Úryvek z knihy "Velikost L"

11. října 2010 v 18:20 | Elaine |  Velikost L
Přepsala jsem vám ukázku z knihy Velikost L, tedy z prvního dílu detektivní série pro dospělé s Heather Wells. Doufám, že vás úryvek zaujme a knížku si pak půjčíte nebo koupíte, protože stojí za to.
Je to stejná ukázka jako ta, co je na megcabot.com.
:)


Jen kouknu na tebe
a jsem hned bez sebe,
to je ta sladká horečka.
Jsi sladkej jako med,
láskou tě sníst chci hned,
to je ta sladká horečka.


"Sladká horečka"
Zpěv: Heather Wellsová
Text/hudba: Valdez/Caputo
Z alba Sladká horečka
Cartwright Records

"Ehm, promiňte. Je tu někdo?" Dívka v kabince vedle mě má hlásek jako veverka. "Haló?"
Zní to přesně, jako by mluvila veverka.
Slyším, jak se k ní blíží prodavač, klíče na řetízku mu při každém kroku melodicky zacinkají. "Už jsem tady. Můžu vám nějak pomoct?"
"Jo." Dívčin hlas zbavený těla - i když pořád zní jako hlásek veverky - přeletí přepážku mezi našimi dvěma kabinkami. "Poslyšte, máte tady nějaký džíny ve velikosti menší, než je tahle nejmenší?"
Strnu, v džínách, do nichž se snažím nasoukat, mám zatím jen jednu nohu. Páni. Zdá se mi to, nebo právě zazněla hluboká existenciální otázka? Protože co může být menší než to, co je nejmenší? To se dostáváme do záporných hodnot, no ne?
No dobře, už je to nějaký ten pátek, co jsem měla ve škole matiku. Ale i tak si pamatuju, že jsme kdysi kreslili takovou osu a ta měla uprostřed nulu a…
"Protože," vysvětluje veverčí hlásek Menší než nejmenší prodavači, "já normálně u týhle značky nosím XS. Jenže vy tady píšete velikost XXS a ty džíny mně totálně plandaj. Přijde mi to nějaký divný. Vím naprosto jistě, že jsem od tý doby, co jsem tu byla naposledy, nezhubla."
Menší než nejmenší má pravdu, dojde mi, když se dosoukám do džín, které si právě zkouším. Už se ani nepamatuju, kdy jsem se do kalhot velikosti S narvala naposledy. Nojo, dobře, tak teda pamatuju. Ovšem na to období nevzpomínám zrovna s láskou.
Čím to jenom bude? Normálně nosí dvaačtyřicítku, tedy velikost L… jenže tady jsem si velikost L zkusila a z těch kalhot jsem málem vypadla. A totéž se mi stalo i s velikostí M. Je to vážně zvláštní, protože poslední dobou jsem rozhodně žádnou dietu nedržela - leda byste počítali to, že jsem si dneska při snídani do svého obvyklého ranního latté nasypala místo cukru umělé sladidlo.
Je mi ale naprosto jasné, že bageta se smetanovým sýrem a slaninou, kterou jsem k tomu přikusovala, účinky umělého sladidla hravě vyrušila.
Do tělocvičny jsem poslední dobou taky ani nepáchla. Ne že bych necvičila, to samozřejmě ano. Jenom prostě necvičím v tělocvičně. A vůbec, člověk spálí chůzí stejný počet kalorií jako běháním. Takže proč běhat? Už dávno jsem si spočítala, že když kolem oběda zajdu do sýrařského obchodu Murray's o pár ulic dál, abych zjistila, jaké sendviče tam zrovna mají, trvá mi ta procházka přesně deset minut.
A procházka od Murray's k butiku Betsey Johnsonové na Wooster Street, kde se chci podívat, na co jsou slevy (miluju její věci ze strečového sametu!) - to máme dalších deset minut.
A pak se od butiku na Broadwaxi vydám do Dean & Deluca, abych si dala po obědě kapučíno a abych zjistila, jestli mají tu pomerančovou kůru v čokoládě, co ji tak miluju - to máme dalších deset minut.
A tak dále, a než se člověk vzpamatuje, má za sebou celých šedesát minut cvičení. Kdo říká, že ta nová vládní doporučení, že se člověk má denně aspoň hodinu hýbat, dají jenom těžko dodržovat? Když to dokážu já, dokáže to každý.
