Ukázka z knihy "Runaway"

23. prosince 2009 v 16:53 | Susannah |  Runaway
Jak už jsem ráno říkala, Meg Cabot nám letos připravila vánoční dárek v podobě úryvku z chystané knihy Runaway (3. díl série Airhead, vyjde v květnu 2010).
A já nezahálela a ve volných chvílích jsem dnes onen úryvek přeložila. Drobet jsem se zdržela vánočními povinnostmi, ale to se dnes zdržuje skoro každý, ne?
Uvnitř článku tedy najdete ten překlad. Doufám, že máte radost. Užijte si čtení!

>> Pozor SPOILERY na "Being Nikki" a "Runaway" <<


________________
Byla jsem ve své posteli v Brandonově domě na pláži a zdál se mi sen.
V mém snu mě přišel zachránit Christopher. Ukázalo se, že nebyl kvůli té celé záležitosti se mnou, jak jsem mu řekla, že miluju Brandona a ne jeho, naštvaný.
Vlastně právě naopak. Naše znovushledání bylo radostné... a vášnivé. Ten led, který mi proudil žilami, se změnil zpět na krev... teplou, hustou krev, která mě celou nažhavila...
V mém snu mě Christopher líbal... nejdřív něžně, hravé polibky na rty, lehounké jako peříčka v pokrývce, pod kterou jsem ležela.
A potom, když jsem jeho polibky opětovala a dokazovala, že to byla pravda - Že jsem Brandona nikdy nemilovala. Jak bych vůbec mohla? - polibky se prodlužovaly... prohlubovaly... a staly se vášnivějšími. Moje rty se otevíraly pod jeho, zatímco jeho ruce si našly cestu do mých vlasů - rozprostřených do vějíře na mém polštáři - jeho studená ústa na mých, zip jeho kožené bundy skoro nesnesitelně ledový, když se dotíkal mé teplé kůže, zatímco se Christopher nakláněl přes mou postel a šeptal mé jméno...
Oddechla jsem si, že mi v tom hořkém studeném ránu před domem doktora Fonga nevěřil. Jenom nevěděl proč.
Důvod, proč tomu nevěřil, byl ten, že mě - mé pravé já - celou tu dobu miloval. Ne mě, Nikki, dívku, která mu vyrvala srdce z hrudi, hodila ho na zem a rozmačkala ho svými značkovými botami Louboutin.
Mě, Em. Dívku z fotografie, kterou si celé ty měsíce vystavoval na svém stole.
Dívku, o které si myslel, že je už mnoho měsíců mrtvá.
Až na to, že pokud to byla pravda... pokud mi Christopher nevěřil... proč nezavolal?
Protože, připomínal mi hlas v mém snu, Christopher tě už nemiluje.
Počkat. Tenhle sen se mi vůbec nelíbil.
Se zalapáním po dechu jsem otevřela oči. Má ústa totiž svírala něčí ruka. Tohle nebyl sen. To se opravdu dělo.
Samozřejmě jsem věděla, kdo to byl. Kdo jiný by to taky mohl být? Kdo jiný zkoušel celý týden mojí kliku (neúspěšně, protože jsem byla natolik opatrná, abych každý večer dveře zamkla)? Ruka na mých ústech byla mužská. Usuzovala jsem tak podle její velikosti a tíhy, i když jsem ve tmě svého pokoje nemohla vidět, čí ruka to byla.
Takže jsem samozřejmě udělala jediné, co jsem mohla: kousla jsem do ní svými zuby tak silně, jak jsem jen mohla.
Co jiného bych mohla ještě udělat? Brandon se mi uprostřed noci vplíží do pokoje, aby udělal, co kluci jako Brandon dělají dívkám, když spí. Jak se opovažuje využít svou výhodu, když se mi zrovna zdá o někom jiném? O někom, koho mám opravdu ráda...
Zuby jsem držela pevně a nepovolila jsem, dokud jsem neuslyšela křupnutí kostí.
"Au. Ježiši, Em!" vykřikl ten hlas chraptivým šepotem. Ruka se stáhla z mé tváře a asi na vteřinu jsem zaslechla zvuk tření o kůži... rukáv oddalující se od bundy, když někdo mával svojí rukou dopředu a dozadu.
