Ukázka z knihy "Princezna nad Propastí"

13. prosince 2009 v 22:23 | Susannah |  Princezna nad Propastí
Tak jo, přepsala jsem úryvek z Princezny nad propastí. Je to osmý díl... A dalo mi to vážně naprosto příšerně zabrat. Bolí mě záda, jak se nad tim přepisovánim celou dobu hrbím... :(
Ale: Uvnitř článku je prakticky to nejdůležitější z celé knihy HROMSKÉ SPOILERY. Takže číst jen na vlastní nebezpečí. ;)


_____________
(česká verze knihy - strana 38)
Ale aspoň mám čas na chvíli popadnout dech a snažit se pochopit, co se to na mě valí.
Prostě to nechápu.
No, ne to, jak Michael zareagoval na moje vlasy. Překvapilo ho, že jsem tak nakrátko.
Ale ne nepříjemně. Tvrdil, že mi to sluší. Že vypadám jako Natalie Portmanová, když jí začaly vlasy dorůstat po tom, jak si je sotříhala pro roli ve filmu V jako vendetta,
A objal mě a políbil. A pak mě objal ještě VÍC a políbil taky tak - to už jsme byli v chodbě a mamka s panem G. zůstali v kuchyni a Lars si zrovna rovnal podpažní pouzdro. Cítila jsem Michaelův krk a spoje mezi mými nervovými buňkami se zalily hektolitry serotoninu kvůli jeho feromonům. Cítila jsem se uvolněná a šťastná.
A myslím, že on to cítil zrovna tak. Celou cestu do restaurace mě držel za ruku a mluvili jsme o všem, co se stalo od té doby, kdy jsme se viděli naposledy - jak babičku vylili z Plazy a Lilly šla na blond (neptala jsem se, jestli si myslí, že To Lilly a Džejpí dělali, když byl Džejpí u nich na chatě, protože se snažím vyhýbat debatám o sexu, které by mohly Michaelovi připomínat, že my dva jsme To ještě nedělali, a roznítit v něm touhu). A taky o tom, jak Rocky umí jezdit s odrážecím autíčkem. A o doktorce a doktoru Moscovitzových a jejich polovičatých pokusech vrátit se k sobě.
A když jsme dorazili do restaurace, hosteska Rosey náš usadila u našeho obvyklého stolu u okna a pozvala Larse, aby si s ní sedl na bar, kde bude moct sledovat jak mě, tak baseball, co zrovna běžel v televizi.
.
.
.
... a Michael si dal kuře kung pao a já fazolové lusky s omáčkou a pak jsem se ho zeptala: "A kdy se budeš stěhovat na kolej? To ti ještě nezačala škola?" A Michael odpověděl: "Zrovna o tom jsem s tebou chtěl mluvit. Chtěl jsem ti to říct, až se uvidíme, ne po telefonu."
A já na to: "Fakticky?" Myslela jsem si, že teď vybalí něco v tom smyslu, že si našel vlastní byt, protože už má dost toho, že musí bydlet v pokoji s někým dalším. Něbo možná, že se stěhuje k doktoru Moscovitzovi, protože jeho otec se cítí sám. Byla jsem si tak dokonale jistá, že ať má Michael na srdci cokoli, pro nás dva to nebude nic moc znamenat, že jsem si nabrala pořádné sousto sezamových nudlí, právě když začal říkat:
"Víš, jak jsem ti vyprávěl o tom projektu, na kterém jsem v létě pracoval? O té robotické ruce?"
"Jak s ní budou doktoři moct operovat srdce tak, že nebudou muset otevírat hrudník?" zahuhňala jsem s plnou pusou nudlí. "Uhm."
"Jo," potvrdil Michael. "Mám pár dobrých zpráv. Zaprvé, funguje to. Aspoň ten prototyp. Na mého profesora to udělalo takový dojem, že o tom napsal svému kolegpvi z jedné japonské společnosti - je to firma, která se snaží vyvíjet dokonalé robotické chirurgické přístroje, které by pracovaly bez asistence chirurgů. A ten jeho kolega chce, abych přijel do Japonska a pokusil se u nich vyrobit model, který by se dal opravdu používat na operačních sálech."
