Úryvek z knihy "From the Notebooks of a Middle School Princess"

7. února 2016 v 23:06 | Elaine |  1. kniha: From the Notebooks of a Middle School Princess
Obvykle úryvky z knih pro děti ani nepřekládám, protože by je asi moc lidí neocenilo. Ale u knihy From the Notebooks of a Middle School Princess, která u nás vyjde jako Malá princezna, jsem udělala výjimku. Jde totiž o scénu, kdy hlavní hrdinka Olivia poprvé potká princeznu Miu, proto to myslím bude zajímavé i pro ty, kteří nad přečtením celé knihy neuvažují. :)



Středa 6. května, 16:15, pořád v knížecí limuzíně

Pardon, vyrušili mě od psaní. Ukázalo se, že když jste princezna, můžete si vzít z minibaru všechny limonády, které chcete.
ZADARMO!
A taky chipsy a sušenky.
Vím, že je divné o tom psát v takové chvíli - a taky mi to dávají, protože jsem se zmínila, že mi teta Catherine nikdy nedovoluje pít sladké limonády a jíst chipsy a sušenky.
Ale je to tak milé!
Jenom doufám, že to nedělají z lítosti. To by bylo hrozné. Nesnáším, když mě lidi litují (protože jsem napůl sirotek a tak).
Kde jsem to byla? No jo, na školním dvoře.
Nemusím vysvětlovat, jak jsem ji poznala. Každý ví, jak vypadá princezna Mia. Natočili o ní filmy, vydali knihy na základě jejích deníků, nedávno byla na obálce časopisu People a taky v sekci "Hvězdy: Jsou jako my!" v US Weekly byla její fotka, jak kupuje toaletní papír (i když je těžké si představit, že princezny chodí na záchod).
Taky bylo snadné ji poznat, protože stála před obrovskou černou limuzínou s vlaječkami a vedle ní byl muž skoro stejně velký jako limuzína (akorát to nebyl černoch, i když měl černý oblek a černé sluneční brýle a výhružně si měřil Annabelle).
Nebylo těžké určit, že je ten muž bodyguard princezny Mii.
"Olivie?" zavolala princezna Mia a zamávala, jako kdyby si nebyla jistá, jestli jsem ji viděla.
Ale já jsem ji viděla, protože kdo by ji mohl přehlédnout, jak tam stála v krémovém kabátu, v červené šále vlající ve vzduchu a v ladících červených lodičkách?
Annabelle si jí taky všimla. Poznala jsem to, když ztuhla a rukou dál svírala můj cop.
Všechny děti na dvoře taky ztuhly. Většina dospělých taky včetně slečny Feinstein, vrátné na parkovišti, která před chvílí pískala píšťalkou na autobusy. Všichni stáli jako sochy a zírali na princeznu Miu z Genovie a její dlouhý červený šátek vlající v jarním větříku.
"No," obrátila jsem se na Annabelle a prolomila jsem to náhlé ticho. "Myslím, že ta slečna u limuzíny se mnou chce mluvit."
Slyšela jsem, jak Annabelle hlasitě polkla. Možná to bylo mojí představivostí, ale vypadala trochu zděšeně, zejména při pohledu na mračícího se bodyguarda princezny Mii. Dokonce i můj nevlastní bratranec Justin a všichni jeho kamarádi na toho bodyguarda zírali. Nikdo už neskandoval RVAČKA, RVAČKA, RVAČKA. Místo toho bylo na dvoře smrtelné ticho. I motory autobusů ztichly.
"Dobře," zašeptala Annabele a pustila můj cop.
Než k nám princezna Mia přišla, stihla jsem si trochu otřít uniformu, která byla trochu zaprášená, protože mě málem zabili a řekla jsem: "Dobrý den, ano, jsem to já. Jmenuju se Olivia."
"Jistě," řekla princezna Mia a usmála se na mě. Zblízka vypadala ještě víc jako v televizi. Vím, že to zní zvláštně, ale tak to bylo. Jako kdybyste někoho viděli v televizi jen bez té televize kolem nich. Vypadala moc krásně a sympaticky.
Ale to mohlo být i tím, protože byla anděl, který mě přišel zachránit před smrtí rukou Annabelle Jenkins.
"Ahoj. Jsem Mia Thermopolis," pokračovala. "Tvoje teta Catherine říkala, že je v pořádku, když tě dnes vyzvednu ze školy."
Nevěděla jsem, co odpovědět. Proč by teta posílala genovskou princeznu, aby mě vyzvedla ze školy? To mi nedávalo smysl, ale vůbec mi to nevadilo.
Jako v odpovědi na mou nevyslovenou otázku princezna Mia řekla: "Tady je vzkaz od tvé tety," a podala mi papír.
