sotva mi skončilo dočasné vyloučení včas, abych sem mohl dnes přijít." Samozřejmě v tu chvíli si Gabe přál, aby načasování nebylo tak přesné. "Mám štěstí, že mě nevyloučili."
"Pan Reese si to zasloužil. To všichni vědí."
"Jo, zasloužil," přisvědčil Gabe ostrým tónem. Všichni na škole byli ostražití kolem pana Reese, ale nemohli nic moc udělat, dokud matikář nepřekročil hranici, kterou neměl. Všichni starší studenti to taky věděli o panu Reesovi, ale Gabe nehodlal jenom přihlížet, když pronásledoval tu bezmocnou prvačku… Stejně poslat učitele k zemi byl už trochu extrém. Nejspíš existovaly i jiné způsoby, jak zvládnout situaci. Ale jeho rodiče ho podporovali jako obvykle.
Logan přerušil jeho myšlenky.
"Možná bychom to měli zabalit," řekl Logan.
"Mám špatný pocit - jestli by Celeste potřebovala odvoz domů…"
"Ta holka není tvůj typ, Gabe." Ona je čisté zlo a kompletní děvka, mohl by Logan dodat, ale tohle nebyl typ věcí, které byste chtěli říct o jakékoli holce, pokud byl Gabe v doslechu. "Nech ji jet s klukem, který jí strká jazyk až do krku."
Gabe si povzdechl a zavrtěl hlavou. "Počkám, abych se ujistil, jestli je v pohodě."
Logan zavyl. "Nemůžu uvěřit, že jsi ji pozval. No, můžeme se odsud vykrást, abychom aspoň přinesli několik slušných CD? Pak bychom mohli sebrat tu hromadu volovin, co DJ pouští…"
"Líbí se mi způsob, kterým myslíš. Zajímalo by mě, jestli by řidiči limuzíny vadila zajížďka…"
Logan a Gabe skončili v dohadování o nejlepších CD, která mohli ukořistit - top pětka byla jasná, ale odtamtud dolů byl seznam trochu subjektivní - oba si užívali víc než za celý večer.
Bylo to legrační, ale jak vtipkovali, Gabe měl pocit, že jsou jediní, kteří si užívají. Všichni v místnosti jinak vypadali, že se kvůli něčemu mračí. A v rohu u okoralých sušenek to vypadalo, jakoby tam brečela dívka. Nebyla to Evie Hess? A další holka, Ursula Tatum, taky měla červené oči a rozmazanou řasenku. Možná hudba a punč nebyly jedinými věcmi na tomhle plese, které stály za houby. Clara a Bryan vypadali šťastně, ale kromě těchto dvou Gabe a Logan - oba ponížení a odmítnutí - vypadali, že si užívají víc než kdokoli jiný.
Logan byl míň vnímavý než Gabe a nezaznamenal negativní atmosféru, dokud se Libby a Dylan nezačali hádat; náhle Libby odkráčela z parketu. To ihned přitáhlo jeho pozornost.
Logan přesunul váhu, jeho oči se přilepily k Libbyině odcházející postavě. "Hele, Gabe, vadilo by ti, kdybych tě nechal plavat?"
"Vůbec ne. Běž za ní."
Logan za ní skoro sprintoval.
Gabe si nebyl jistý, co teď má se sebou udělat. Měl by najít Celeste a zeptat se, jestli by jí vadilo, kdyby to zabalil? Vůbec se mu nelíbila představa, že by někdo zkoumal její zmizení a ptal se ho na to.
Rozhodl se, že si vezme ještě jednu láhev s minerálkou a najde ten nejtišší možný roh a počká, než se večer dotáhne do konce.
A tehdy, když hledal ten tichý kout, Gabe znovu ucítil to podivné táhnutí, silnější, než kdy cítil za celý svůj život; bylo to, jakoby se někdo topil v černých vodách a křičel na něj o pomoc. Horečně se kolem sebe rozhlédl a přemýšlel, odkud to naléhavé volání přichází. Nemohl pochopit tu životně důležitou rozeklanou hranu neštěstí. Nepodobalo se to ničemu, co kdy cítil.
