"Out of the Blue" - úryvek z povídky od Meg Cabot

11. listopadu 2012 v 10:03 | Elaine
V létě vyšla sbírka povídek Foretold: 14 Tales of Prophecy and Prediction, kam kromě Meg Cabot přispěly svým příběhem i jiné hvězdy žánru Young Adult - třeba Richelle Mead, Simone Elkeles nebo Laini Taylor. Povídek jsem zatím četla jen několik, ale zaujaly mě.
"Out of the Blue" je sci-fi povídka od Meg Cabot. Kousek jsem přeložila. :)

oOo
O povídce Out of the Blue od Meg Cabot
(možný překlad: Blesk z čistého nebe)
Když bylo dvojčatům KC (Kaleigh Claire) a Kyleovi Conradovým šest let, u nich na zahradě přistála vesmírná loď. Neznámá bytost z lodi je označila.
O deset let později by dvojčata nemohla být rozdílnější - Kyle je hvězda baseballového týmu, zatímco KC se spíš věnuje vědeckým olympiádám. Ovšem jednoho dne přijde blesk z čistého nebe.

Povídka je napsaná ve formě zápisů z policejních výslechů a jednoho článku na blogu.
oOo
Obálka
oOo
Úryvek

Výslech Dr. Johna R. Halla
OMEZENÝ PŘÍSTUP
POUZE NA POVOLENÍ

No, nemůžu říct, že jsem vás nečekal. Celé ráno jsem sledoval zprávy. Předpokládal jsem, že se za mnou zastaví někdo ze základny, takže jsem našel jejich složky. Lékařské tajemství se na tento případ poněkud nevztahuje, viďte? Myslel jsem si to.
Podíváme se na to. Moje první vyšetření Kylea a Kaleigh Claire Conradových bylo… kolik to už je let? Chvíli po jejich narození, před šestnácti lety. Narodili se císařským řezem. Každý vážil tři kila čtyřicet… to je poměrně běžná váha pro novorozence, ale neobvykle vysoká u dvojčat. Netuším, jak je jejich ubohá matka dokázala donosit až do termínu. Předpokládám, že jí to její manžel, plukovník v armádě, nařídil. Naposledy jsem je viděl - nepočítám dnes v televizi - den po jejich šestých narozeninách.
Není náhodou, že i ten den jsem ukončil svoji lékařskou praxi.
"Určitě to nic není." To mi ten den řekl jejich otec plukovník Conrad. Kdybych dostal pěťák pokaždé, když jsem slyšel tahle slova od rodičů, odjel bych na důchod do Palm Springs a nezůstal tady v Peachtree County. Abych vám řekl pravdu, u dětí to obvykle skutečně nic nebývá.
Samozřejmě v případě Conradových to bylo něco jiného, že?
"Podívám se na to," řekl jsem. "Pravá ruka, nemám pravdu?"
"Ano," přisvědčila paní Conradová. Vypadala, že se každou chvíli rozpláče. Její manžel byl také rozrušený, ale z jiného důvodu než jeho žena. "A určitě to něco je. Oba to mají na přesně stejném místě. Nejdřív jsem si myslela, že si hráli s lihovými fixami, ale ty skvrny nešly smýt, ani odlakovačem na nehty ne. A celé ráno mluvili o té vesmírné lodi-"
"Žádná zatracená vesmírná loď tam nebyla," prohlásil plukovník Conrad rozčileně. "Ty děti si vymyslí cokoli, aby se dostaly z průšvihu. Včera Kaleigh řekla, že jí sto a jedna dalmatinů ukradli svetr, i když ho ve skutečnosti nechala ve škole. A teď je to zas nějaká vesmírná loď."
Tehdy se měla spustit rudá kontrolka. Ale nespustila. Protože jsem si byl jistý, co to bude. Devadesát devět lékařů ze sta by si bylo taky jistých. Ale nikdo nikdy neměl co dočinění s Conradovými, ne?
V každém případě jsem obě děti vyšetřil a pak jim řekl, aby si vyhrnuly rukávy.
"Nu," řekl jsem. "Můžu vám přesně říct, co ty skvrny jsou, pane plukovníku a paní Conradová, a nejsou ani od lihových fixů ani od vesmírných lodí. Jsou to mateřská znaménka."
Paní Conradovou to šokovalo. Vykřikla: "Ale vždyť jsou modrá!"
"To skutečně jsou," potvrdil jsem. "Říká se jim modrý nevus." Pověděl jsem jí zajímavé věci o modrých znaménkách. Bývají poměrně vzácná, ale neškodná a vyskytují se jen u procenta nebo dvou světové populace.
Samozřejmě se paní Conradová chtěla přesvědčit, že to není rakovina, obzvlášť když jsi jich poprvé všimla až onoho rána.
Pověděl jsem jí, že modré znaménko se může objevit kdykoli v deseti až patnácti letech dítěte. To je fakt. A pokud se nejeví jako zhoubné - a to obvykle modré znaménko nebývá - vždy doporučuji nechat ho být. Po jeho odstranění zůstává nepěkná jizva.