"Páni!" Spolykala jsem nudle a nabrala si další sousto. No, co, byla jsem hrozně hladová. Od chvíle, kdy jsem si dala ve školní jídelně tříbarevný fazolový salát, jsem nic nejedla. Jo, až na naprosto příšerné japonské oříšky u Grandmére. "A kdy tam pojedeš? Někdy o víkendu?"
"Ne," zavrtěl Michael hlavou. "Víkend na to nestačí. Musím být u toho, když se bude projekt dávat dohormady. Můj profesor zařídil, aby mi to uznali jako splněný semestr, a taky abych dostal odpovídající stipendium, když budu pryč."
"Aha." Lidičky, tyhle nudle jsou boží. "A na jak dlouho teda jedeš? Na týden?"
"Mio," začal trpělivě Michael, "jenom ten prototyp mi trval celé léto. Zkompletovat funkční model, s odpovídajícím časovým MTI a cétéčkem a rentgenem mi bude trvat rok. Nebo i víc. Ale je to fantastická příležitost - nemůžu to odmítnout. To, na čem pracuju, může pomoct zachránit tisíce životů. A já potřebuju být u toho, abych měl jistotu, že se to opravdu povede."
Počkat. Rok? Nebo VÍC?
Samozřejmě jsem se začala dávit studenými sezamovými nudlemi, a Michael se naklonil přes stůl, aby mě praštil do zad, a já se musela napít své vody s ledem i jeho koly, než jsem zase dokázala popadnout dech.
A když jsem ho popadla, vypravila jsem ze sebe jenom: "Co? COŽE?" A tak pořád dokola.
A i když se mi to Michael snažil vysvětlovat - stejně trpělivě, jako mluvím s Rockym, když mi cpe v jednom kuse pod nos svoje autíčko, slyšela jsem v hlavě jenom jedno: Bude to trvat rok. Možná i víc. Ale je to fantastická příležitost - nemůžu to odmítnout. Bude to trvat rok. Možná i víc. Ale je to fantastická příležitost - nemůžu to odmítnout.
Michael se stěhuje do Japonska. Na rok. Možná o víc.
A odlétá v pátek.
Takže chápete, proč jsem se musela zvednout. Copak existuje nějaký vesmír, ve kterém by to dávalo smysl? Možná BIZARNÍ vesmír. Ale ne MŮJ vesmír. Ten, ve kterém spolu s Michaelem existujeme.
Nebo ve kterém jsme spolu existovali.
Jeho věty mi pořád bušily v hlavě. Bude to trvat rok. Možná i víc. Ale je to fantastická příležitost - nemůžu to odmítnout, a tak sjem vyhrkla: "No, Michaele to je bezva. Jsem ráda, že máš radost," zatímco hlas v mojí hlavě křičel: "Je to kvůli MNĚ?"
A pak se najednou zevnitř hlavy dostal ven, než jsem se stačila rozmyslet: "Je to kvůli mně?"
Byla to prostě noční můra. I když jsem si v duchu říkala: "Mlč, mlč," pusa si dělala, co chtěla. O vteřinku později, než jsem ji stačila zarazit, pokračovala: "Je to kvůli mně? Odjíždíš do Japonska kvůli něčemu, co jsem udělala?" A potom moje pusa vyjekla: "Nebo NEUDĚLALA?"
A já toužila spolykat všechny sezamové nudle světa, jen abych se konečně umlčela.
Ale Michael jen zavrtěl hlavou. "Ne, to víš, že ne. Copak to nechápeš, Mio? Je to neuvěřitelná příležitost. Ta společnost už nasadila inženýry, aby pracovali na mém návrhu. MÉM návrhu. Něco, co jsem sám vymyslel, může změnit směr vývoje moderní chirurgie, jakou jsme znali. Takže u toho samozřejmě musím být."
"Ale proč se to musí dělat v Japonsku?" vybuchla moje pusa.
.
.
.
"Mio, tenhle projekt je tak trochu v časovém presu. Jestli to chceme dostat na trh co nejdřív, pak nemůžeme plýtvat časem. Takže... ne, nebudu jezdit domů na Díkůvzdání ani na Vánoce. Nejspíš nepřijedu dřív než příští léto. Do té doby už snad budeme mít něco, co budeme moci předvést při skutečném chirurgickém zákroku."
