Úryvek z knihy "Being Nikki"

29. prosince 2009 v 13:17 | Elaine |  Being Nikki
Doslova nás bombardujete otázkami na Being Nikki. :) A tak tady máte ukázku. Celou první kapitolu.
:)

Jedna

JE MI ZIMA.
Vlastně úplně mrznu.
Vlny mi narážejí do lýtek a voda, která byla tohle odpoledne teple tyrkysová, se proměnila na ledově černou. Skály, po kterých šplhám, mě řežou do prstů a chodidel. Jsou kluzké jako led, ale nemůžu se pustit, nebo spadnu do té mrazivé vody, ve které - bez nadsázky - pode mnou plavou žraloci.
A protože nemám na sobě nic kromě extrémně malých bílých bikin a stehenního pouzdra na dýku, kterou svírám zubama, nemám nic, co by mě ochránilo před jejich zuby ostrými jako břitva. Musím vydržet, nebo budu čelit možné amputaci končetiny nebo úplně při nejmenším nesnesitelné bolesti - dokonce horší než bolest, kterou už zažívám. Musím dokončit misi, dopravit balíček do sídla na skále nade mnou...
Nebo budu muset poslouchat Andrého, jízlivého uměleckého šéfa, který by o tom mlel celou noc.
"Ne, ne, ne," zaječel André z lodi, kde řídil focení. "Viv, uprav gel na tamtom místě. Ne, tamhle na tom místě."
Fakticky. Mohla bych jen spadnout dozadu do vody a nechat žraloky, aby mě sežrali. Byla jsem si celkem jistá, že žraloci mě chtěli sežrat navzdory tomu, co nám řekl Dom, od kterého Stark Enterprises pronajali loď. Řekl, že to jsou žraloci, kteří nám neublíží, naprosto neškodní, a jsou z nás víc vyděšení než my z nich.
Trval na tom, že je přitahují ostrá světla, která naaranžoval fotograf Francesco, a nepotloukají se tu, protože by mě chtěli k půlnoční svačince.
Ale vážně, jak to věděl? Nejspíš nikdy neochutnali supermodelku. Vsadím se, že bych pro ně byla mňamka.
"Nik?" Brandon Stark na mě zavolal z lodi. "Jak to jde?"
Jakoby ho to zajímalo. No, chci říct, myslím, že ho to zajímalo.
Byl jediný důvod, proč tu byl, a to že chtěl letět soukromým letadlem a strávit celý den jezděním kolem ostrova St. John na vodním skútru. Choval se teď starostlivě jenom proto, že se to od něj čekalo.
Nebo protože si myslel, že mu to pomůže, aby se mi později dostal do kalhotek. Jakoby to vůbec fungovalo.
Minimálně poslední dobou.
"Jo, je mi skvěle," zavolala jsem zpátky. Jenom nemohli rozumět, co jsem říkala, kvůli dýce mezi zuby. Nemohla jsem ji dát pryč, protože jsem se rukama držela skály a jedině tak jsem mohla zabránit tomu, aby se ze mě nestala žraločí svačina. V koutcích úst mi mrzly sliny. Pěkné.
"Potřebujeme jen pár dalších záběrů, Nikki," zavolal André. "Vedeš si skvěle." Někdo něco řekl a on dodal: "Můžeš se pokusit přestat se chvět?"
"Nechvěju se," upozornila jsem. "Třesu se. Zimou."
"Co to řekla?" André se zeptal Brandona. Nikdo nemohl pochytit slovo vycházející z mých úst kvůli dýce.
"Jak to mám vědět?" Brandon odpověděl Andrému. "Nikki," zavolal na mě. "Co jsi to řekla?"
"Řekla jsem, že mi je zima," zaječela jsem. Vlny se zvětšovaly, máčely mi teď kalhotky od plavek. Můj zadek byl ztuhlý. Skvělé. Necítila jsem zadek.
Proč jsem tohle dělala znovu? Bylo to pro parfém od Starka? Nebo mobil? Už jsem si to ani nepamatovala.
A Lulu řekla, jaké mám štěstí, že se v prosinci dostanu na Panenské ostrovy, když všem ostatním Newyorčanům - abych ji přímo citovala - bude mrznout zadek.
Kdyby jen znala pravdu. Mně mrznul zadek. Doslova.
"Nevím, co řekla," slyšela jsem, jak Brandon povídá Andrému.
"To je jedno, jen foť, Francesco," nařídil André fotografovi. "Nikki, znovu fotíme!"
Nemohla jsem určit, co se to děje, protože loď byla za mnou. Ale začaly se objevovat blesky. Napjala jsem krk, dívala se nahoru na skalní stěnu, snažila jsem se zůstat ve své roli. Snažila jsem se nepřemýšlet nad faktem, že jsem byla v příliš skrovných bikinách. Místo toho jsem si sama sebe představila v brnění. Nebyla jsem to vůbec já, Em Watts. Byla jsem Valkýra Lenneth, odváděla jsem duše padlých bojovníků a vedla je do Valhally. Mohla jsem to zvládnout. Mohla jsem zvládnout cokoli.
Ale to nebyla Valhalla na vrcholu skály, jenom silnice, kudy turisti jezdili na letiště, a několik zakrslých rostlin kolem.
