Úryvek z knihy "Portrait of My Heart"

15. dubna 2015 v 10:41 | Elaine
Přeložila jsem pro vás úryvek z Meginy druhého historického milostného románu, Portrait of My Heart. Doufám, že se vám to bude líbit. :)


Kapitola první

Hrabství Yorkshire, květen 1871

"Řekni mi, že to není pravda," zaúpěl lord Edward Rawlings a zabořil obličej do dlaní. "Ne Oxford, Jeremy."
Jeremy se starostí pohlédl na svého strýce přes stůl v hostinci. Nevěděl, jestli nemá zavolat na obsluhující děvče a objednat něco silnějšího než pivo. Edward budil dojem, že by mu prospěly jedna či dvě sklenky whisky. Ale stále bylo poměrně brzy a toto byla hospoda U kozy a kovadliny, jen několik mil vzdálená od Rawlingského panství. Zaměstnanci by se mohli dívat trochu úkosem na vévodu z Rawlingsu a jeho strýce, kdyby popíjeli whisky před polednem.
"Opravdu to není taková katastrofa, strýčku Edwarde," řekl Jeremy lehce. "A nemůžeš tvrdit, že jsi něco podobného nečekal. Konec konců jsem se už vyznamenal tím, že mě vyloučili z Etonu a Harrow. Nechtěl jsem o tu výsadu připravit ani tvoji almu mater."
Edward se nezasmál. Jeremy to ani doopravdy nečekal a zamyšleně se podíval na strýcovu sehnutou hlavu. Během šesti měsíců od Vánoc, kdy ho Jeremy naposledy viděl, se do Edwardových tmavých vlasů přikradlo více šedin na skráních. Jeremy si nenamlouval, že on je důvodem ztráty barvy. Konec konců byl jeho strýc v současné době jedním z nejvlivnějších členů Sněmovny lordů, na pozici s takovou autoritou, kde trochu šedin nebylo jen očekávané, ale i nezbytné k propůjčení autority někomu, koho by ve věku o něco překračujícím čtyřicet let mohli konzervativnější peerové jinak považovat za příliš mladého. Ale vědomí, že přidává další ke strýcovým tíživým starostem, se vévodovi moc nezamlouvalo.
"Vyloučen z Oxfordu," zasténal opět Edward do pěny ve svém džbánku s pivem. Tu větu opakoval pořád dokola od chvíle, kdy Jeremy mezi řečí přiznal důvod, proč se náhle znovu objevil v Yorkshire. Jeremy začínal litovat toho, že vůbec něco řekl. Pozdě si uvědomil, že měl počkat na večeři v sídle, kdy by u jeho oznámení byla jeho teta Pegeen. I když pro Jeremyho nebylo nic horšího než zklamání jeho tety, ona alespoň na rozdíl od svého manžela byla schopná dívat se na četné a různé přešlapy svého synovce s odstupem. Fakt, že Jeremyho vyloučili z Oxfordu, by u Pegeen ani nezpůsobil zdvižené obočí. Samozřejmě kdyby znala důvod jeho vyloučení... byla by z toho nešťastná, a proto se Jeremy rozhodl setkat se se strýcem v soukromí, než pojede na sídlo.
"Krucinál," zaklel Edward a konečně se svému synovci podíval do očí, stejně šedých jako měl on. "To jsi toho člověka musel zabíjet, Jerry? Nemohl jsi ho jen zranit?"
"Když člověk prohlásí, že s tebou chce bojovat na život a na smrt, strýčku," řekl Jeremy trochu kousavě, "je obecně považováno za nejmoudřejší se ho zbavit napořád, pokud je to možné. Kdybych ho jen zranil, uzdravil by se a opět na mě zaútočil. A já se nemůžu celý život dívat přes rameno kvůli šíleným vrahům."
Edward zavrtěl hlavou. "A ty říkáš, že ses té dívky nedotkl?"
Poprvé se Jeremy zatvářil nesvůj. Protože Jeremy vyrostl do stejné výšky jako jeho strýc, který převyšoval většinu mužů z několika palců nad šest stop, měl problém s úzkými lavicemi U kozy a kovadliny a musel si lokty opřít o stůl, aby mohl dýchat. To ale nebylo důvodem jeho současných rozpaků.