.
.
.
Je mi naprosto fuk, jak úžasná je to příležitost,
Je mi naprosto fuk, kolik peněz tím vydělá nebo kolik tisíc životů tím zachární.

Jak může nějaký kluk, který miluje svou přítelkyni tak, jako Michael tvrdí, že miluje mě, chtít být bez ní celý ROK?

.
.
.
A Lars, který sem strčil hlavu pár vteřin po tom, co jsem sem zapadla, jenom zahuhlal: "No, ehm, víte, chlapi někdy dělají tyhle věci, aby si něco dokázali."
Jak DOKÁZALI? KOMU? Copak já nejsem ta jediná, na kom mu má záležet? A já nechci, aby Michael odjížděl na rok do Japonska.
A heleďte, to není totéž, jako by Michael odjel do pouště Gobi a honil tam teroristy jako Lars, když si chtěl něco dokázat. Michael jede jenom do nějaké pitomé počítačové laboratoře v Japonsku"
A jo, já chápu, že ta robotická chirurgická ruka může zachránit tisíc životů.

ALE CO MŮJ ŽIVOT?

.
.
.
Vrátím se tam. A budu chápavá. Budu se radovat z Michaelova štěstí. Nebudu říkat nic v tom smyslu, že kdyby mě doopravdy miloval, neodjížděl by beze mě. Protože nemůžu být tak sobecká. Už jsem měla Michaela pro sebe skoro dva roky. Nemůžu bránit zbytku světa, který ho zřejmě zoufale potřebuje, aby si ho taky užil. Jeho i jeho geniální mozek.
Až na to, že...

AŽ NA TO, ŽE CO BUDU DĚLAT, KDYŽ SI NEBUDU MOCT PŘIVONĚT K JEHO KRKU??????

Nejspíš umřu.
_____________
(česká verze knihy - strana 79)
"Tati!' vytřeštila jsem na něj oči. "Michael se se mnou nerozešel. Totiž jestli jsi tím svým proslovem chtěl říct zrovna tohle."
"Ne?" Táta se přestal tvářit spokojeně. "Aha. Tak - co ti tedy provedl?"
"No... pamatuješ, jak jsme spolu letěli do Genovie a dívali se cestou na Pána Prstenů?"
"Ano." Táta protočil panenky. "Chystáš se mi naznačit, že Michael musí odnést do Mordoru Jeden prsten?"
"Ne," odpověděla jsem. Nechápala jsem, jak si z toho může dělat legraci. "Ale chce dokázat elfskému králi, že za něco stojí, jako Aragorn."
"Kdo je elfský král?" chtěl vědět táta. Znělo to upřímně zmateně.
"TATI. TY jsi elfský král."
"Vážně?" Táta si upravil kravatu a zase se zatvářil spokojeně. Pak se zarazil. "Počkej... já nemám špičaté uši. Nebo ano?"
"Myslím to OBRAZNĚ, tati," vyhrla jsem a protočila panenky. "Michael má pocit, že ti musí dokázat, že je hoden být s tvou dcerou. Jako měl Aragorn pocit, že musí dokázat elfskému králi, že je hoden být s Arwen."
"No," pochopil konečně táta, "na tom nevidím nic špatného. Jak to hodlá konkrétně provést? Tedy jak hodlá získat mé uznání? Protože, promiň, ale stanout v čele armády Mrtvých, aby porazil Skuruty, to mě zrovna moc nebere."
"Michael nechce vést žádnou armádu Mrtvých. Vynalézá robotickou chirurgickou ruku, která umožní operovat srdce bez otevření hrudníku," vysvětlila jsem.
Táta se přestal šklebit.
"Vážně?" zeptal se úplně jiným tónem. "Tohle udělal?"
"No, sestrojil prototyp," upřesnila jsem. "A nějaká japonská společnost ho nutí, aby tam přiletěl a pomohl jim vyrobit fuknční model. Nebo tak něco. Ale jde o to, že to bude trvat ROK! Michael bude v Tskubě ROK! Nebo ještě víc!"