A neměla jsem žádné brnění. Vážně to nedávalo smysl, aby zkušená atentátnice - což jsem zjevně měla být - lezla po skále bosá v bikinách dokonce ani bez kapsy, kam by si mohla dát mobil. Nejspíš jedině do jejího pouzdra na nůž. Možná proto jsem měla nůž v mezi zuby a ne v pouzdře, kde by to dávalo smysl?
Ale už jsem zaznamenala, že projektanti RPG her - nebo umělečtí šéfové - nikdy nezvážili praktičnost, když oblékali jejich postavy a modely.
Víte, co dalšího by dávalo smysl? Focení v hezkém a teplém studiu doma v New Yorku, a pak tam kolem mě počítačově přidat skálu, vlny a měsíční světlo.
Ale Francesco chtěl do svých fotek vnést realismus. Proto ho Stark zaměstnal. Jen to nejlepší pro Stark Enterprises.
Žraloci ve vodě pode mnou, kteří mě chtěli sežrat, pokud spadnu z té pitomé skály, byli hodně realističtí.
"Vedeš si skvěle, Nikki," zavolal Francesco, zatímco cvakal foťákem. "Opravdu vidím smrtící odhodlání v tvé tváři -"
Slíbila jsem si, že až se dostanu z té skály, vezmu nůž a bodnu s ním Francesca do oka.
Jenom ostří nože bylo vyrobené z plastu.
Ale vsadím se, že to stejně poslouží skvěle.
"- naprosté zoufalství dívky, co kvůli okolnostem klesla až k úplně základnímu já," pokračoval Francesco, "jak bojuje o přežití ve světě, ve kterém se všichni a všechno spiklo proti ní -"
Legrační bylo, že Francesco v základě popsal moji každodenní existenci.
"Myslím, že by vlastně měla být šťastná," poznamenal André znepokojeně. "Protože ví, že má na sobě deodorant od Starka a ten přidá dívkám sebejistotu k dokončení cílů."
Aha. Takže to byla reklama na deodorant.
"Šťastná, Nikki," volal André. "Buď šťastná! Jsme na ostrovech! Měla by sis to teď užívat!"
Věděla jsem, že André má pravdu. Měla bych si to užívat. Kvůli čemu bych vlastně měla být nešťastná? Měla jsem všechno, co jen dívka v mém věku může chtít: měla jsem skvělou kariéru jako Tvář Stark Enterprises, za kterou jsem byla víc než dobře placená. Měla jsem vlastní dvouložnicový byt v historické budově v centru Manhattanu, který jsem sdílela s nejúžasnějším trpasličím pudlem v historii času a se zábavnou - ale nejsem si jistá, že to byl její záměr - spolubydlící, která nás obvykle dostane na nejlepší party ve městě.
Byla jsem bohatá. Měla jsem značkové oblečení v přeplněném šatníku a lněné pokrývky na královsky velké posteli, vanu s výřivkou, kuchyň s černou žulovou linkou, všechny spotřebiče Sub-Zero a masáže od hospodyně na plný úvazek, která taky umí udělat (skoro) bezbolestné epilace, jak jsem nedávno zjistila.
Dokonce se mi pořád docela dařilo ve škole (navzdory pozdnímu usínání a nepříjemným ránům díky mé spolubydlící).
A tak dobře, moje samé jedničky skončily kvůli faktu, že můj zaměstnavatel mě tahal ze školy a posílal mě na tropický ostrov, aby předváděl můj zadek žralokům, a tak získal fotku pořízenou ve tmě.
Ale jestli každou volnou minutu strávím učením, tak bych možná mohla prolézt třeťákem. To není tak špatné na holku, která strávila měsíc tohohle pololetí v kómatu.
Tak proč jsem byla tak nesnesitelně deprimovaná?
"Přiměj ji, aby vypadala šťastně," slyšela jsem, jak André povídá Brandonovi, který byl donucen vykřiknout: "Hej, Nik! Tohle je přesně jako tehdy, když jsme byli spolu v Mustique minulý rok, pamatuješ? A ty jsi fotila pro britské Vogue a měli jsme soukromou chatu? A pili jsme ten Goldschläger? A pak jsme byli nazí? Bože, to jsme se měli skvěle..."
Tehdy jsem si vzpomněla. Proč jsem byla tak moc v depresi, chci říct.
Tehdy jsem se také pustila skalní zdi.
Bylo to jen tak, najednou vidina sežrání žraloky byla lepší než poslouchání zbytku Brandonova příběhu.
Protože jsem slyšela hodně podobných příběhů minulý měsíc - nejen od Brandona, ale i od kluků z celého Manhattanu - a měla jsem celkem jasnou představu, jak to skončí. Na sedmnáctiletou holku - tu, která údajně chodila se synem svého zaměstnavatele - měla Nikki Howard určitě hodně známostí.
Slyšela jsem výkřiky z lodi. Ale část mého já to nezajímalo.