Počkat. Moje spánkem zmatená mysl se snažila najít v tom smysl. Proč by na sobě měl Brandon uvnitř domu koženou bundu?
"Za co jsi mě kousla?" chtěl vědět Christopher.
Zamotala se mi hlava. Christopher? V mém pokoji? Tady v Brandonově domě? Co tady Christopher dělal? A jak se sem dostal? Takže se mi to nezdálo? Opravdu mě líbal?
Posadila jsem se tak rychle, že jsem strčila do Cosabelly, která byla předtím pohodlně stočená u mého krku.
"Christophere?" zašeptala jsem. "Jsi to doopravdy ty? Proboha, ublížila jsem ti? Krvácíš?"
"Samozřejmě, že jsem to já," zašeptal. Zněl tak roztrpčeně, že jsem chtěla popadnout jeho obličej a začít ho zase líbat, jako v tom snu... pokud to vůbec byl sen a ne skutečnost. Ale Christopher mnou nemohl být tak otrávený. Báječný, úžasný, snadno namíchnutý Christopher. "Kdo jiný by to byl? Neříkej mi, že ti sem lezl Stark. To proto jsi měla zamčený dveře? Musel jsem použít svojí kartu do knihovny, abych ten zámek vypáčil. Vážně, jestli se ti sem snažil dostat, zabiju ho - "
Z té bolesti, že Brandon ničil všechno a všechny, které jsem kdy milovala, jsem zapomněla, že jsem se měla k Christopherovi chovat opovržlivě.
Zapomněla jsem, že mám předstírat, že mezi mnou a Brandonem něco je.
Byla jsem tak ohromená zjištěním, že Christopher sedí na mé posteli, stejně jako v tom snu, že jsem ho svými pažemi pevně objala a přitáhla jsem si ho blíž k sobě a přísahala sama sobě, že ho už nikdy nepustím. Nezáleželo mi na tom, jak ledově studené byly kovové zipy a druky jeho bundy na mé kůži v místech, kde nebyla překrytá ladícím růžovým tílkem a šortkami na spaní, co jsem měla na sobě. Stejně jako v mém snu.
"Ach můj bože, Christophere," šeptala jsem, když jsem vdechovala hrubou vůni venkovního vzduchu, která ulpěla v jeho krátkých vlasech. "Jsem tak ráda, že tě vidím."
"Taky tě rád vidím," řekl, když kolem mě rozpřahoval své paže, aby mě objal. Pevně. "A neboj se o moji ruku. Jsem si jistý, že je to jenom povrchové zranění."
Smála jsem se. Až skoro hystericky.
Ale bylo mi to jedno. V jeho sevření mi bylo tak dobře.
Christopher. Christopher byl tady.
"Ale co tady děláš?" zašeptala jsem.
Jeho sevření povolilo dost na to, aby se mi mohl podívat do tváře. Někdy zatímco jsem spala, musel vyjít měsíc... viděla jsem jeho mdlou záři mezerou v závěsech na vzdálené straně místnosti. Nevpouštěla sice dovnitř dost světla na to, abych viděla Christophera, protože on byl k oknu zády a kvůli záři měsíce jsem z něj viděla jen siluetu, ale věděla jsem, že on mě vidět může.
"Vážně sis myslela, že uvěřím, že bys zrovna ty byla zamilovaná do Brandona Starka?" zeptal se lehce vyčítavým tónem. "Možná mi trvalo dlouho přijít na to, kdo teď jsi, Em, ale teď, když vím, že jsi to ty, určitě tě od sebe nepustím. Co sis myslela?"
Srdce mi uvnitř prsou udělalo malý kotrmelec. Dál jsem se ho držela. Nemohla bych Christophera pustit, ani kdyby chtěl. Což, díky bohu, nechtěl.
Naklonil se ke mně a políbil mě, a když se naše rty dotkly, došlo mi, že se mi to nezdálo... že mě opravdu líbal. A já byla vzhůru. Není divu, že mi bylo tak horko... A že se mnou jeho polibky prováděly znovu to, co dřív. Cítila jsem se tak rozpálená a v bezpečí, jak jsem se necítila od doby... no, od doby, co jsem naposled byla v jeho náručí. Tak krátce, tenkrát v mém pokoji v bytě během večírku Lulu.