_____________
(česká verze knihy - strana 114)
DŮVODY, PROČ TO DNESKA VEČER DĚLAT
VS.
DŮVODY, PROČ TO DNESKA VEČER NEDĚLAT
Pro:
Může ho to přesvědčit, aby zůstal v New Yorku a neodjížděl do Japonska, což mě zachrání před nervovým zhroucením, protože si budu moct čichat k jeho krku.
Proti:
Může ho to přesvědčit, aby zůstal v New Yorku a neodjížděl do Japonska, což připraví svět o lékařský vynález s potenciálem zachraňovat lidské životy a mojí babičku důvod, aby mi přestala předhazovat kluky, které jsou pro mě podle jejího názoru "vhodnější" (myslí tím bohatší) než Michael.
Pro:
Michael říká, že stejně nepůjde na můj maturitní ples, takže To s ním klidně můžu dělat hned teď.
Proti:
Ale možná, že než by došlo na můj maturitní ples, chtěl by Michael sex už tak zoufale, že by na ples nakonec přišel!
Pro:
Bude to pro nás příležitost dokázat si svou lásku fyzicky - tak, že z nás bude opravdu jedno tělo, jedna mysl, jedna duše.
Proti:
Co když si upšouknu nebo tak něco? Chci říct, když je člověk nahý, je přece všechno tak hrozně vidět!
Pro:
Když už mluvíme o té nahotě, konečně uvidím Michaela nahého.
Proti:
On uvidí nahou MĚ.
Pro:
Kdybychom měli sex dneska, místo abych čekala až na plesovou noc, vyhnuli bychom se klišé, jaké prožívá tolik dvojic ve filmech pro puberťáky.
Proti:
Fakt, že je mi teprve šestnáct, by mohl znamenat legální komplikace, hlavně pro Michaela. I když jsem si jistá, že by táta neriskoval palcové titulky na prvních stránkách o něčem takovém.
Pro:
Lilly už To dělala, aspoň myslím. A nezdá se, že by to jí nebo Džejpímu nějak uškodilo.
Proti:
Tohle ale nevím jistě.
Pro:
Když si navzájem odevzdáme Nejcennější dar naší neposkvrněnosti, vznikne mezi námi emociální a duchovní pouto, které vydrží celý život a které už nikdy nebude ani jeden z nás moci navázat s někým jiným v tom nepravděpodovním případě, že bychom se rozešli.
Proti:
K tomuhle mě nic nenapadá.
Pro:
Ale co. Tak To budeme dělat.
Já to zvládnu.
_____________
(česká verze knihy - strana 127)
Michael se netvářil tak překvapeně, jak jsem očekávala. Asi proto, že už jsme byli spolu sami v hotelovém pokoji. Když teď o tom tak uvažuju, vlastně to bylo všechno trochu předvídatelné.
A pak řekl něco, co mě naprosto vyděsilo (netušila jsem, že už PRVNÍ z té SPOUSTY indormací, co se dneska od Michaela dozvím, mě tolik vyděsí). "Mio, a víš to jistě?"zeptal se s povzdechem. "Protože ty jsi byla o té noci po plese tak pevně přesvědčená a já bych nechtěl, abys měnila svůj názor jen proto, že odjíždím pryč a ty máš strach, abych si něco... ehm... nezačal s nějakou gejšou, jak jsi předtím říkala."

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Takže já samozřejmě udělala jen: "Ehm... cože?"
Protože, no, Michael se celý loňský rok vyjadřoval docela otevřeně v tom smyslu, jak moc už by chtěl - no, mě. A fatk, že když mu to nabídnu, začne můj návrh zpochybňovat, mě vážně vykolejil.
Nehledě k tomu, že mě ještě vůbec nehodil na postel a nevykřikl, že v tom případě do Japonska neodjede.
"Já vím," pokračoval a zatvářil se, jako by mu to působilo fyzickou bolest, "ale chápej, já nechci, aby se to poprvé stalo ze špatných důvodů. Jako že si třeba myslíš, že když se spolu vyspíme, změním názor a neodjedu nebo tak něco."
.
.
.