Věděla jsem, že se na mě všichni dívají, když jsem rozložila papír od tety Catherine. Někteří se na mě nejen dívali, ale i natáčeli na kamery v mobilu. Nikdo si mě ještě nikdy nenatáčel, když nepočítám Saru, která se vkradla do mého pokoje, když jsem spala, a strčila mi ruku do misky teplé vody, jestli se počůrám (k jejímu zklamání jsem se nepočůrala).
Všechno to natáčení mi bylo nepříjemné. Nejsem ten typ holky, kterou si ostatní natáčejí. Jsem umělkyně! Nikdo nenatáčí pořady jako Americká top umělkyně nebo Kreslíme s hvězdami! Na samotné kreslení není moc zábavné se dívat, ale hezky se na to dívá po dokončení kreslení.
Zpráva podepsaná tetou Catherine byla na genovském knížecím papíru se zlatou korunkou v záhlaví. Velká část z toho psaní nešla moc dobře pochopit, ale v podstatě se tam psalo, že princezna Amelia "Mia" Mignonette Grimaldi Thermopolis Renaldo měla povolení mě přepravit na místo podle mého výběru.
Na místo podle mého výběru?
Nikdo mě ještě nikdy dřív na místo mého výběru nevezl! Pokud by se mě někdo zeptal, vybrala bych si Cheesecake Factory. POKAŽDÉ. Nikdy do Cheesecake Factory nechodíme, protože O'Tooleovi mají rádi Olive Garden kvůli bezlepkovým jídlům.
Opatrně jsem papír složila a schovala si ho do batohu, abych ho neztratila. Bylo to něco, co jsem si chtěla schovat napořád, stejně jako třeba tátovy dopisy.
"Takže chtěla bys se mnou jet?" zeptala se princezna Mia.
"Děkuji," řekla jsem a snažila jsem se znít co možná nejvíc důstojně, protože všichni poslouchali. "To bych moc ráda."
"Skvěle," usmála se princezna Mia. "Půjdeme."
Vím, že není zdvořilé tvářit se samolibě, ale byl to dobrý pocit jít přes dvůr k ČEKAJÍCÍ LIMUZÍNĚ, zatímco Annabelle musela čekat na AUTOBUS, zejména když se mě dřív snažila zmlátit asi jenom proto, že si asi myslí, že jsem princezna.
(Což asi bude pravda.)
Byl to ještě lepší pocit, když se za námi Annabelle rozběhla a namyšleně se princezny Mii zeptala: "Promiňte! Promiňte, ale je pravda, že jste Oliviina sestra?"
Sestra?
Ze všech věcí, co se mi staly, byla tahle asi ta nejlepší:
Princezna Mia se podívala na Annabelle a řekla: "A ty jsi kdo?"
To naprosto Annabelle šokovalo, protože se Annabelle myslí, že ji všichni znají, protože vyhrála tolik medailí za gymnastiku a tak.
Ale pravdou je, aspoň si to myslím, že mimo Cranbrookskou základní školu (a možná jen mimo šestou třídu Cranbrookské základní školy) nikdo neví, kdo je Annabelle Jenkins.
Chudák Annabelle. A to jsem si myslela, že mám špatný den!
Annabelle zakoktala: "Já-já-já jsem Annabelle Jenkins! Můj táta je Bill Jenkins, právník Oliviina strýce. Je to nejlepší advokát v celém Cranbrooku v New Jersey. A on říká, že-"
"No, je mi to líto, Annabelle," řekla princezna Mia hedvábným hlasem, "ale tohle je soukromá rodinná záležitost. Obávám se, že dnes nemám na povídání čas. Sbohem."
Soukromá rodinná záležitost! Aniž by to výslovně řekla, tak princezna Mia potvrdila všechno, co Annabelle řekla.
jsem princezna! A ona je moje sestra!
Pokud bych v tu chvíli mohla nakreslit Annabellin výraz, připomínal by smajlíka a vytřeštěnýma očima a překvapenou pusou do O, přesně takhle:
0 0
O
Pak princezna Mia udělala drobné gesto - vzala mě za ruku - a najednou se všichni úplně zcvokli. Běželi k nám a volali: "Olivie, Olivie, můžu si s tebou udělat selfie?"
Za celou dobu, co chodím do školy v Cranbrooku, mě nepožádal o selfie nikdo kromě Nishi, která má selfie se mnou na svých sociálních profilech, ale já se na ně nemůžu podívat, protože mi teta Catherine nedovolí si nikde založit profil.
Teď už vím proč.