Na okamžik se jeho oči zastavily na jedné dívce - na jejích zádech, jak se od něj vzdalovala. Dívčiny vlasy byly černé a zářivé se zrcadlovým leskem. Měla na sobě velkolepé šaty barvy plamenů dlouhé až na zem. Jak se Gabe díval, její náušnice se jednou zableskly jako malé rudé jiskry.
Gabe za ní začal kráčet nevědomým pohybem, tažený srdcervoucí potřebou, která ji obklopovala. Lehce se otočila a on letmo pohlédl na nepovědomý bílý orlí profil - plné slonovinové rty a černá šikmá obočí - předtím, než vklouzla do dveří od dámských toalet.
Gabe zhluboka dýchal úsilím nenásledovat tu dívku na území mužům zapovězeného. Mohl cítit její nouzi proudící na něj jako pohyblivý písek. Opřel se o zeď naproti záchodům, těsně si založil ruce na prsou a snažil si sám sobě vymluvit, aby na tu dívku nečekal. Tenhle šílený instinkt, který měl, nebyl racionální. Nebyla toho Celeste důkazem? Všechno to způsobila jen jeho představivost. Možná by teď měl odejít.
Ale Gabe se nemohl přimět, aby se posunul byť jen o jeden krok.

Ačkoli tato dívka sotva dosáhla metru šedesát na svých jehlových podpatcích, něco na její postavě - štíhlé jako proutek a stejně tak rovné - dělalo dojem, že je vysoká. Byla chodícím protikladem ve více ohledech - i tmavá i světlá s inkoustovými vlasy a křídovou kůží, i jemná i tvrdá se svými drobnými ostrými rysy, i přitažlivá i odpuzující s fantastickými křivkami svého těla pod nepřátelským výrazem na obličeji.
Jen jedna věc na ní nebyla záhadná - její šaty byly bez debat uměleckým dílem: jasně rudé jazyky kožených plamenů odhalovaly její bledá ramena a objímaly štíhlé křivky, než políbily podlahu. Jak přecházela přes parket, ženské oči následovaly cestu šatů se závistí a mužské oči ji pronásledovaly s chtíčem.
Byl tu ještě jeden úkaz, který ji následoval; jak dívka v ohnivých šatech míjela tanečníky, malé případy hororu a bolesti a rozpačitosti se od ní vlnily v podivném víru, což mohla být pouze náhoda. Vysoký podpatek napraskl, kotník se vyvrtl. Saténové šaty se natrhly ve švu od stehna k pasu. Kontaktní čočky vypadly a ztratily se na špinavé podlaze. Ramínko od podprsenky prasklo na dva kusy. Peněženka vyklouzla z kapsy. Neočekávaná křeč předpovídala brzkou menstruaci. Z půjčeného náhrdelníku perly pokropily podlahu.
A dál a dál - drobné katastrofy rotující v malých kroužcích trápení.
Bledá tmavovlasá dívka se usmála sama pro sebe, jakoby nějak mohla trápení vycítit ze vzduchu a užívat si ho - možná ochutnat, když si olízla rty uznáním.
A potom ztuhla a svraštila obočí prudkým soustředěním. Ten kluk, který pozoroval její tvář, zahlédl zvláštní červený třpyt blízko ušních lalůčků podobný jiskření. Všichni ostatní se v tu chvíli otočili a dívali se na Brodyho Farrowa, který se chytil za paži a vykřikl bolestí; nepatrný pohyb při ploužáku mu vykloubilo rameno.
Dívka v červených šatech se uculila.
S podpatky ostře zvonící na dlážděné podlaze dlouhými kroky kráčela halou až k dámským toaletám. Mdlé sténání bolesti a zármutku ji pronásledovaly.