"Uhm," zahuhlala jsem zahanbeně. "No, to rozhodně není ten důvod, proč jsem změnila názor s tou nocí po maturitním plese. ROZHODNĚ ne."
"Ano?" Michael vypadal, jako by mi pořád vůbec nevěřil. "Takže když se dneska budeme spolu milovat, nebudeš na mě naštvaná, když ráno odletím do Japonska?"
"Ne," odpověděla jsem. Bála jsem se, že se mi nosní dírky rozšíří jako blázen, když jsem vyslovila tak nehoráznou lež. Ale doufala jsem, že v tom šeru by si toho nemusel všimnout. "I když... musím říct, že mě překvapuje, že chceš stejně odjet. Vzhledem k tomu, no, víš. Že bys měl sex. Se mnou. Pravidelně."
.
.
.
"Nejcennější dár je naše neposkvrněnost," odpověděla jsem. "Myslím, že bychom ji měli odevzdat jeden druhému. Dneska večer."
"Mio..." Podíval se na mě jako bych byla padlá na hlavu. Já se svého - jak jsi to říkala? Nejcennějšího daru? - zbavil už dávno."
.
.
.
"Kdybys to věděl, tak CO?" přerušila jsem ho. "Nedával bys Judith svůj Nejcennější dar?"
"Prosil jsem tě, abys tomu tak neříkala. Ale ano, v zásadě, je to tak."
"Takže je to MOJE vina?" zavřískala jsem. "Je to moje vina, že jsi přišel o panictví s někým jiným, než se mnou, protože jsem se STYDĚLA svěřit ti, že tě miluju?"
"Nic takového jsem neřekl."
"A tos mi nemohl říct sám, že mě miluješ, místo abys spal s JUDITH GERSHNEROVOU?!"
"A co by se tím změnilo?" chtěl vědět Michael. "Pokud si vzpomínám, tys tehdy chodila s Kennym Showalterem."
Zalapala jsem po dechu. "ALE NEMILOVALA JSEM HO!"
"A jak jsem to měl asi vidět? Tvrdíš, žes nemilovala ani Joshe Richtera, ale v tom případě jsi to dost dobře předstírala!"
Což mnou úplně škublo. Tak on má tu drzost vytahovat tady PŘEDE MNOU JOSHE RICHTERA????
"Každopádně ses s Kennym objímala dost často na to, žes ho nemilovala," pokračoval Michael. "Ale to je v pořádku - mně je to jedno. Ale nemůžeš přece ode mě chtít, abych tenkrát čekal, až se vydovádíš a dojde ti, že mě miluješ."
"Jako chceš ty ode mě, abych čekala, až se vydovádíš v Japonsku a najdeš sám sebe?" zaječela jsem.
.
.
.
Natáhla jsem ruku a sundala si řetízek s vločkou, ten, co mi dal Michael k patnáctým narozeninám. Natáhla jsem ho k němu, tak jako Arwen nabídla svůj náhrdelník věčeného života Aragornovi, jako dárek na rozloučenou, který mu ji bude připomínat, když se bude pokoušet dobýt zpátky svůj trůn, aby si získal ocenění jejího otce.
Až na to, že já ho Michaelovi vracela ne proto, aby mu připomínal naši lásku.
Protože už jsem ho nechtěla.
Protože mi připomínal někoho dalšího, kdo byl s námi tehdy na tom plese - Judith Gershnerovou.
No dobře, byla tam s jiným klukem. Ta holka v tom vážně uměla chodit. Ale stejně. Mezi Aragornem a Arwen to bylo úplně něco jiného. Protože Aragorn TO nikdy nedělal s holkou, která dokáže klonovat mušky. A nelhal o tom.
NIKDY MI TO NEŘEKL. Co DALŠÍHO mi ještě zapomněl svěřit? A JAK MU MŮŽU VĚŘIT, KDYŽ PO TOM VŠEM ODJÍŽDÍ DO JAPONSKA?????
"Mio," oslovil mě Michael úplně jiným hlasem. Nebyl zaskočený jako Aragorn, spíš to znělo, jako by mě chtěl uhodit. Což by samozřejmě nikdy neudělal. Ale znělo to tak. Pořádně zuřil. "Nedělej to. To. Ne."