"Nu," pronesl pomalu. "Neřekl jsem, že jsem se jí nikdy nedotkl-"
"Jeremy," zavrčel strýc varovným tónem.
"-ale ani náhodou jsem se s ní nechtěl oženit! A v tom byl ten háček."
"Jeremy," zopakoval Edward tím hlubokým hlasem, o kterém Jeremy věděl, že si ho schovává do Parlamentu a na disciplinování dětí. "Copak jsem ti nevysvětlil, že existují ženy, se kterými se můžeš... ehm... pobavit, aniž by od tebe bylo očekáváno manželství, a jiné ženy, se kterými by ses radši vůbec neměl stýkat, pokud tvoje úmysly nejsou-"
"Já vím," řekl Jeremy a rychle přerušil přednášku, kterou znal zpaměti, protože ji slýchal alespoň dvakrát do měsíce od chvíle, kdy se začal holit. "Já vím, strýčku Edwarde. Už jsem se za ty roky naučil rozdíly. Ale tato mladá dáma mi byla představena - záměrně, jak si teď uvědomuji, a svým bratrem, jestli si dokážeš přestavit něco tak nechutného - takovým způsobem, že by každý muž došel k přesvědčení, že ona nedělá nic jiného, že se na zeptání rozdává. Ujišťuji tě, že si ochotně vzala peníze. Až poté, co se to stalo, Pierce začal burácet o tom, jak jsem poskvrnil sestřinu čest." Jeremy se při té vzpomíce trochu otřásl. "Trval na tom, že buď si tu nemravu vezmu, nebo se setkám se špičkou jeho kordu. Je překvapivé, že jsem si vybral kord?" Jeremy zdvihl džbánek a usrkl si piva. "Pierce měl smůlu, že si vybral kordy," poznamenal Jeremy. "Předpokládám, že s pistolemi by se mu vedlo lépe."
"Jeremy." Edwardův obličej, který byl po jedenácti letech, kdy ho Jeremy znal, štíhlejší a pohlednější díky méně prostopášnému životu, byl velmi přísný. "Uvědomuješ si, že ses dopustil vraždy, že ano?"
"Ale no tak, strýčku Edwarde," namítl Jeremy. "Byl to spravedlivý boj. I jeho sekundant to řekl. A přiznávám, že jsem mířil na jeho paži, ne na srdce. Ale ten zpropadený hlupák se snažil naznačit úhybný manévr, a pak mi došlo-"
"Neschvaluji souboje," přerušil ho lord Edward pánovitě. "Pokusil jsem se ti to vysvětlit, když se tohle stalo naposledy. A jasně si vzpomínám, že jsem ti řekl, že když už musíš podstoupit souboj, máš to proboha provést na kontinentu. Můžeš mít titul, ale nestojíš nad zákonem. Nemáš jinou možnost než odjet ze země."
"Já vím," řekl Jeremy a protočil panenky. Tuhle přednášku slyšel už alespoň půltucetkrát. Edward nebral na vědomí synovcovu otrávenost. "Předpokládám, že nejvhodnější bude vila v Portofinu, ale myslím, že je volný i byt v Paříži. Je to na tobě. Šest měsíců by mělo stačit. Máš zatraceně štěstí, Jerry, že univerzita nemá proti tobě dostatek důkazů, aby tě stíhala, jinak-"
"Jistě," přerušil ho Jeremy a šibalsky mrkl. "Jinak bych teď byl za mřížemi a nemohl bych si vychutnat džbánek piva se svým starým dobrým strýcem Edem."
"Byl bych ti vděčný, kdybys o tom nežertoval," řekl Edward vážně. "Jsi vévodou, Jerry, a s tím postavením jsou spojeny výsady i zodpovědnost, mezi nimiž je i zdržet se zabíjení."