Horda dívek poletovala před zrcadly na délku stěny na záchodech. Měly jenom okamžik na civění na její oslnivé šaty, než si všimly, jak se drobná dívka krátce otřásla kvůli vydýchanému a příliš horkému vzduchu před tím, než je vyrušil chaos. Začalo to s tím, že se Emma Roland sama bodla řasenkou do oka. Zasáhlo ji zděšení, strčila plnou skleničku punče do ruky Bethany Crandall, což potřísnilo Bethany a ušpinilo troje další šaty na těch nejméně vhodných místech. Atmosféra na záchodech byla najednou vyššího stupně než teplota, když jedna holka - s odpornou zelenou skvrnou přes prsa - obvinila Bethany, že na ni vylila punč záměrně.
Bledá tmavovlasá dívka se jen lehce usmála na počínající hádku a pak kráčela k nejvzdálenější kabince v dlouhé místnosti a zavřela za sebou dveře.
Nevyužila soukromí k tomu, co by kdekdo očekával. Místo toho - předvádějící žádný strach z nesterilního prostředí - se dívka opřela čelem o kovovou zeď a zavřela oči. Její ruce semknuté do malých tvrdých pěstí taky spočinuly na kovu coby na podporu.
Jestli by nějaká dívka na dámských toaletách dávala pozor, možná by se podivila nad tím, co způsobuje rudou zář, která tupě zářila ze skuliny mezi stěnou a dveřmi. Ale nikdo nedával pozor.
Dívka v červených šatech pevně zatnula zuby. Mezi nimi vystřelil žhavý proud jasného plamene a vytvořil černé skvrny na malé vrstvě barvy na kovové zdi. Začala se chvět, zápasila s neviditelnou silou a oheň nabyl na teplotě, tlusté rudé jazyky praskaly u chladného kovu. Oheň dosáhl jejích vlasů, ale nesežehnul hladké inkoustové lokny. Stopy kouře začaly vycházet z jejího nosu a úst.
Proud jisker vyskočil z jejích uší, když zašeptala jediné slovo skrz zaťaté zuby.
"Melisso."

Zpátky na přeplněném tanečním parketu Melissa Harris roztržitě vzhlédla. Zavolal právě někdo její jméno? Nevypadalo, že by v blízkosti byl někdo, kdo by byl zodpovědný za ten tichý zvuk. Potom to bude její představivost. Melissa znovu obrátila pohled ke svému klukovi a snažila se soustředit na to, co jí říkal.
Melissa přemýšlela, proč souhlasila jít na ples s Cooperem Silverdalem. Nebyl to její typ. Malý kluk, kterého stravovala vlastní důležitost, ne že by ji nemohl prokázat. Byl podivně hyperaktivní celý večer, neustále se chlubil svou rodinou a majetkem a Melissa z toho byla unavená.
Další nepatrné zašeptání přitáhlo Melissinu pozornost a otočila se.
A tam, příliš daleko v davu než aby byl zdrojem toho zvuku, Tyson Bell přímo zíral na Melissu přes hlavu dívky, s kterou tančil. Melissa hned sklopila zrak, otřásla se a snažila se nestarat o to, s kým je, nutila se nevzhlédnout.
Přiblížila se k Cooperovi. Možná nudnému a povrchnímu, ale lepšímu než byl Tyson.
Skutečně? Vážně je Cooper ta lepší možnost? Otázky se objevily v Melissiných myšlenkách, jako kdyby přišly od úplně někoho jiného. Nedobrovolně vzhlédla přímo do Tysonových tmavých očí olemovaných hustými řasami. Pořád zíral.
Samozřejmě byl Cooper lepší než Tyson, nezáleželo na tom, jak krásný byl Tyson. Ta krása byla jen součástí pasti.
Cooper pokračoval v blábolení, koktal, jak se snažil přitáhnout Melissin zájem.
Ty jsi nad Cooperovu úroveň, šeptala myšlenka. Melissa zavrtěla hlavou, cítila se trapně za takové myšlenky. Bylo to domýšlivé. Cooper byl prostě stejně dobrý jako ona, stejně jako jakýkoli jiný kluk.