Ale pak bodyguard princezny Mii (o kterém už vím, že se jmenuje Lars) všem řekl děsivým hlasem: "NE!" Dokonce zařval na doktora Bushyho, který chtěl selfie se mnou a s princeznou Miou a strkal se víc než všichni ostatní (a protože má doktor Bushy tak velké břicho, dokázal se protlačit davem rychleji a břicho používal jako beranidlo).
Vypadal docela šokovaně, když na něj Lars zařval - nejspíš kvůli tomu, že je doktor Bushy zvyklý řvát sám (a rozdávat poznámky). Když na něj Lars zařval, tak se doktor Bushy zastavil uprostřed parkoviště pořád s mobilem v ruce a tvářil se zmateně.
A pak jsme s mou sestrou nasedly do limuzíny, zabouchly se za námi dveře a všechny děti začaly tlouct na okna a ječely: "Olivie, Olivie, počkej!" protože se se mnou nevyfotily a moje sestra se zatvářila trochu polekaně a zeptala se: "Ale ne, co se to děje?"
"Ale nic," řekla jsem jí. "Jsou jenom nadšení. Do Cranbrookské základní školy moc celebrit nejezdí. Vlastně ty jsi první."
To jí na klidu moc nepřidalo, zejména když řidič - je tu řidič! Řídí limuzínu. Jmenuje se Francois - musel hlasitě zatroubit, aby všechny děti šly z cesty, a my jsme mohli vyjet z parkoviště na silnici.
Poslední věcí, kterou jsem viděla z okna, byla Nishi, jak stála na chodníku trochu dál od davu a mávala mi.
Zamávala jsem zpátky, ale nevím, jestli mě viděla, protože okna limuzíny byla zatmavená, takže vy vidíte ven, ale lidi venku nevidí dovnitř.
Zatím se princezna Mia pořád omlouvala.
"Moc se omlouvám, Olivie, ale teprve před pár dny jsem se dozvěděla, že mám sestru. A ty ses o tom rozhodně neměla dozvědět takhle - že jsme-"
Bylo vidět, že se cítí vážně nepříjemně - což bylo legrační: princezna, která se cítila nepříjemně vedle .
Ale tak je to s princeznami: mají těžkou práci. Musí vytvářet příklad, všem dělat radost a taky být statečné, krásné a tak.
Vím to, protože Nishi miluje princeznovské filmy, takže vždycky když jsem u ní doma, tak mě přemluví, abych se na nějaký dívala s ní (což není zrovna velká oběť).
Nishi je jedno, že v první třídě Annabelle začala říkat, že princeznovské filmy jsou pro mimina. Nishi říká, že se vám líbí, co se vám líbí, a proč by vám mělo záležet na tom, co říkají ostatní?
Proto mi bylo trochu princezny Mii líto. Ve filmech princezny vždycky někdo unese a uvězní v žalářích, dokud pomocí kouzelných schopností (nebo laserových zbraní) neutečou.
Ale ve skutečnosti princezny nemají kouzelné schopnosti nebo laserové zbraně. Mají jenom svoji hlavu (a samozřejmě i bodyguardy a limuzíny), díky které můžou zlepšovat svět. Není to tak snadné, jak to vypadá, i když si lidi jako Annabelle myslí, že princezny akorát nosí hezké šaty a usmívají se, vůbec to není pravda.
"To je v pohodě," řekla jsem. "Annabelle mi to už řekla. Jenom ne zrovna hezky. Je dost nafoukaná."
"Proto je mi to tak líto," řekla princezna Mia a vypadala rozrušeně. "Protože jsi nic neprovedla!"
"Já vím. Moje máma - a táta - se mě jenom snažili ochránit. A už vidím proč, když se stalo tohle." Trhla jsem palcem směrem k základce.
Princezna Mia si vyměnila pohledy s dalšími ženami, které byly v limuzíně - myslím, že to byly dvorní dámy - a řekla: "Ano. To je mi taky líto. Měla jsem to líp zvážit a zůstat v limuzíně. Moc se omlouvám-"
Zavrtěla jsem hlavou. Pořád mi přišlo legrační, že se princezna tolik omlouvá zrovna mně. "To je v pohodě. Takže je to vážně pravda?"
"Že jsme sestry? Ano, samozřejmě je to pravda."
"Ne, že mě odvezeš na místo, které si vyberu?"
Princezna Mia se trochu uvolnila, což jsem chtěla. Vypadala hodně napjatě a utrápeně. Ještě víc než já! A to už je něco, když mám za sebou takový den.
"Ano," zasmála se. "To je taky pravda. Proč? Je nějaké místo, kam bys ráda jela?"
Nevěřila jsem tomu, že ji to nenapadlo.
"Ano!" vykřikla jsem. "Poznat tátu!"
Princezna Mia se usmála. "Doufala jsem, že to řekneš."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy | 18. února 2016 v 9:39 | Reagovat