Dopadla jsem do vody zády. Byla dokonce ještě studenější, než jsem si představovala. Náraz mi vyrazil dech z plic a šok byl tak intenzivní, že jsem na vteřinu přemýšlela, jestli se do mě žralok zakousl. Věděla jsem v dokumentu, na který jsme se jednou s Christopherem dívali, že žraločí zuby jsou tak ostré, že jejich oběti ani necítí prvotní zranění. Často neví, že byli zraněni... dokud je neobklopí teplo jejich krve.
Zima pronikající až do morku kostí ale nebyla jedinou věcí, kterou jsem okusila, když jsem spadla do vody. Byla jsem taky vtažena do temnoty. Alespoň na začátku. Dokud se mé oči nepřizpůsobily temné vodě a já jsem neviděla, že světla z lodi prosvítily oceán kolem mě. Tehdy jsem si uvědomila, že mě nic nekouslo. Kolem mě nebyla žádné proudy krve. Jen tmavé skvrny, což, jak jsem si uvědomila, byli ti neškodní žraloci, kteří rychle plavali, aby se dostali co nejdál ode mě. Řekla bych, že Dom měl pravdu - byli vyděšení víc z nás než my z nich. Taky jsem viděla své vlasy vznášející se kolem mě jako zlato. Dovezli mě tak opatrně ke skále v gumovém člunu jen před čtyřiceti pěti minutami, aby se moje vlasy - a plavky - nenamočily.
A teď jsem všechno zničila. Stylistka Vanessa, která pracovala skoro hodinu na tom, aby byly moje blonďaté lokny dokonalé, bude naštvaná, až se vynořím mokrá jako mořská panna.
Jestli se vynořím.
Jenom... no, pravda byla, že to tady dole bylo svým způsobem hezké. Studené, jo. Ale klidné. Tiché. Mořské panny to měly vykoumané. Co si to Ariel vůbec myslela, že chtěla žít na souši?
Bylo to totálně úžasné asi na vteřinu nebo dvě, zapomněla jsem, že mi byla zima a jak jsem se trápila a že jsem necítila zadek. Jo, a taky jsem nemohla dýchat a nejspíš jsem se topila.
Ale pak pro co mám vůbec žít? Jasně, bylo skvělé mít přístup k soukromému letadlu Stark Enterprises, nemuset si vařit a mít zdarma všechen lesk na rty, který bych chtěla.
Ale vlastně jsem se nikdy nezajímala o lesk na rty.
Pravdou bylo, že jsem byla donucena pracovat pro společnost, o které jsem si byla celkem jistá, že je zodpovědná za přetváření Ameriky v nekonečné a bezduché nákupní centrum.
A kluk, kterého jsem měla ráda, nevěděl, že jsem naživu. Doslova.
A kdybych mu řekla, že nejsem mrtvá, Stark Enterprises, o kterých jsem si byla celkem jistá, že mě špehují při každé příležitosti, pošlou moje rodiče do vězení.
A no jasně: můj mozek byl vyjmutý z mého těla a přesunutý do jiného.
Takže jaký byl důvod žít? Chci říct, vážně?
Rozhodla jsem se, že prostě zůstanu tady dole. Bylo to míň stresující v hodně směrech než ve skutečném životě. A to nebyla žádná nadsázka.
Další věc, kterou jsem zaznamenala, byla obrovská skvrna vedle mě. A náhle Brandon, úplně oblečený, plaval směrem ke mně a popadl mě a táhl mě - lapající po dechu a třesoucí se - nad hladinu, a pak mě vytáhl na loď.
Byla jsem trochu naštvaná. A a taky jsem se nekontrolovatelně třásla.
Dobře, řekla bych, že bych ve skutečnosti nechtěla žít na dně oceánu.
Ale nepotřebovala jsem, aby mě někdo zachraňoval. Doopravdy jsem neplánovala zůstat pod hladinou, aby se mi plíce naplnily vodou a já bych se udusila ve slané mořské vodě.
To si nemyslím.
Když jsem vzhlédla od Brandonových svalů na paži, jak mě vlekl zpátky na loď, viděla jsem asistentku své agentky, jak se strachem vykukuje z přídě.
"Panebože, Nikki, jsi v pohodě?" vykřikla Shauna. Cosabella, kterou svírala v náruči, hystericky štěkala. Zapomněla jsem na Cosabellu. Jak jsem mohla být tak sobecká? Kdo by se postaral o Cosabellu? Lulu není dost zodpovědná. Polovinu času zapomíná nakrmit sama sebe (kromě mojita a popcornu). V žádném případě by nepamatovala na krmení malého pejska.
Shauna položila dobrou otázku. Byla jsem v pohodě? To bylo něco, na co jsem se ptala sama sebe už nějakou dobu.
Někdy přemýšlím nad tím, jestli ještě vůbec někdy budu v pohodě.
"Nikki," slyšela jsem, jak Francesco volá z lodi. "Díky bohu. Ale je to v pořádku. Mám ten záběr."
Skvěle. Ne: Nikki, díky Bohu, jsi v pořádku; mám ten záběr.
Nedej bože, aby ho neměl.
Protože Stark Enterprises by jinak nikoho z nás nepustili domů.
Ne dokud bychom neměli záběr.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Adrianga | E-mail | Web | 29. prosince 2009 v 23:01 | Reagovat