Ne tak dobrý jako Tyson. Vzpomeň si, jaké to bylo…
Melissa se snažila vytěsnit si představy z hlavy: Tysonovy vřelé oči plné touhy… jeho ruce, hrubé a jemné na její kůži… jeho nádherný hlas, kterým i ta nejobyčejnější slova zněla jako poezie… způsob, jakým i ten nejlehčí tlak jeho rtů na jejích prstech zrychlil její tep do sprintu v žilách…
Její srdce bolestně tlouklo.
Melissa si vědomě vybavila novou vzpomínku na boj proti rebelským představám. Tysonova ocelová pěst udeřující ji do tváře bez varování - černé skvrny jí kvetly před očima - její ruce opírající se o podlahu - zvratky dusily její hrdlo - surová bolest sužující celé její tělo -
Bylo mu to líto. Tak moc líto. Slíbil to. Už nikdy. Nechtěný obraz Tysonových kávových očí zaplněných slzami zamlžil její představu.
Melissiny oči reflexivně hledaly Tysona. Pořád zíral. Jeho čelo bylo krabacené, jeho obočí spojená dohromady, plné žalu…
Melissa se znovu otřásla
"Je ti zima? Chceš můj-?" Cooper si napůl sundal sako od smokingu a pak se sám zarazil, tvář se mu zalila ruměncem. "Nemůže ti být zima. Je tu hrozně vedro," řekl neobratně, jak couvnul od nabídky, zapínal si sako.
"Je mi fajn," ujistila ho Melissa. Nutila samu sebe, aby se dívala jenom do jeho bledé, chlapecké tváře.
"Tohle místo je celkem na houby," řekl Cooper a Melissa přikývla, byla šťastná, že může souhlasit. "Mohli bychom jít do tátova klubu. Je to neuvěřitelná restaurace, jestli máš chuť na dezert. Nebudeme muset čekat na stůl. Jakmile zmíním své jméno…"
Melissina pozornost se znovu vzdálila.
Proč tu jsem s tímhle malým snobem? Zeptala se myšlenka, která byla v její hlavě tak podivně nepovědomá, ačkoli zněla jejím vlastním hlasem. Je to slaboch? Co s ním, když by nedokázal ublížit kotěti? Nelze milovat něco víc než bezpečí? Necítím tu stejnou potřebu v žaludku, když se podívám na Coopera - když se podívám na kohokoli kromě Tysona… Nemůžu lhát sama sobě. Pořád ho chci. Tak moc. Není to láska, to chtění?
Melissa si přála, aby nevypila tolik toho odporného, spalujícího punče. Bylo nemožné, aby myslela jasně.
Sledovala, jak Tyson opustil svoji partnerku a přecházel parket, dokud nestál přímo před ní - dokonalé klišé fotbalového hrdiny s širokými rameny. Bylo to, jakoby Cooper mezi nimi neexistoval.
"Melisso?" zeptal se zjihlým hlasem, zármutek zkroutil jeho rysy. "Melisso, prosím?" Ruku měl nataženou k ní, ignoroval Cooperovy nevyslovené námitky.
Ano, ano, ano, ano, ano skandovalo se v její hlavě.
Tisíc vzpomínek touhy ji otřáslo. Její zamlžená mysl se vzdala.
Melissa váhavě přikývla.
Tyson se usmál úlevou, radostí, vytáhl si ji od Coopera do náruče.
Bylo prostě tak jednoduché s ním jít. Melissina krev tepala žilami úděsným tempem.
"Ano!" zasyčela bledá tmavovlasá dívka ukrytá v kabince a rozeklaný jazyk plamene rozsvítil její tvář červení. Oheň praskal tak hlasitě, že by si toho někdo mohl všimnout, kdyby toalety nebyly pořád plné pronikavých hlasů zvýšených rozčilením.
Oheň ustoupil a dívka se zhluboka nadechla. Její oční víčka na chvíli mrkala, než se znovu uzavřela. Její pěsti se ještě více sevřely, dokud bledá kůže nevypadala, že by se mohla roztrhnout na ostrých hranách jejích kloubů. Její útlá postava se začala třást, jakoby chtěla zvednout horu. Napětí, odhodlanost a očekávání tvořily téměř viditelnou auru kolem ní.