Na druhou stranu je možné, abych díky všem těm procházkám dokázala ode dne, kdy jsem si naposledy kupovala džíny, zhubnout o celé dvě velikosti? Jistě, od té doby, co musely čokoládové pralinky v plechovce na cukroví na mém stole uvolnit místo bezplatným prezervativům ze Studentského zdravotního střediska, omezila jsem svou denní dávku tuků o dobrou polovinu. Ale stejně je to divné.
"Víte, slečno," říká prodavač veverce Menší než nejmenší, "tyhle džíny jsou elastické. To znamená, že si musíte zkusit kalhoty o dvě velikosti menší, než normálně nosíte."
"Cože?" Menší než nejmenší zní naprosto zmateně.
Vůbec se jí nedivím. Jsem na tom stejně. Znovu se mi před očima objevuje číselná osa.
"Víte, to je tak," vysvětluje prodavač trpělivě, "jestli normálně nosíte strečové džíny velikosti XS, u těchhle byste si měla zkusit XXXS.
"Tak proč tam prostě nenapíšete tu normální velikost?" vyptává se Menší než nejmenší - vcelku logicky, alespoň podle mého názoru. "Jako že když je XXXS ve skutečnosti XS, proč na ty kalhoty prostě nedáte cedulku XS?"
"My tomu říkáme 'zeštíhlující číslování'," ztiší prodavač dramaticky hlas.
"Jakýže číslování?" diví se Menší než nejmenší, dokonce promluví i hlubším hlasem. Tedy alespoň do té míry, do jaké je veverka schopná hlubším hlasem promluvit.
"Však víte," špitá prodavač Menší než nejmenší do ouška. Ale já ho stejně slyším. "Ty korpulentnější zákaznice jsou blahem bez sebe, když se vejdou do velikosti S. Ve skutečnosti ale samozřejmě pořád mají velikost L, chápete?"
Tak počkat. Cože to řekl?
Rozrazím dveře své kabinky, ještě než mám čas si to pořádně promyslet.
"Já mám taky elko," slyším sama sebe vybafnout na prodavače, který vypadá vyplašeně. A není divu, řekla bych. Ale stejně… "Co je na tom špatnýho, když má člověk velikost L?"
"Nic!" zpanikaří prodavač. "Vůbec nic. Chtěl jsem jenom říct…"
"Velikost L je totiž velikost, kterou nosí většina Američanek," poučím ho. Tohle vím, protože jsem si to právě přečetla v časopise People. "Chcete tím snad naznačit, že my všechny nemáme průměrnou postavu, ale že jsme tlustý?"
"Ne," vyhrkne prodavač. "Ne, nic takového jsem tím nemyslel. Já jenom…"
Dveře kabinky vedle té mojí se otevřou a já poprvé spatřím majitelku veverčího hlasu. Je ve stejném věku jako děti, které potkávám v práci. Ona nejenže jak veverka zní, všimnu si. Ona jako veverka tak trochu i vypadá. Víte, jak to myslím. Roztomilá. Energická. Dost malá na to, aby se vešla normálně velké holce do kapsy.
"A jak si to představujete, že její velikost ani nevyrábíte?" navážím se dál do prodavače a trhnu palcem směrem k Menší než nejmenší. "Víte, řekla bych, že to už je lepší mít průměrnou postavu než vůbec neexistovat."
Menší než nejmenší vypadá, že jí ta myšlenka vyrazila dech. Ale pak se vzpamatuje. "Hm. To teda jo!" zamračí se na prodavače.
Prodavač nervózně polkne. Je to dokonce i slyšet. Není pochyb o tom, že má fakt mizerný den. Po práci určitě zapadne do nějakého baru a tam bude všem vyprávět: "A pak se do mě ty ženský začaly navážet kvůli zeštíhlujícímu číslování… Bylo to příšerný!"
Nám teď řekne jenom: "Já, ehm, já se teď, ehm, půjdu podívat, jestli ty džíny, o které máte zájem, ehm, nemáme vzadu ve skladu."
A žene se pryč.
Podívám se na Menší než nejmenší. Ona se podívá na mě. Je jí asi tak dvaadvacet a má velmi světlé vlasy. I já mám světlé vlasy - trochu mi v tom pomáhá Lady Clairol - ovšem dvacítku jsem už před pár lety nechala za sebou.
Nicméně je jasné, že když odhlédneme od rozdílů ve věku a objemu, Menší než nejmenší a já jsem svázány poutem, které se nikdy nepřetrhne: obě nás pekelně vytočilo zeštíhlující číslování.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.