A stejně jako předtím, než jsem si dokázala uvědomit, co se dělo, Christopherovy ruce jemně hladily mou tvář, zatímco se jeho rty pohybovaly směrem k mým...
... a pak jsem klesala... klesala jsem spolu s Christopherem pomalu zpátky do měkkých polštářů za sebou. Nějak ze sebe shodil tu otravnou koženou bundu, napůl byl na posteli, napůl ne.
Ale každopádně byl na mně. Nemohla jsem říct, že jsem si ten pocit neužívala. Věděla jsem, že jsou tady věci, které jsme si museli říct. Věci, které jsem potřebovala vědět a další, které jsem mu potřebovala říct.
Ale jak bych mohla, když mi jeho rty prováděly tak zajímavé věci a jeho ruce - ach, jeho ruce - se od mého obličeje přesunuly, aby mě mohly...
"Christophere," řekla jsem bez dechu, když jsem odtahovala své rty od těch jeho. Byla to nejtěžší věc, kterou jsem kdy musela udělat. V té potemnělé místnosti nebylo nic, co jsem chtěla dělat víc, než nechat ho pokračovat v tom, s čím začal.
Ale nemohla jsem. Někdo si musel zachovat čistou hlavu. A dost dobře jsem věděla, že on by to nedokázal.
"Musíme se soustředit," řekla jsem.
"Soustředit," zopakoval. Viděla jsem, že jeho modré oči, tak blízko těch mých, byly napůl zavřené a vypadaly omámeně. "Rozhodně."
Znovu ke mně sklonil svou hlavu, aby mě políbil.
Ale jak moc jsem ho chtěla nechat, tak jsem věděla i to, že nemůžu.
"Ne," vyhnula jsem se mu a posunula se na vzdálenou část postele, kde seděla lízající se Cosabella. Vzala jsem si ji k sobě na klín, abych ji použila jako takový psí štít proti klukům. "Myslím to vážně. Taky tě ráda vidím. Ale musíme si promluvit. Co tady děláš?"
Christopher vypadal, že se začal vzpamatovávat. Ten omámený pohled byl pryč - tedy něco z něj - a když se Christopher narovnával, řekl, "Myslím, že by mělo být jasné, co tady dělám, Em. Jsem tady, abych tě zachránil."
Moje srdce znovu udělalo jeden z těch šílených kotrmelců. Vážně, všechno, co tenhle kluk řekl - a udělal - způsobovalo, že moje vnitřní orgány dělaly akrobatické kousky.
"Zachránil mě?" Nikdy v životě mi nikdo neřekl něco tak sladkého. Urazil celou tu cestu z New Yorku až sem, aby mě zachránil? Zrovna, když jsem vzdala veškeré naděje, že někdo, koho znám, na mě vůbec ještě myslel. Kromě Lulu a mé mamky. A mé agentky Rebekky, samozřejmě. "Ach, Christophere..."
Bylo to všechno, co jsem dokázala udělat, abych si zabránila doplazit se přes postel zpátky do jeho náruče.
Ale věděla jsem, že by to byla ohromná chyba. Protože bych pak neměla sílu se z jeho náručí zase odtáhnout... ne dokud by se věci nedostaly tak daleko, že by to ani jeden z nás nebyl připravený zvládnout... aspoň ne teď.
Když jsem si z obličeje odhrnovala spánkem rozcuchané vlasy, rozhodla jsem se následovat své vlastní rady a soustředit se.
"Jak ses sem vůbec dostal?" zeptala jsem se. "Brandon to tady má pozamykané a zabezpečené víc než ve Fort Knox."
Z kapsy svého saka vytáhl malou hladkou krabičku.
"Univerzální hledačka kódů," řekl. "Nejnovější z hackerských hračiček mého bratránka Felixe, které vyrábí, aby se nějak zabavil. Tahle dokáže vymyslet něco kolem milionu možných kombinací kódů vteřinu předtím, než přijde na ten správný. Použil jsem to na otevření vrat od Brandonovy garáže.