Moc hezké, děkuji. Docela se těším, že si ji přidám do sbírky. :-)

2 AaauceSmiva | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 10:38 | Reagovat

Segway Verona offers tours that make sure you will enjoy a fun and immerse experience of our beloved city. We combine Segway, our innovative way of transportation, with tours in the historical city centre. Through our explorations of 1 or 2 hours, we will bring you to the most breathtaking spots, so that, if you do not stay long in Verona, we make sure that you see all of the unmissable sights!

Segway is really easy to use! It is so intuitive that it feels like an extension of the human body. To understand why, consider this: if you stand up and lean forward, so that you are out of balance, you will intuitively put your leg forward. Segway works the same way: to move forward or backward, the rider just leans slightly in such direction, and Segway will follow your movements. It is also easy to turn right or left, since the rider just has to push respectively Segway’s handlebar.

Segway is safe. Anyone over the age of 12 can join our tours, except for pregnant women. Apart from these cathegories, we encorage people of every age to try Segway, because this self-balancing object can really make your experience in Verona much more delightful! In fact, if it is hot, you will enjoy some fresh air and avoid to sweat; if it is cold, you will have the possibility of staying outside the least possible time. It is proved that our 2 hours tours show you what you will see in 6 hours walking!

All the tours start with a little training on how to use Segway, because for us safety is the priority. However, we experienced that it takes just a little practice to master on Segway! There are no required skills and, in particular, no need to be able to bicycle. There will always be a tour leader with you, guiding the whole group, so that you can enjoy the view and the tour of Verona. Audioguides (available in different languages) will provide the information you need to fully comprehend the history and architecture of our main monuments, squares and buildings.

In particular, our 2 hours tour will show you: Piazza Bra, one of the biggest squares in Italy, with the Arena, the famous Roman amphitheatre; we will then take Via Oberdan in order to see Portoni Borsari, one of the ancient entrance of the Roman city; we will firstly explore Piazza Erbe and secondly Piazza Dei Signori, two squares full of symbols and buildings with enchanting beauty, and then see Arche Scaligere. Heading to the Duomo, Verona’s Cathedral, we will pass by Santa Anastasia, next to the Conservatory of music; after that, we will have a break on Ponte Pietra, the bridge with the breathtaking view of the Roman Theatre and San Pietro Castle (and much more). On our way back, we will stop at Juliet’s house, so that you don’t forget to take pictures and write your names on the walls! We will conclude our tour with Castelvecchio, the Scaligeri castle and enjoy its amazing view of Verona.

People who went on tours with us really appreciate our flexibility: we do not have fixed tour’s hours, so we can arrange the time that fits the best. Moreover, we try to adjust the path according to your preferences, spending less time on spots you have already seen and dedicate more on your favourite sights. Read what people say about us on tripadvisor...

So, if you want to make the most out of your time in Verona, contact us or stop by our office!

OFFICE HOURS: Monday to Saturday (only closed on Sunday) from 10 am to 5 pm.

DIRECTIONS: We are located in Piazza Cittadella 11b, very close to Piazza Bra, the main square with the Arena.

From Piazza Bra you can arrive at our office on foot (3 minutes): pass under the arch of the gateway with the big clock (Portoni della Bra) and walk through Corso Porta Nuova for approximately 100

http://segwayverona.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.