"Sbohem, Michaeli," vzlykla jsem. Protože CO JINÉHO SE TADY DALO ŘÍCT?
A upustila jsem řetízek na podlahu - protože jsem si ho nechtěla nechat - a rozběhla se pryč, i když jsem přes slzy ani neviděla na cestu.
_____________
(česká verze knihy - strana 141)
TLOUIE: Říkal, že to nic neznamenalo, že se spolu prostě jen "vyspali". Tino, co mám dělat??? Jak to, že mi to neřekl????
ROMANCE: Vždyť ti to přece řekl.
TLOUIE: Trochu pozdě!!!!!!
ROMANCE: Ale řekl.
TLOUIE: NAVÍC JI VŮBEC NEMILOVAL!!!!!
ROMANCE: Ve spoustě románů má hrdina bezvýznamný sexuální poměr s nějakou bezvýznamnou ženou, než potká hrdinku.
TLOUIE: S JUDITH GERSHNEROVOU???????
ROMANCE: Ne, to ne. Ale když To hrdina a hrdinka nakonec dělají spolu, na tu první úplně zapomene. Protože sex je mnohem lepší, když tu osobu miluješ.
TLOUIE: Nemůžu uvěřit, že se ho zastáváš. Řekl mi, že pojede do Japonska, i když To uděláme.
_____________
(česká verze knihy - strana 152)
MUSELA jsem zavolat Lilly (na mobil, aby nebyla žádná šance, že to zvedne Michael). Řekla jsem jen: "Lilly? Nemůžu tě dneska vyzvednout."
"Princko?" Lilly mluvila nějak podezíravě. "Jsi to ty?"
"J-jo," vypravila jsem ze sebe.
"Počkej - ty BREČÍŠ?"
"CO se děje?" zeptala se Lilly. "Co jsi udělala bráchovi? Takhle strašně ještě nikdy nevypadal. Tys ho vážně nechala? Protože on říká, že jo."
"On - on -"
Ale bylo to beznadějné. Nedokázala jsem promluvit. Na to jsem byla moc ubrečená.
"Ježiši, Mio!" Vypadalo to, že se Lilly o mě zase jednou doopravdy zajímá. "To vypadá, jako bys na tom byla ještě hůř než on. CO SE DĚJE?"
"T-teď nemůžu mluvit," zahuhňala jsem. Protože technicky vzato to byla pravda. Nemohla jsem mluvit, protože jsem hrozně brečela.
"Fajn," ozvala se Lilly. "Ale, Mio... vážně, já o tom nic nevím, ale tys Michaelovi opravdu zlomila srdce. A jediný důvod, proč nepřijdu za tebou a nenakopu ti za to zadek, je ten, že tvoje srdce na tom podle všeho taky není nejlíp. Ale fakticky, musíš si s ním promluvit. Aspoň promluvit. Myslím, že ať se mezi vámi stalo cokoli, můžete to zvládnout, jenom když spolu budete MLUVIT. Ano?"
_____________
(česká verze knihy - strana 179) - Písemný rozhovor Mii a Džejpího během hodiny chemie
Počkej... tak ty ses s Lilly rozešel kvůli MNĚ????
No... částečně ano.
Džejpí, Lilly je prostě zaková. Já už jsem na to ZVYKLÁ. Nevadí mi to.
Ale mělo by ti to vadit. Zasloužíš si, aby se k tobě lidi chovali líp. Ty nad tím mávneš rukou, že "je prostě taková". Ale to přece neznamená, že se chová správně, Mio. Proto si myslím, že když ses dokázala tak rázně postavit Michaelovi a tomu, co ti udělal, znamená to opravdový krok vpřed.
Ale já přece nenechávám lidi, aby se ke mně chovali špatně! Laně jsem jednou rozbila mobilní telefon... no, to jsi tu ještě nebyl. Ale udělala jsem to.
.
.
.
No právě. Právě takovéhle věci si pořád namlouváš. Proto je dobře, že ses dokázala vzepřít, když jde o Michaela. Já ho mám rád, ale nebylo od něj hezké, že ti lhal o své sexuální minulosti. Upřímně si myslím, že to je ve vztahu ta nejdůležitější věc. A jestli k tobě Michael nedokáže být upřímný v něčem tak zásadním, tak jak byste spolu vy dva mohli dál pokračovat?