Zírala jsem na tu malou kovovou krabičku v jeho ruce. Dobře. Tohle bylo určitě něco, o čem by se mi nezdálo. Nebyla jsem si jistá, jestli místo do domácího vězení sklepa své matky nepatřil Felix na výplatní pásku některé z technologických korporací v Silicon Valley.
"Předpokládám, že tak jsi obešel i bezpečnostní systém," řekla jsem.
"Ale ne," řekl Christopher, když nonšalantně schovával krabičku zpět do své kapsy. "Když jsem se dostal dovnitř, tak jsem tam jenom zadal jeho heslo. Říkal jsem si, že bude natolik pitomej, aby na to použil svoje jméno - a měl jsem pravdu."
Nemohla jsem se tomu neusmát.
"Takže odsud prostě odejdeme," řekla jsem, "tou cestou, kterou ses dostal dovnitř?"
"Přesně tak," řekl. "Připravená?"
Musela jsem se začít smát. Představa sebe, jak si jen tak odcházím s Brandonova domu a od problémů s Christopherem jako kdyby - no, jako kdyby to bylo tak snadné.
Kam bychom vůbec mohli jít? Ne, že by existovalo místo, kde mě s mým obličejem okamžitě nepoznají.
A co Steven, Nikki a jejich máma? Vím, že s nimi nejsem příbuzná - kromě krve - ale dlužila jsem jim hodně za to, jak za mě bojovali, i když to nefungovalo. Steven se na Brandona kvůli jeho souhlasu se šíleným plánem Nikki tak naštval, že nakonec musel odejít z jídelny úplně, ze strachu - jak mi později říkal, když jsem ho potkala v hale na cestě zpátky do postele - že by Brandonovi roztřískal obličej. Později pak přišel ke mně do pokoje, aby mi řekl, že se odsud musíme dostat předtím, než já i Nikki skončíme obě mrtvé.
Ale kam jít? Steven se mohl vždycky zase vrátit ke své námořní jednotce a ponořit se zpátky pod moře v ponorce, kterou opustil před několika měsíci, aby mohl jít hledat svou pohřešovanou matku. Ale co paní Howard(ová), která by ani nemohla použít k placení svoje kreditky, ze strachu, že by ji ve Stark Enterprises vystopovali?
Nebo Nikki, která se rozhodla stát tak slepě lhostejnou ke své roli, kterou v tomhle srdcebolu sehrála?
To všechno jsem chtěla Christopherovi říct.
Ale nejdřív jsem mu musela říct to nejdůležitější ze všeho - kromě toho, že ho šíleně miluju a to navíc jistojistě zjistil během těch několika posledních minut muchlování se mnou.
"Christophere," řekla jsem bez dechu, "Nikki nám to řekla. To, s čím se pokoušela vydírat Brandonova tátu. To co zaslechla a málem ji kvůli tomu zabili... a co mě do tohohle celého zmatku vůbec dostalo."
Natáhl se ke mně a pohlazením mi z tváře odhrnul nějaké vlasy. Zavřela jsem oči a asi na vteřinu, nebo dvě, jsem si vychutnávala teplo jeho prstů hladících mou kůži. Vlna touhy mě zastihla silou míče vrženého proti mně během vybíjené Whitney Robertson(ovou).
Mimo. Z tohohle kluka jsem byla úplně mimo.
"Pokračuj," řekl.
"Jenom..." šeptla jsem, když jsem znovu otevírala oči, potom, co jeho ruce zmizely z mého obličeje. "Nedává to žádný smysl, o to jde. Nikki říká, že zaslechla, jak se pan Stark a nějaká banda jeho chechtajících se kamarádíčků baví v jeho kanceláři skutečností, že nové Stark Quarky budou dodávat s nějakým druhem nezjistitelného spywaru - připojeného k nové verzi Journeyquestu - který bude přeposílávat všechny informace, které uživatel naťuká do počítače - všechno, co kdy zadá na jakoukoli internetovou stránku, Priceline, Facebook, maily, všechny tyhle věci. A všechno se to zazálohuje na hlavním rozhraní ve Stark Corporate. Úplně všechno."