Byl to Jeremy, kdo se nyní rozčílil. S bouchnutím položil svůj džbánek, praštil pěstí do středu stolu a vybuchl. "Myslíš, že to nevím?" Mluvil dostatečně tiše, aby nevzbudil pozornost ostatních návštěvníků hostince. "Myslíš, že jsi mi to během desetiletí úspěsně nenatloukl do hlavy? Od chvíle, kdy ses objevil na našem prahu v Applesby a řekl Pegeen, že jsem dědicem rawlingského vévodství, jsem slyšel jenom "Jsi vévoda, Jerry, tohle nemůžeš" a "Jsi vévoda, Jerry, musíš tohle". Dobrý bože, máš vůbec tušení, jak jsem znechucený, když slyším, co musím a nesmím?"
Edward vypadal trochu překvapený tím náhlým výbuchem a zamrkal. "Ne... Ale mám pocit, že mi to stejně řekneš."
"Nikdy jsem nechtěl jít do vzdálené školy," pokračoval Jeremy hořce. "Byl bych daleko šťastnější ve vesnické škole tady v Rawlingsgate. Ale ty jsi mě přesto poslal do Etonu, odkud mě vyloučili, pak jsi podplatil lidi v Harrow a potom ve Winchesteru a dál a dál, dokud jsi mi nenařídil, ať strávím pár let na univerzitě. Neměl jsem zájem jít do Oxfordu - dobře to víš - ale ty jsi na tom přesto trval, i když bylo zřejmé, že jsem šikovnější s mečem než s perem. A teď přišel největší zločin, kdy mě vyloučili z Oxfordu kvůli podezření ze souboje se spolužákem-"
"O kterém dobrovolně přiznáváš, že jsi ho zabil," poznamenal Edward.
"Jistěže jsem ho zabil!" Jeremy zvedl obě ruce dlaněmi vzhůru v gestu bezradnosti. "Pierce byl hulvát a prospěchářský parazit a nejsem jediný, kdo je rád, že je mrtvý, i když jsem neměl větší potěšení v posílání ho na onen svět než při zamáčknutí komára. A ty máš tu smělost mě obvinit, že si dělám legraci. Nu, co jiného mám dělat? Můj celý život byl jeden velký žert, ne?" Jeremy pohlédl přes stůl na svého strýce. "Nu? Nemám pravdu?"
Edwardovy rysy obličeje, stejně skvěle řezané a pohledné jako ty synovcovy, se cynicky zkřivily. "No jistě," řekl a jeho hlas výrazně přetékal sarkasmem. "Tvůj život byl vskutku tragický. Nikdo tě neměl rád a nikdo si tě necenil. Tvoje teta Pegeen pro tebe nic neobětovala celé ty roky, kdy se o tebe starala bez nejmenší potuchy, že máš zdědit vévodství. Nehladověla proto, aby ti zajistila dobrou snídani-"
"Pegeen z toho vynechej," zarazil rychle Jeremy svého strýce. "Nemluvím o Pegeen. Mluvím o době po tom, co jsi nás přivezl na Rawlings a oženil ses s ní-"
Od chvíle, co Jeremy oznámil své vyloučení, se Edward poprvé zatvářil pobaveně. "Jestli tě zlobí, že jsem se oženil s tvou tetou, Jerry, měl bych podotknout, že je trochu pozdě to změnit. Konec konců jsme ti pořídili čtyři bratrance a sestřenice. V tomhle případě by bylo obtížné přemluvit arcibiskupa k anulaci."
Jeremy se nezasmál. "Podívej, strýčku Edwarde," pokračoval. "Povím ti to takhle. Proč jsi strávil všechen ten čas a utratil peníze, když ses mě před jedenácti lety snažil najít, když jsi snadno mohl lidem říct, že tvůj starší bratr neměl děti, a převzít titul?"
Edward vypadal zmateně. "Protože by to nebylo čestné. Věděl jsem, že se John před svou smrtí stal otcem dítěte, a bylo jenom správné, aby to dítě zdědilo otcův titul."
"Sir Arhur mi pověděl něco jiného," namítl Jeremy a rychle potřásl hlavou. "Řekl mi, že jsi nechtěl zodpovědnost spojenou s titulem vévody a že bys udělal všechno, aby ses vyhnul zdědění titulu."
"Nu," řekl Edward a nesvůj potřásl rameny pod dokonale střiženým kabátem. "To není přísně vzato pravda, ale ne tak daleko od ní..."