ááá.. díííííííííííííky. je to úúžasný

2 argsan | Web | 30. prosince 2009 v 20:49 | Reagovat

Jee, to je boží! díky :)

3 Susannah | 30. prosince 2009 v 20:58 | Reagovat

Moc pěkný. :) Mám ten pocit, že ten děj odněkud znám, hele. :D Tos překládala z knížky?

4 Elaine | Web | 30. prosince 2009 v 23:46 | Reagovat

Susannah: Přesně tak... odkud jinak? ???
A musím tě znovu pochválit za ten design. Vážně se překonáváš. Úžasný. :-)

5 Susannah | Web | 31. prosince 2009 v 8:37 | Reagovat

No z webu Meg, tam je ukázka na všechno a člověk se nemusí otravovat s tim, aby hlavně nezničil knížku. Z BN je tam snad šestá kapitola? Jak je E u rodičů a pak brečí před domem a pak potká C... A děkuju. Mám asi tři Silvestrovský verze a vybrala jsem tuhle. :D

6 _KaaaRoooL_ | Web | 31. prosince 2009 v 16:41 | Reagovat

Pááni.To je úžasný! :) Jo a když už jsme byli u toho jména Susannah (Suze,Suzie) Nikdy jsem přesně nevěděla jak se to čte xD nemohla by jsi mi to napsat? Děkuju xDD

7 anča | 1. ledna 2010 v 18:23 | Reagovat

je to super ale asi bys nemohla tam dat ješte 1 kapitolu
plies ;-)  :-D  8-O

8 Elaine | Web | 2. ledna 2010 v 11:25 | Reagovat

Anča: Mohla bych, ale teď ne, protože mi hoří spousta termínů a prostě nestíhám. Překlad druhé kapitoly (je delší než ta první), by mi trval odhadem pět hodin a to si teď nemůžu dovolit.
Druhou kapitolu přeložím na konci ledna. :-)

9 anča | 2. ledna 2010 v 18:47 | Reagovat

tak, dík :-)

10 Tracy | 23. února 2010 v 17:47 | Reagovat

Ahoj, nemá prosím někdo tuhle knihu v aj na počítači?

11 WerunkA | 10. března 2010 v 20:17 | Reagovat

Ahoj, prosím, co ta 2. kapitola..? :D Prosím na kolenou, nemůžu se dočkat!! Díky!! :-**

12 WerunkA | 10. března 2010 v 20:29 | Reagovat

Btw. někde jsem tu četla, že připravují Being Nikky v češtině.. Ale co jsem se koukala, nic jsem nenašla a z toho usuzuju, že to ještě nevydali.. Nevíte o tom něco ?? Díky moc za odpovědi!!