Ať už si nyní zvolila jakýkoli úkol, bylo zřejmé, že dokončení pro ni bude cennější než cokoli jiného.
"Coopere," zašeptala a oheň vyšlehával z jejích úst, jejího nosu, jejích uší. Plameny omývaly její obličej.

Jako bys vůbec nic neznamenal. Jako bys byl neviditelný. Jako bys neexistoval! Cooper se třásl vztekem a slova v jeho hlavě živila jeho zuřivost, přiváděla ji k varu.
Měl bys ji donutit, aby si tě všimla. Měl bys ukázat Tysonovi, kdo je tady šéf.
Jeho ruka se automaticky natáhla k těžké vyboulenině na kříži schované pod sakem. Šok z rozpomenutí na zbraň ho hned zklidnil a přiměl ho rychle mrkat, jakoby se právě probral ze snu.
Na krku mu naskočila husí kůže. Co dělal s pistolí na plesu? Zbláznil se?
Byla to hloupost, ale tehdy mohl udělat, když ho Warren Beeds nazval pitomým chlubilem? Jasně, byla pravda, že školní bezpečnostní systém byl k smíchu, že kdokoli mohl propašovat, cokoli chtěl. Dokázal to, nebo ne? Ale mělo cenu mít zbraň na zádech, jen aby zahanboval Warrena Beedse?
Mohl vidět Melissu, její hlavu na rameni toho pitomého sportovce, oči zavřené. Zapomněla úplně na Coopera?
Vztek zase pobublával; jeho ruka se natahovala k zádům.
Cooper tentokrát zavrtěl hlavou důrazněji. To nebyl důvod, proč si přinesl zbraň… Byl to jenom vtip, žert.
Ale podívej se na Tysona. Podívej se na jeho nadřazený, samolibý úsměv na tváři! Kdo si myslí, že je? Jeho otec není nic víc než proslavený zahradník! Nemá obavy, že udělám něco s faktem, že mi ukradl holku. Ani si nepamatuje, že jsem ji přivedl. Nebál by se mě, kdyby to udělal. A Melissa si nepamatuje, že existuju.
Cooper zaťal zuby, znovu hodně naštvaný. Představil si, jak nadřazený výraz Tysonovy tváře mizí, mění se v horor a strach, kdyby se díval do hlavně zbraně.
Ledový strach vytrhl Coopera zpět do reality.
Punč. Víc punče, to potřebuju. Je to levné, odporné svinstvo, ale aspoň je to silné. Po několika skleničkách punče budu vědět, co mám udělat.
Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, pak Cooper spěchal ke stolu s osvěžením.

Tmavovlasá dívka na toaletách se zamračila a zlostně zavrtěla hlavou. Dvakrát se zhluboka nedechla a sama sobě si šeptala uklidňující slova hrdelním vrněním.
"Je tu spousta času. Trochu víc alkoholu zamlží jeho mysl, přebere jeho vůli… trpělivost. Je tu pořád spousta věcí na zařízení, tolik dalších detailů…" Znovu zatnula zuby a oční víčka se znovu zavřela nyní na delší dobu.
"Nejdřív Matt a Louisa, potom Bryan a Clara," řekla si, jakoby pracovala na seznamu. "Fuj, a pak ten dotěrný Gabe! Proč on ještě není nešťastný?" Znovu se nadechla na uklidnění. "Je načase, aby se moje malá pomocnice zas dala do práce."
Přiložila si pěsti ke spánkům a zavřela oči.
"Celeste," vydala ze sebe.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ball-et | E-mail | Web | 26. prosince 2009 v 18:12 | Reagovat

jé to je super už se těším,až  si jí přečtu ;-)

2 Kýťulka | Web | 21. ledna 2010 v 11:13 | Reagovat

O_Oses fakt dobra, moc dekuju   :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.