Že obě Conradovy děti mají modré znaménko, řekl jsem, na úplně stejném místě - obzvlášť když jsou dvojvaječná dvojčata - je velice neobvyklé, ale ne neznámé.
V tu chvíli se ozval Kyle Conrad. "Tak tohle musel myslet, Kaleigh," řekl sestře. "Když nám říkal, že nás čeká výjimečný osud."
Samozřejmě jsem se zeptal: "Co tím myslíš, Kyle?"
Plukovník Conrad odpověděl dříve, než ten chlapec stačil říct další slovo. "Kyle a Kaleigh říkají, že vesmírná loď včera večer přistála na louce vedle našeho domu, když tábořili na zahradě ve stanu, který dostali k narozeninám."
"Říkají, že z té lodi vystoupil nějaký muž," dodala paní Conradová a vypadala více znepokojeně než její manžel. "A že on jim dal ty značky-"
"Což samozřejmě víme, že není pravda," řekl plukovník Conrad. "Nemám pravdu, děti? A co se stane, když neříkáme pravdu?"
Kaleigh a Kyle se na sebe podívali. "Dostaneme zaracha," zazpívali unisono.
"Já to nechápu," řekla paní Conradová zmateně, "proč by si něco takového vymýšleli?"
"Protože nedodrželi pravidla," vysvětlil plukovník. "A věděli, že budou mít problémy. Řekl jsem jim, aby mě vzbudili, kdyby se zhoršilo počasí a oni chtěli jít dovnitř. Když jsem se dnes ráno probudil, našel jsem je, jak pochrupují v postelích, a uviděl jsem stan, za který jsem zaplatil přes dvě stě dolarů, odfouknutý dál v ulici spolu se spacáky, každý z nich stál dalších šedesát dolarů. Tudíž," dodal a zúžil na děti oči, "nedostanou zpátky svoje věci na stanování, dokud neukážou, že jsou natolik dospělé, aby dokázaly nést zodpovědnost."
Povím vám pravdu - vždycky jsem si myslel, že je plukovník Conrad na ty děti dost přísný. Vždyť jim bylo jenom šest. Ale chápal jsem jeho frustraci. Za ty roky jsem už slyšel hodně nehorázných dětských lží.
A přistání vesmírné lodi na zahradě znělo přesně jako něco, co by si vymysleli moji synové, aby se dostali z průšvihu a nezabavil bych jim vybavení na stanování.
Přesto jsem se musel zeptat.
"Váš otec má pravdu, děti," pověděl jsem dvojčatům. "Nikdy není správné lhát. Všichni víme, že vesmírné lodě jsou vymyšlené. Ale když jste včera stanovali na zahradě, viděli jste doopravdy nějakého muže?"
Podívali se na sebe takovým způsobem, jak to občas dvojčata dělají - jako kdyby telepaticky komunikovali - a zdálo se, že se tiše na něčem dohodli. Nakonec Kaleigh promluvila.
"Ano," přikývla vážně. "Viděli jsme muže. Říkal to, co řekl Kyle."
S jejich matkou jsme se na sebe podívali.
"Že vás čeká výjimečný osud?"
"Ano," potvrdila Kaleigh. "Říkal, že jsme byli vybraní."
"Vybraní na co?" zeptal jsem se.
Kyle odpověděl rozzářeně: "Přece abychom dělali skvělé věci. Proto nám dal tohle!" Natáhl ke mně ruku s širokým úsměvem a předvedl mi znaménko na paži. "Pěkný, nemyslíte?"
Plukovník Conrad protočil panenky a zamumlal: "Nemůžu uvěřit tomu, že jsem na tohle vyplýtval celé ráno. Vezmi je domů, Alecie. Musím se vrátit na základnu. Dnes testujeme ty C-pětky."
To paní Conradová po odchodu svého manžela požádala, abych odstranil znaménka jejich dětí, i když jsem jí vysvětlil, že nepředstavují problém a je minimální pravděpodobnost, že někdy budou zhoubná.
Ale ona na tom trvala. Paní Conradová je stejně tvrdohlavá jako plukovník, jen jiným způsobem. Nikdy jsem nedokázal vysvětlit, co se stalo potom. Mohu jen potvrdit, že Kyle a Kaleigh Conradovi byli mými posledními pacienty. Zavřel jsem ordinaci ve chvíli, kdy odešli, a posledních deset let jsem strávil v tomto domě a obával jsem se, že přicházím o rozum… dokud mě dnes ráno manželka nezavolala dolů a neukázala mi, co vysílají na každém zpravodajském kanálu v televizi.
Nyní vím, že to, co se onen den přihodilo v mé ordinaci, není moje představivost. Takže doufám, že mě teď omluvíte, protože na rozhovory nemám čas. Musím dohonit posledních deset let života.