Já jen doufám, že my dva jsme pořád kamarádi. Nechci, abys mi vyčítala ten rozchod s Lilly. Nechci, aby to ovlivnilo NAŠE přátelství. Protože já tě považuju za svou kamarádku, Mio. Nejlepší, jakou jsem kdy měl.
Díky, Džejpí! Já si to o tobě myslím taky. Ani ti nedokážu říct, jak moc pro mě znamená, že aspoň ty jsi tady v tom všem na mojí straně, a ne na Michaelově. Protože většina kluků by byla asi na jeho. Jenomže oni nerozumějí tomu, že neposkvrněnost je ten nejcennější dárek, který se má věnovat jenom tomu, koho opravdu miluješ. A když ho vyplýtváš na někoho, na kom ti nezáleží, nemáš už pak, co dát člověku, do kterého se jednou OPRAVDU zamiluješ.
Přesně tak, proto si tu svou hlídám.
_____________
(česká verze knihy - strana 179)
Teď už vím, jak to Michael myslel, když mi psal, abych ho nechala přijít a vysvětlit mi to. Myslel to tak, že přijde přímo sem. Na STŘEDNÍ ŠKOLU ALBERTA EINSTEINA.
A šel nahoru po schodech k učebně chemie, zrovna, když jsem vycházela s Džejpím. Ale já si ho nejdřív vůbec nevšimla. Myslím Michaela.
Aspoň dokud Džejpí - který si Michaela taky určitě nevšiml - neřekl: "Tak kamarádi?" a já na to "No jasně!" a on se pak zeptal: "Objímačka?"
A mě nenapadlo nic lepšího než: "Proč ne?" A objala jsem ho.
A byla jsem tak... já nevím. DOJATÁ, že je Džejpí smutný z toho rozchodu s Lilly, a tak - a prostě, další věc, kterou vím je, že jsem DALA DŽEJPÍMU PUSU.
Chtěla jsem mu dát pusu jen na tvář. Jenomže on zrovna nějak otočil hlavou. A tak jsem ho políbila přímo na rty,
Trvalo to jenom vteřinu.
Ale políbila jsem ho. Na rty.
Ne, že by o něco moc šlo - vím jistě, že nešlo - nebýt toho, že když jsem spustila ruce dolů z jeho krku a otočila se - v rozpacích, protože jsem ho vůbec nechtěla políbit - právě v tu chvíli jsem uviděla Michaela.
Stál uprostřed přeplněné haly a tvářil se ohromeně.
.
.
.
"Michaeli," hlesla jsem.
Ale bylo už pozdě. Protože Michael se obrátil a zamířil pryč.
Odešel pryč, protože si uvědomil, že tímhle příchodem udělal kolosální chybu.
Nemůžu tomu uvěřit. To pro něj neznamenám po tom všem ani tolik, aby se se mnou pokusil promluvit? A taky nepřišel, aby praštil Džejpího za to, že si dovoluje na jeho holku!
Asi proto, že vlastně už nejsem jeho holka.
.
.
.
Člověk by myslel, že na to aspoň něco řekne, i kdyby to mělo být jen: "Sbohem. Navždycky."
Sbohem navždycky. Panebožě. Odlétá už dnes večer. Navždycky.
A vypadal hezky, když tam tak stál, vysoký a silný s čerstvě oholeným krkem.
Vypadal tak šokovaně - tak zranitelně -
_____________
(česká verze knihy - strana 191)
"KTERÉ AEROLINKY?"
A Lilly se nechápavě zeptala: "Cože?"
"SE KTEROU SPOLEČNOSTÍ MICHAEL LETÍ?" zavřískala jsem.
"Continental," odpověděla, pořád tak vyjeveně. "Počkat - Mio, kde jsi? Máme shormáždění - musíš vystoupit s projevem! Tvoje kandidatura!"
"Nemůžu!" přerušila jsem ji. "Tohle je důležitější, Lilly, musím ho vidět - "
Brečela jsem. Už zase.
