Když Meg bylo sedmnáct

11. dubna 2015 v 8:46 | Elaine |  - Rozhovory a chaty -
Starší, ale zajímavý článek o tom, jaká Meg byla, když jí bylo sedmnáct. :) Jen tak pro přehled, byl to rok 1984. :) Nějaké věci vás možná překvapí.
Článek je z webu časopisu Seventeen.


Kde jste vyrostla?
Vyrostla jsem v Bloomingtonu ve státě Indiana a chodila na střední do Bloomington High School South.

Byla jste dobrá studentka?
Byla jsem dobrá v předmětech, které mě bavily (angličtina, výtvarka, dějepis, psychologie). Byla jsem hrozná v předmětech, které mě nebavily (matika, chemie). Moji rodiče předpokládali, že z mého života bude hrozný propadák, protože jsem měla špatné známky i výsledky SAT z předmětů, které jsem nesnášela. Opravdu jsem nenáviděla školu, když nepočítám divadelní kroužek. Chodila jsem na konkurzy a dostala většinu hlavních rolí ve školních hrách. Byl jediný důvod, proč jsem se nestala herečkou, a to že ostatní herci z divadelního kroužku mě štvali. Vždycky všechno tak... dramatizovali! Víc se mi líbilo psaní, protože tak jsem říkala vlastní repliky. A nikdo před vámi nic nedramatizoval.

Chodila jste na brigádu?
Byla jsem mistryně světa ve hlídání dětí. Měla jsem děti moc ráda. Taky jsem měla brigády v administrativě. Dokázala jsem napsat 80 slov za minutu (a pořád to umím)!

Jaké byly nejhorší trendy, když jste byla ve škole?
Návleky na nohy. A nabubřelé věci jako oblečení na golf. FUJ!

Máte citát v ročence ze střední školy?
Ne. Moje ročenka neobsahovala citáty. Byli jsme dost nudní.

Čím jste se chtěla stát, až vyrostete?
Nejspíš bych vám řekla, že se chci stát herečkou, ale to by byla jenom slova. Ve skutečnosti jsem chtěla být spisovatelkou, ale tehdy bych si myslela, že je namyšlené něco takového říkat, protože by to znělo, jako kdybych si myslela, že je moje psaní dost dobré na publikování. Nějakým způsobem jsem si myslela, že je méně namyšlené říct, že líp hraju než píšu! Není do divné? Pořád se mi zdá namyšlené říkat lidem, že jsem spisovatelka! Obvykle jim jen řeknu, že pracuju na volné noze. A nikdy to nerozvinu, pokud se nezeptají. A oni se obyčejně neptají.

Jakou nejšílenější věc jste udělala, aby si vás všiml kluk?
Posílala jsem mu anonymní milostná psaníčka. Což bylo tak hloupé. Jak si mě měl všimnout? Byly anonymní. Pořád jsem s ním v kontaktu a on pořád neví, že jsem to byla já (oba žijeme ve šťastných manželstvích. Zbláznila bych se, kdyby se to dozvěděl. Ani ho už nemám tím způsobem ráda)!

Jaký byl váš styl, když vám bylo 17? A jaký je teď?
Když mi bylo 17, byla jsem jako Jennifer Beals ve Flashdance. Teď jsem Jennifer Grey v Hříšném tanci.

V jaké klice jste byla tehdy? A teď?
Dřív jsem hrála, teď píšu.

Jaké byly tehdy vaše záliby? A teď?
Vždycky jsem měla nejradši psaní, jízdu na kole a plavání.

Jaké drby o vás lidi tehdy roznášeli? A teď?
Lidi říkali, že jsem se dostala až na poslední metu s mým klukem z vejšky. Teď se zase šíří drb, že moje postava se dostane na poslední metu se svým klukem z vejšky. (pozn.: Je to starší rozhovor, který vyšel v době, kdy bylo tohle téma aktuální v Princezniných denících.)

Jaké jste tehdy měla přezdívky? A teď?
Vždycky se mi říkalo Meg.

Jaké byly vaše nejlepší kamarádky? Jsou pořád vašimi nejlepšími kamarádkami?
Erika S./Kim G./Annie M. Před pěti minutami jsme si napsaly email! Ale teď mám i nějaké jiné nejlepší kamarádky.

Co jste dělala pro zábavu? A co teď?
Psala jsem erotické romány. A pořád je píšu! Páni! To je divné!

Co vám radili rodiče, když vám bylo 17? A co teď?
Vždycky mi říkali, ať se učím líp matiku. Teď říkají, ať zaměstnám lepšího účetního.

Kvůli čemu jste si tehdy dělala starosti? A teď?
Dělávala jsem si starosti, že mě nevezmou na vejšku. Teď si dělám starosti, že dostanu rakovinu kůže, protože jsem se až moc často na střední opalovala.

Kdo byl dřív vaším idolem? A teď?
Mým idolem bývala Lisa Bonet. Teď to je Nigella Lawson.

Do jaké celebrity jste byla zakoukaná? A teď?
Býval to Harrison Ford. Ale teď to je Al Gore.

Megin dopis jejímu sedmnáctiletému já:

Milá Meg,

přestaň si lámat hlavu kvůli vejšce. JE JEDNO, KAM PŮJDEŠ. OPRAVDU. Záleží na tom, co budeš dělat, až se tam dostaneš, čemu se budeš věnovat, kolik si toho odneseš, a samozřejmě co se sebou uděláš POTOM. Taky se nikdy nestěhuj ke klukovi, aniž bys nevěděla jistě, že s tebou počítá do budoucna. Protože jestli slyšíš vyzvánět svatební zvony a on ne, tak se to NEZMĚNÍ, ani když spolu budete bydlet. Taky žádná tetování. I když se to teď zdá jako dobrý nápad, za pět let tak dobrý NEBUDE. V tomhle mi věř.
Xoxo
seventeen.com
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.