Výslech KC Conradové
OMEZENÝ PŘÍSTUP
POUZE NA POVOLENÍ

Podívejte, možná mi je jenom šestnáct, ale nejsem pitomá, jasné? Mám nejlepší průměr známek ve třídě. Takže to zopakuju ještě jednou: požaduji právního zástupce.
A i když to můj bratr nejspíš neřekl nahlas, také požaduje právního zástupce.
Takže… vy tohle budete ignorovat, nebo co?
Fajn, jak chcete. Chcete plýtvat mým časem, tak já budu plýtvat vaším. Neřeknu vám nic jiného, než co už víte. Jmenuju se KC Conradová. A ne, neřeknu vám, co znamenají ty iniciály. Jako kdybyste to už nevěděli.
Taky jsem si jistá, že už víte, že jsem bývalá hráčka z dívčího softballového týmu na Pritchardské střední škole, že? A současná šéfredaktorka školních novin? A místopředsedkyně Programu na podporu gramotnosti? A jedna z organizátorů vědeckých olympiád?
Vsadím se, že i víte, že jsem zakladatelkou Programu na podporu recyklace na Pritchardské střední škole? Působivé, že?
No, tady ani tak ne.
Dřív jsem si myslela, že je to naprosto nespravedlivé, víte? Lidi jako my - počítám i vás, protože v těch oblecích byste se mnou docela dobře mohli být na vědecké olympiádě - se můžou přetrhnout, aby bylo na světě lépe, a všimne si toho někdy někdo?
Ne, protože tady se všichni zajímají jenom o sporty. No opravdu, když můj bratr Kyle někam přijde, všichni říkají: "Panebože! To je Kyle Conrad, první člověk z Peachtree County, který se dostal do amerického národního středoškolského baseballového týmu (jako třeťák), hvězda týmu Pritchardských vlků!"
A smutné je, že já jsem mohla mít to samé.
Ale já mám v sobě něco, čemu se říká etika. Proto jsem musela odejít z dívčího softballového týmu, když tu krávu Amber Johnsonovou zvolili kapitánkou. Proto jsem si včera večer doma psala na blog - jo, já vím, ubohé, co? Psát na blog večer před šestnáctými narozeninami? Ne že by můj blog četl někdo kromě mé nejlepší kamarádky Radhy - když všichni ostatní ze třídy oslavovali moje narozeniny u jezera. Tak dobře, Kyleovy narozeniny. To je jedno. Všichni kromě Radhy, která v pátek večer pracuje v kině v nákupním centru, a samozřejmě mě, protože jsem společenský vyvrhel od chvíle, co jsem odešla z týmu.
Pořád myslím na to, jak to bylo všechno jiné, když jsme byli malí - však víte, ve školce? Vy ale určitě na takové věci nemyslíte, protože se v jednom kuse koukáte na Top Shot.
V den našich šestých narozenin jsme byli všichni spolu, já a Kyle a Radha a Duncan - Duncan Mulroney, Kyleův nejlepší kamarád. Nejlepší kamarád, dokud Kyle nezačal chodit s Amber. Kyle byl v podstatě na Amber přilepený celé pololetí, neptejte se mě, co v ní vidí. Amber Johnsonová je případ pro psychiatra a byla by to služba pro celou společnost, kdybyste mohli zadržet ji a ne mě.
Ale na tom nezaleží, všichni si totiž myslí, že jsem odešla z týmu proto, abych měla víc času na vědeckou olympiádu. To je v podstatě pravda. Protože olympionici jednají se svými protivníky důstojně a s respektem.
Já nevím, nejspíš to zní pitomě. Ale byla jsem zkrátka tak smutná, protože když jsme všichni byli malí, nic nebylo tak… komplikované. Nemuseli jsme ustavičně lhát. Asi to bude tím. Z těch všech lží mi bylo nanic.
No dobře, uznávám. Začala jsem dělat tu nejhloupější věc, kterou jsem kdy udělala - no, možná druhou nejhloupější věc. Psala jsem na blog pravdu o tom, co se stalo mně a Kyleovi v noci o našich šestých narozeninách.
Jak jsem měla tušit, co se stane? Nečekala jsem, že si to vůbec někdo přečte, protože kromě Radhy nikdo můj blog nečte, ani moje máma ne. Rozhodně jsem nepředpokládala, že se tu objevíte vy, a on už vůbec ne.
Jeho jsem možná trochu čekala.
Tak tam jsem to vše napsala. Vy to pochopitelně víte, protože jste to četli. Proto jste taky tady. Mimochodem bezvadné načasování. Vážně jste tomu pomohli. Všimli jste si teď toho sarkasmu?
Takže můžu už jít? Protože jsem požádala o právního zástupce a je mi jedno, z jaké jste organizace, protože Šestý dodatek k Ústavě Spojených států amerických-
Co tím chcete naznačit, že se Šestý dodatek nevztahuje na záležitosti mimozemského původu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy | E-mail | 13. listopadu 2012 v 9:15 | Reagovat