.
.
.
A pak jsem zavolala tátovi na jeho číslo pro případ krajní nouze.
"Mio?" zašeptal do telefonu. "Co se stalo?"
"Nic se nestalo," odpověděla jsem. "Byla to mamka?"
"Nic se nestalo? Mio, tohle je nouzové číslo - jsem na zasedání Valného shromáždění - zrovna teď sedím na výboru pro ozbrojení a mezinárodní bezpečnost. Já vím, že se trápíš, protože ses rozešla se svým přítelem, ale jestli nekrvácíš, okamžitě zavěšuju."
"Tati, nebuď takový! Musím to vědět!" naléhala jsem zoufale. "Ta osoba, jak jsi říkal, že jsi ji nechal odejít bez boje. Byla to mamka?"
"O čem to mluvíš?"
"BYLA TO MAMKA? Ona byla ta osoba, kteoru jsi miloval a nechal odejít? Asi jo, viď? Protože mi říkala, že se nikdy nechtěla vdávat, ale ty ses MUSEL oženit, abys dal trůnu dědice. Nevěděl jsi, že dostaneš rakovinu varlat a já zůstanu tvoje jediné dítě. A něvděl jsi, že už nikdy nepotkáš nikoho, koho bys miloval tak jako ji. A tak jsi ji nechal odejít bez boje, je to tak? Byla to ona. Vždycky to byla ONA."
Na druhém konci linky nastalo na chvíli ticho. Pak táta tichounce pronesl: "Neříkej jí to."
"Neřeknu, tati," odpověděla jsem. Přes slzy jsem skoro neviděla na Larse, jak se s vrátným z Four Seasons poskakují a horečnatě mávají na tacíky, které už byly očividně obsazené. "Slibuju. Jenom ještě maličkost."
"Mio, opravdu už musím končit -"
"Čichal sis jí někdy ke krku?"
"Cože?"
"K máminu krku, tati. Musím to vědět. Když jste spolu chodili... čichal sis k němu? A připadalo ti to jako ta nejkrásnější vůně na světě?"
"Jako frézie," odpověděl nepřítomně táta. "Jak to víš? Nikdy jsem jí to neřekl."
Mámin krk vůbec nevoní jako frézie. Voní po mýdlu Dove a terpentýnových barvách. A po kávě, kterou v jednom kuse pije.
Ale ne tátovi. Ten cítí něco jiného. Protože máma pro něj byla TA JEDINÁ.
Jako Michael pro mě. Ne JEDINÁ, jasně. Ale JEDINÝ.
_____________
(česká verze knihy - strana 204)
"LILLY!" vyhrkla jsem. "Já jsem ti nesbalila kluka. Už jsem ti to vysvětlovala, políbila jsem ho jenom proto, že - no, já vlastně nevím, proč jsem ho políbila. Prostě jsem to udělala. Ale -"
"Víš co, Mio?" vyštěkla Lilly. "Nechci to poslouchat. Schovej si to pro někoho, kdo to opravdu ocení. Jako třeba pro Džejpího!"
"Džejpí mě nemiluje, Lilly!" vyštěkla jsem. "To přece víš!"
"Že by?" Lilly se ošklivě zasmála. "No, tak to možná vím něco, co ty ne."
"O čem to mluvíš?" vyjekla jsem. "Nech toho, Lilly, to je hloupost. Kamarádíme spolu už tak dlouho, že nás nějaký KLUK přece nemůže -"
"JO?" vyštěkla Lilly. "No, možná už spolu vážně kamarádíme až moc dlouho. Sbohem, princko."
A pak se ozvalo klapnutí.
Lilly mi zavěsila.
.
.
.
Přešla jsem k počítači a zkontrolovala si poštu.
Žádné nové zprávy.
Ale to bylo v pořádku. Žádné si nezasloužím.
Klikla jsem na ten Michaelův poslední mail - ten, na který jsem neodpověděla. A pak jsem klikla na ODPOVĚDĚT.
A pak jsem se na chvíli zamyslela.
A nakonec jsem na prázdnou obrazovku napsala:
Michaele, je mi to moc líto.
A klikla jsem na ODESLAT.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.