"Jak si myslíš, že se cítím?" chtěl Jeremy vědět. "Taky ho nechci!"
"Proč proboha ne?" Edwardův hlas byl trochu příliš veselý. "Nemáš jedno z největších jmění v Anglii? Nemáš nejlepší koně, které dokážou peníze koupit? Nemáš dům v Londýně, apartmá v Paříži a vilu v Itálii? Máš přes sto sluhů, nejlepšího krejčího v Evropě, místo ve Sněmovně lordů, které ti rád přenechám, když jsi teď dospěl. Měl jsi každou výsadu, každou výhodu, kterou si zaslouží někdo tvého postavení-"
"Kromě svobody dělat si, co chci," přerušil ho Jeremy tiše.
"No jistě, ano." Edward se znovu sarkasticky zašklebil. "To je vskutku velká cena. Ale co přesně chceš dělat, Jerry? Myslím kromě děvek a vražd."
Pro Jeremyho byla štěstí, že se v tu chvíli obsluhující dívka přiblížila ke stolu. Jinak by mohl být vinen z další vraždy.
"Můžu Jeho Jasnosti ještě něco donýst?" Rosalinde, která dělala čest svému jménu výjimečně růžovými tvářemi a ústy jako růžové poupě, se na oba muže hezky usmála, když se shýbla a otřela mokrým hadrem stůl, a tak umožnila Jeremymu pěkný výhled do údolí jejích bujných prsou. "Možná další korbel piva?"
"Ne, děkuji, Rosalinde," řekl Jeremy a s úsilím odtrhl zrak od jejího poprsí. "Ty, strýčku?"
"Ne, zatím nic nepotřebuji," odmítl Edward. Jeremy si znechuceně všiml, že strýc nezaznamenal, jak se vepředu rozevírá Rosalindin živůtek. Ale Jeremy vždycky viděl, jak si strýc všímá jen Pegeen.
"Jak se daří tvému otci, Rosalinde?" zeptal se Edward laskavě. "Slyšel jsem, že se necítí dobře."
"Vede se mu líp, děkuju, milorde. Co vypil to tonikum, který poslala vaše paní, už byl zasejc jako rybička." Rosalinde se podařilo předat Edwardovi tu zprávu, aniž by spustila zrak z Jeremyho, který vzdal snahu nedívat se jí na dekolt a teď se zarytě díval z okna. "Zdržíte se na chvilinku doma, Jasnosti, nebo míříte zasejc zpátky do školy?"
"Nevím přesně," odpověděl Jeremy toporně. "Pravděpodobně tu pár dní zůstanu..."
Protože Jeremy tak opatrně odvracel zrak, neviděl Rosalindin úsměv ani rozzářené modré oči, když začala brebentit: "To jsem ráda. A slečna Maggie bude taky ráda. Před pár dněma jsem se jí na trhu ptala, kdy zasejc uvidí Jeho Jasnost, a ona řekla, že úplně neví, ale že to byla taková doba, že se teď vůbec nemusíte poznat!"
Na tuto informaci Jeremy odpověděl jen zdvořilým kývnutím, ale to zjevně Rosalinde stačilo, a tak odplachtila od jejich stolu, jako by jí narostla křídla. Jakmile byla z doslechu, Jeremy odtrhl pohled od koně zapřaženého k vozíku, na kterého se díval po celou dobu, kdy na něj Rosalinde mluvila, a místo toho upřel pohled na strýce. "Vidíš?" řekl. "Vidíš, co myslím? Ani v místní hospodě nejsem v bezpečí! Všude si musím dávat pozor na nájemné vrahy!"
"Rosalinde Murphyová je sotva nájemný vrah, Jerry," odpověděl Edward mírně. "Myslím, že má upřímný zájem o tvé blaho."
"Ne o mé blaho," opravil ho Jeremy. "O mou peněženku."
"O tvoji osobu," zasmál se Edward. "To mladé děvče je tebou okouzlené. Co je na tom špatného?"