A mimochodem, máte úžasnej blog. Miluju Meg Cabotovou, zatím docela krátce, ale už jsem schopná tvrdit, že je to moje nejoblíbenější autorka. Četla jsem celý Princezniny deníky /co vyšly v ČR + něco málo anglicky - úryvek z Forever Princess myslim../ a hlavně celou sérii Mediátora! Úplně nejlepší série, co sem kdy četla! Miluju Susannah a její postoj ke všemu, miluju Jesseho.. Prostě miluju sérii Mediátor /doufám, že bude film a že bude podle Meg/, hlavně kvůli tomu, že to není jenom další dívčí román, kterej je pořád o stejnejch věcech - ty Meg neumí :D ! :))
Půjčuju z knihovny, ale nic moc jinýho tam nemaj. Teď jsem narazila na V kůži supermodelky a před pár hodinkama jsem í kompletně dočetla. Úžasná knížka. Četla jsem VŠECHNY vaše články o Being Nicky i spoilery, takže se fakt nemůžu dočkat.. Po týhle 1. kapitole se asi vrhnu na ty ukázky na webu, ale trochu mě štve, že je to z prostředka knížky.. :/ Takže, prosím, pokud si uděláte někdo čas, dejte sem další kapitoly (od dvojky) aspoň v ájině, nebo líp v češtině.. :))

Díky moc!! Jsem hrozně ráda, že sem našla takovejhle super blog, kde je opravdu prakticky vše, co potřebuju k životu .. :DD

Doufám, že vás moje obsáhlý (ikdž asi trochu chaotický, pže se rozmejšlim, co vše napsat a nenapsat, aby to nebylo ZAS TAK dlouhý.. :D) hodnocení potěší a budete hodný na ty (jako já), kteří si knížku nekoupili, ale chtějí znát pokračování, když se k tomu náš Knižní klub nemá.. :/ Díky :-*

13 Susannah | 10. března 2010 v 21:10 | Reagovat

WerunkA:Jsem moc ráda, že se ti tady líbí a tvoje obsáhlý hodnocení každopádně potěšilo. :-) Do KK ohledně "Being Nikki" jsem psala před pár dny, ale jim vždycky odpověď hrozně trvá, takže uvidíme... Doteď nikde nic o BN v češtině nebylo, tím jsem si jistá. K té druhé kapitole - Elaine na ní pracuje a neboj, dočkáš se velmi brzo. ;-)

14 WerunkA | 10. března 2010 v 22:29 | Reagovat

Super, super, super! Nic víc se na to říct nedá! ;-)  Ste fakt děsně super a určitě mluvím i za ostatní fandy: moc si vážíme toho, co pro nás (i pro sebe, žejo :-D..) děláte. :-)

Hm, možná by bylo dobrý, kdyby tam do KK napsalo víc lidí, ne? Nemám tam zkusit napsat? Stačí říct kam a ráda se toho ujmu ;-).. Hlavně aby to bylo! :-)

A jestli se mi samotný podaří přelouskat BN v tý ájině, mohla bych vám možná pomoct s nějakým překladem, pokud budu mít čas (což neslibuju, ale ráda bych :-D). Aby to bylo rychlejc :-).

15 WerunkA | 11. března 2010 v 11:08 | Reagovat

Né že byste mi odpověděly :-P, ale já tam stejně napsala.. :-D Našla jsem tady u vás nějaké adresy, tak jsem to tam poslala.. :-) Ptala jsem se hlavně na Being Nikki a Forever Princess, ale zmínila jsem se i o "polovičních dílech" Princezninejch deníků a všech těch samostatnejch knížkách pro náctiletý, který v ČR nevyšly..
Tak jsem zvědavá, jestli se ozvou :-? , pže jsem se jim mírně snažila lízt *někam*, ale zároveň jsem jim to mírně vytýkala... :D  nevim no :-?  :-D

16 Susannah | 11. března 2010 v 17:08 | Reagovat

WerunkA: Napsání do KK a víc lidí, ehm: http://meg-cabot-books.blog.cz/0910/bojujte-za-vydani-knih-od-meg-cabot . Každopádně dost nás tam už psalo a další mail, který jsi tam poslala, nám určitě taky pomůže. :-)Na překladu úryvku BN už pracuje Elaine, děláme tady na tom blogu ve dvou a to je akorát.

17 WerunkA | 11. března 2010 v 20:10 | Reagovat

Jo jo, já nemyslim, že bych vám lezla do blogu :-P, ale pomohla s překladem např. 3.kapitoly atd... Hele nevim, jak chcete :-D...

18 Susannah | 11. března 2010 v 21:00 | Reagovat

Sice si vážně vážím tvojí nabídky, ale ne, díky. Nás to s Elaine baví. ;-)

19 je to krásný .tuhle knížku miluju ale | 10. dubna 2010 v 9:54 | Reagovat

je to krásný .tuhle knížku miluju ale líbil se mi i první díl. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.