Podívala jsem se na Christophera a pokrčila rameny.
"To je všechno?" zeptal se s pozvednutým obočím.
"To je všechno," kývla jsem. "Nikki přísahá, že je. Prý neslyšela nic jiného. Říkala, že si všichni navzájem gratulovali a připíjeli si na to. Vím, že nezjistitelný software je dost napřed, ale už teď má v sobě spyware každý třetí počítač v Americe a jejich uživatelé to ani neví. Jaký má smysl mít všechny tyhle informace - a to budou data ze stovek tisíců domácností, možná milionů, protože Stark Quark bude ten nejlevnější přenosný počítač vůbec - pokud si to Stark bude jen zálohovat na hlavním počítači? Ani neříkali, že by to na něco použili. A je jasný, že většina lidí, co si Quarky koupí - protože jsou levné - nejsou bohatí. A Stark takhle ani nezíská čísla kreditek nějakých milionářů, nebo tak. Proto nechápu, jak by cokoli z toho mohlo být natolik cenné, aby kvůli tomu zabíjeli Nikki Howard(ovou). Co na tom pro ně bylo tak podstatný?"
Měsíc se posunul. Teď přímo na Christopherův obličej dopadaly silné paprsky světla a já jsem mu konečně mohla poprvé od chvíle, kdy jsem se probudila vedle něj, vidět pořádně do tváře.
A asi na vteřinu jsem měla pocit, že jsem v ní viděla záblesk toho bojovníka zla, do kterého jsem si myslela, že se proměnil po zprávách o mé "smrti" a po svém rozhodnutí se pomstít... toho, o kterém jsem si myslela, že nadobro zmizel, když Christopher zjistil, že nakonec mrtvá nejsem.
Ale ne. Ta temnota - a nenávist - tam pořád byly. Možná už nikdy nezmizí.
A já budu muset žít s vědomím, že to já jsem za ně zodpovědná.
"Proč lidi vraždí?" zeptal se hlubokým hlasem.
"Já - " Zamrkala jsem. "Jak to mám vědět?"
"Ze tří důvodů," řekl Christopher a zvedl jeden prst. "Láska." Další prst. "Odplata." A konečně třetí prst. "Zisk. Pokusili se zabít Nikki Howard(ovou), když vyhrožovala odhalením pravdy o nich."
"A?" Zatřásla jsem hlavou. "Pořád to ne- "
"Robert Stark má určitě plán, jak z těch informací, které ukradne od lidí, co si koupí nové počítače, něco získat," řekl Christopher. "My musíme vymyslet, co to je. A jak ho donutíme pykat. Máme před sebou hodně práce. Měli bychom se do toho pusit. Obleč se a vyrazíme."
Začala jsem vymotávat své nohy z přikrývky. "Steven a jeho mamka budou v pohodě," řekla jsem. "Nejspíš se mi je podaří vzbudit a dostat ven bez problému. Ale nejsem si jistá, jak přesvědčíme Nikki, aby s námi dobrovolně šla. Jí se tady líbí."
"Počkej," vydechl Christopher a položil svou velkou ruku na mé rameno. "O čem to mluvíš?"
"O Nikki," řekla jsem a dívala se na něm ve svitu měsíce. Něco na jeho výrazu mi říkalo, že ten bojovník temna je nejen zpátky, ale že tu i zůstane. "Ona s námi nebude chtít utéct. Ale musí, samozřejmě. Pro ni to tady není bezpečné."
"Em," řekl Christopher chladně. "Mně na Nikki Howard(ové) nezáleží. Jsem tady, abych zachránil tebe. Ne ji."
"Ale," zamrkala jsem na něj. "Nemůžeme ji tady nechat."
"Ach, ano," řekl, "můžeme."
megcabot.com
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elaine | 23. prosince 2009 v 17:34 | Reagovat

Skvělý překlad. ;-)

2 Adrianga | E-mail | Web | 24. prosince 2009 v 14:26 | Reagovat

uááá. děkujuuuuuuuu. nemůžu se dočkat až to vyjde u nás celý..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.