Byla by šance na zbytek překladu? Moc se přimlouvám!
Výměnou můžu přispět k maturitnímu snažení nějakými zpracovanými otázkami - teda snad až na fyziku a chemii, těmito vědami opravdu nevládnu...

2 Elaine | Web | 13. listopadu 2012 v 22:30 | Reagovat

Vendy: Šance určitě je, snad se to časem povede. :D Jsem ráda, že jsi napsala komentář, aspoň teď vím, že jsem si to nepřekládala pro nikoho. :)
Já taky dost dobře nevím, jak jsem prošla fyzikou a chemií. :D Letos už mám jen češtinu, matiku, jazyky a sedm seminářů.
Teď se připravuju na státní češtinu, takže čtu povinnou četbu a dělám z ní zápisy. Ale až se rozhodnu, z čeho vlastně budu maturovat, budu za pomoc určitě vděčná. :)

3 Vendy | 14. listopadu 2012 v 9:50 | Reagovat

Díky!
Možná tě překvapí, že tvoje články/překlady čtou i lidé z kategorie "pro starší a pokročilé", do níž už se počítá i moje maličkost. Ale Meg C. mám ráda, vyhovuje mi její styl, byť nečtu všechno. Např. taková Allie Finkle je už opravdu mimo moji mísu :-)

4 Elaine | Web | 14. listopadu 2012 v 12:41 | Reagovat

To mě překvapuje! :-) Poslední dobou se taky snažím i opravovat svoje starší překlady, protože za těch pár let tady na blogu jsem se dost naučila.

5 Alli | 2. prosince 2012 v 20:07 | Reagovat

Taky mě to velmi zaujalo. Meg Cabot jsem četla hlavně dřív, teď už moc ne, ale tahle povídka vypadá velmi zajímavě. Ráda si přečtu zbytek.

6 Ava78 | E-mail | 17. ledna 2013 v 17:52 | Reagovat

Taky bych se moc přimlouvala za přeložení celé povídky. Prosííííím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.