Jeremy netrpělivě vydechl. "Protože nechce mě!" trval na svém. "Jde o mé peníze a o ten zatracený titul! Jakmile se kterákoli žena dozví, že jsem vévoda, je to hned Vaše Jasnost tohle a Vaše Jasnost tamto. Každá žena jen myslí na den, kdy si pod svoje jméno začne připisovat vévodkyně z Rawlingsu. Vidím jim to na očích. Už si představují na hlavě diadém a hermelín na ramenou."
"V jejich očích vidíš chtíč, Jerry, ale ne po tvém titulu." Edward se pokusil neúspěšně potlačit smích. "Podívej se na sebe, Jerry. Možná se pořád považuješ za toho malého vychrtlého rošťáka, kterým jsi byl v deseti letech, ale Rosalinde vidí někoho úplně jiného. Vidí vysokého, rozložitého muže s tmavými vlasy, světlýma očima a dobrými zuby-"
"Sotva si můžu myslet, že si Rosalinde Murphyová někdy všimla mých zubů," zamumlal Jeremy, aby skryl rozpaky kvůli strýcově ujišťování.
"Třebas ne," zasmál se Edward. "Ale i tak jsi velmi pohledný muž, Jerry, a nemůžeš očekávat, že na to ženy nebudou reagovat. A když reagují, nemůžeš jejich zájem automaticky odsoudit jako čistě peněžitý."
Jeremy, nyní v hlubokých rozpacích, zamumlal ke svému pivu: "Nu, titul vévody to jistě nezjednodušuje. Bože, vždyť se ani nesmím oženit, s kým bych chtěl! Musím se oženit s ženou, ze které by byla obstojná vévodkyně."
"Pravda," uznal Edward. "Ale to nemusí nutně znamenat, že není možné najít manželské štěstí s druhem ženy, ze které by byla obstojná vévodkyně." Zamyšleně zdvihl svůj džbánek. "Konec konců se to mně podařilo."
"Škoda, že můj otec nebyl tak náročný," poznamenal Jeremy hořce. "Ze dvou sester si vybral tu, kvůli které nakonec zemřel."
Edward si odkašlal a znovu položil svůj džbánek. "Nu, ano. Myslím, že Pegeen bylo jen deset let, když se John začal dvořit tvojí matce, tak nevěřím, že byla příliš brána v úvahu." Jako kdyby si na něco vzpomněl, se Edward naklonil a řekl úplně jiným tónem: "Neříkej své tetě důvod, proč tě tentokrát vyloučili, Jerry."
"Jako bych to chtěl udělat," pronesl Jeremy hořce. "Aby se to teta Pegeen dozvěděla, je poslední věcí, kterou bych chtěl. Ale i tak se to dozví. Pravděpodobně se to dostane do novin."
"Do novin se to nepochybně dostane," přikývl krátce Edward. "Ale je to něco jiného, než kdybys jí to přiznal do očí. Jedině tak by Pegeen kdy uvěřila, že jsi schopný vraždy."
"Jistě," souhlasil Jeremy s cynickým úsměvem podobajícím se tomu jeho strýce před okamžikem. "Já, kluk, který proplakal hodiny po svém prvním honu, protože mu bylo tak líto lišky."
"Neplakal jsi tak dlouho," řekl Edward, narovnal se na lavici a bylo mu trochu nepříjemně při vzpomínce na ten osudový den. "Ale máš pravdu. Je obtížné srovnávat to, jaký jsi byl tehdy a jaký jsi teď."
Jeremyho pohled byl stále sarkastický. "A jaký jsem teď, strýčku?"
"To záleží na tobě, ne?" Edward si lokl ze džbánku piva a zeptal se: "Jakým člověkem chceš být?"
"Člověkem, který není vévodou," odpověděl Jeremy briskně.
"Ale to není možné," řekl Edward.
Jeremy přikývl, jako by to byla odpověď, kterou čekal. Bez dalšího slova se začal zvedat. Edward k němu překvapeně vzhledl. "Kam jdeš?" zeptal se.
"K čertu," informoval ho Jeremy nenuceně.
"Chápu," přikývl Edward. Posadil se pohodlněji a zdvihl džbánek na slavnostní přípitek směrem k synovcovým vzdalujícím se zádům. "Tak buď doma v čas večeře."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.