Rozhovor s Meg Cabot: The Story Siren

4. dubna 2010 v 11:43 | Susannah |  - Rozhovory a chaty -
Meg Cabot od 31.3. do 21.4. absolvuje blogové turné, což znamená, že se její články a rozhovory s ní objevují v rámci propagace Runaway (3. dílu Airhead série, který vyjde 20.4.2010) na různých webových stránkách a blozích.
V tomto článku najdete překlad prvního turné článku. Jde o rozhovor s Meg na The Story Siren z 31. března.
:)

oOo
:)
Jsem opravdu nadšená, že s RUNAWAY blogovým turném začínám já! Tady je můj rozhovor s Meg:
Píšeš knihy pro děti, teenagery i dospělé... (Je něco, co neděláš?) Která z těch čtenářských skupin je tvá oblíbená?
Vlastně se mi nedaří projít písemnou zkouškou na řidičák ve státě Florida a neumím si vyžehlit vlasy. Takže je docela dost věcí, co mi nejde!
A i když tohle říká hodně spisovatelů, já opravdu píšu hlavně pro sebe, aniž bych měla v hlavě určité publikum. Když píšu, tak si upřímně vůbec nepředstavuju žádné konkrétní "čtenářské publikum". Nicméně můžu říct, že fanoušci Mediátora píšou ty nejdelší (klidně pěti až šesti stránkové) a nejúpěnlivější/nejzapálenější dopisy, což mi vždycky připadalo zajímavé.
Jaká část psaní je pro tebe - jako mnohokrát publikovanou autorku - nejtěžší a nejjednodušší?
Nejjednodušší částí je určitě první rukopis. Ne, že by byl jednoduchý napsat - je to ohromně těžké! Ale zpětně mi vždycky připadá nejjednodušší, protože jsem tím vždycky tak nadšená. Potom přichází část, kterou na tom nejvíc nenávidím: Když mi moje editorka pošle ten překrásný, perfektní rukopis zpátky, celý počmáraný poznámkami, spolu s čtyř(nebo osmi)stránkovým komentářem s tím, co všechno musím znovu promyslet, nebo přepsat. Samozřejmě, že má obvykle pravdu... po úpravách je kniha vždy daleko solidnější. Ale opravování je TAK TĚŽKÉ! Opravdu, ale opravdu to nenávidím. To je pro mě ta nejtěžší část.
Jaká je nejzajímavější reakce, kterou jsi se na své knihy dozvěděla?
"Nejzajímavější" vs. "nejvíc pro mě znamenala":
"Nejvíc pro mě znamenala": Ty reakce, kdy mi čtenáři píšou, jak moc jim moje knihy pomohly dostat se v životě přes těžké časy, jako chemoterapii, nebo vyrovnávání se se smrtí rodiče. Protože přesně to je důvod, proč píšu tyto druhy knih, abych lidem pomohla přes temná období, jako jsou tahle. Prošla jsem si podobnými těžkými zkušenostmi a knihy jiných mi tenkrát pomáhaly se přes ně dostat.
"Nejzajímavější": Když mi napsal ředitel vězení děkovný dopis za napsání Deníků Princezny, protože v sobě měly "tak pozitivní morální hodnoty". Prý rád pouštěl film nově příchozím vězňům, protože byl tak inspirativní. Přes to jsem se pořád nedostala. Někde tam venku je vězení, kde nově příchozím vězňům pouští Deník Princezny! Všichni ti muži v oranžových kombinézách sedí a koukají se na Anne Hathaway a Heather Matarazzo ve školních uniformách jako součást vězeňské výuky morálních hodnot!
Popiš třemi slovy svůj způsob psaní.
"Prostě mě zastřelte."
Počkat, ptala ses na styl psaní, nebo na to, co si myslím, když píšu?
Tvůj autorský blog byl jeden z prvních svého druhu. Myslíš, že je pro spisovatele důležité být online?
Myslím, že je důležité, aby měl autor webovku s životopisem a rubrikou brzy vyjde (aby čtenáři viděli, co vychází dalšího). Ale úplně chápu (a respektuju), proč někteří autoři nemají Twitter, blog, nebo Facebook. Jsou to totální zabíječi času (i když některým z nás se rozptýlení i hodí)!
Jak vypadá den v životě Meg Cabot?
Ale to ani nechtějte vědět. Je to chaos, protože jsem právě předělávala dům postavený v 50. letech 19. století a skoro nebylo dne, kdybychom nenašli něco, co je na něm špatně. Mám štěstí, když se mi do toho časově podaří vměstnat pár hodin psaní. A to ani nemluvím všem s tím souvisejícícím, jako emaily a telefonáty od lidí s urgentními záležitostmi, které musí být bez odkladu vyřízeny! Naštěstí jsem se vycvičila psát se sluchátky se řvoucí rockovou hudbou (momentálně střídám nová alba Vampire Weekend a Lady Gaga), abych se tak mohla odříznout od zvuků pily, zvonících telefonů a cinkajících emailů.
Kdybys mohla na jeden rok vycestovat zpátky v čase, kam bys jela a které tři věci by sis vzala s sebou?
Myslíš když bychom vynalezli stroj času ve formě vyhřívaného bazénku? Nepotřebovala bych rok, stačil by mi den, abych napravila tu příšernou chybu s Důležitým Klukem, kterou moje Minulé Já udělalo 13. července 1985, během léta Live Aid (pozn. hudební koncerty na napravení hladomoru v Etiopii). Tam bych si svůj výřivkový stroj času nastavila.
Vzala bych si: peníze (zjevně vytisknuté jen před rokem 1985, aby nikdo moje Minulé Já neobvinil z padělání peněz); jedno telefonní číslo a adresu, které moje Minulé Já nemělo a nemohlo je nijak najít (žádný internet!); a kopii jedné z mých vlastních knih z budoucnosti, aby mi moje Minulé Já uvěřilo, jak velkou chybu udělalo, když zůstalo s Tím Chlapcem (pozn. v Denících Princezny stejně říkala Grandmére Michaelovi, nevím jestli to souvisí ).
I když mám trochu starosti z Motýlího Efektu (teorie Raye Bradburyho, která říká, že kdokoli si zahrává s minulostí, i když jen trošku a s dobrými úmysli, napáchá v naší současnosti nezvratitelné následky a pohromy).
Dost možná by mi zahrávání si s mojí minulostí zničilo moji Současnost a Budoucnost, takže kdybych tu příležitost dostala, nejpravděpodobněji bych se stroji času ve formě výřivky vyhnula.
Nezajímá vás víc budoucnost? Možnosti se zdají nekonečné! Daleko raději bych tou výřivkou cestovala do budoucnosti. Třeba bych se konečně naučila řídit a žehlit si vlasy.
thestorysiren.com
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nessie (Katjes) | E-mail | Web | 4. dubna 2010 v 21:31 | Reagovat

:-) Suprový rozhovor ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.